17 C 236/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 180 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 631,29 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 552,26 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021 včetně, ve výši 0,25 % ročně z částky 6 600 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 400 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 920 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 011,67 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 613,73 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021 včetně, ve výši 0,25 % ročně z částky 5 300 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 2 700 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 23 000 Kč spolu se sjednaným úrokem od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 7 000 Kč a sjednaným úrokem od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 8 000 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 980 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje [datum] a konče [datum]. Žalovaný uhradil pouze 400 Kč a dluží 7 000 Kč na jistině, 676,56 Kč na úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 1 400 Kč na poplatku za administrativní činnost a 2 703,44 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje [datum] a konče [datum]. Žalovaný uhradil pouze 2 700 Kč a dluží 8 000 Kč na jistině, 682,04 Kč na poplatku za administrativní činnost a 2 537,96 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 8 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 120 Kč, poplatku 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 13 920 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je svobodný, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí sám v nájmu, nemá jiné úvěry, je zaměstnán na dobu určitou do [datum] jako dělník ve společnosti [právnická osoba], měsíčně vydělává [částka] čistého, dále má příjem [částka] plynoucí ze státní podpory, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka], jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí [částka]. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno [částka]. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy, příjmových složenek, nájemní smlouvy (karta zákazníka). Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 7 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 980 Kč, poplatku 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 12 180 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je svobodný, nemá nezaopatřené děti, bydlí sám v nájmu, má jiný úvěr u téže společnosti na celkovou částku [částka] s měsíční splátkou [částka], je zaměstnán na dobu určitou do [datum] jako dělník ve společnosti [právnická osoba], měsíčně vydělává [částka] čistého, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka], jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí [částka] a splátky úvěrů/zápůjček [částka]. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno [částka]. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčky nemohla poskytnout. Přestože je v kartách zákazníka zaškrtnuto, že poskytovatelka úvěru ověřovala výdaje na bydlení z nájemní smlouvy, není možné, aby měsíční výše těchto výdajů činila počátkem roku [rok] pouhých [částka] za situace, kdy žalovaný bydlel v nájmu. Žádným způsobem pak poskytovatelka úvěru neověřovala ostatní výdaje žalovaného v částce [částka]. Spokojila se také s čistým příjmem ze zaměstnání [částka] dopláceným dávkou [částka] v prvním případě, když samotná měsíční splátka první zápůjčky měla být [částka]. To vše za situace, kdy pracovní poměr žalovaného měl skončit necelý měsíc po uzavření první smlouvy, takže nebylo zřejmé, z čeho bude zápůjčka od následujícího měsíce splácena. Obdobně to platí pro druhou smlouvu o zápůjčce, která navíc byla uzavřena v [anonymizováno] [rok], tedy v době, kdy pracovní poměr žalovaného u společnosti [právnická osoba], již skončil, a proto u něj žalovaný nemohl vydělávat [částka] měsíčně. Rozporuplnost údajů uvedených v zákaznických kartách spíše nasvědčuje tomu, že poskytovatelka úvěru si je vůbec neověřovala a vyplňovala je tak, aby výpočtem dospěla k nějakému použitelnému příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nepostupovala jako profesionálka a řádně se nezabývala poměry žalovaného, aby jej ochránila před nezodpovědným zadlužením.

10. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě žalovaný obdržel 8 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 2 700 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 5 300 Kč. Ve druhém případě žalovaný obdržel 7 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 400 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 6 600 Kč.

11. Současně vznikla žalovanému nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště [datum], doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy [datum]. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula [datum] a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.