17 C 250/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 57 186 Kč s příslušenstvím a) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 682 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. b) V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 23 146 Kč -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 130,51 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 141,19 Kč, -) s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 269,79 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 269,79 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023 včetně a z částky 13 587,79 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 867 Kč -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 481,20 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 545,87 Kč, -) s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 110,44 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 110,44 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. a) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. b) V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 991 Kč -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 952,98 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 863,74 Kč, -) s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 11 186,66 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 186,66 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023 včetně a z částky 3 686,66 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 57 186 Kč spolu se sjednaným úrokem od 28. 6. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 5. 7. 2020 do zaplacení z částky 15 269,79 Kč, sjednaným úrokem od 31. 8. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 7. 9. 2020 do zaplacení z částky 8 110,44 Kč a sjednaným úrokem od 11. 12. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 18. 12. 2020 do zaplacení z částky 11 186,66 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti 4. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 5 366 Kč, odměnou za zpracování a doručení 11 540 Kč, odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 240 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 886 Kč, konče 27. 6. 2020. Žalovaný uhradil pouze 28 318 Kč a dluží 15 269,79 Kč na jistině a 9 558,21 Kč na poplatcích. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 862 Kč, odměnou za zpracování a doručení 6 388 Kč, odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 717 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 500 Kč, konče 30. 8. 2020. Žalovaný uhradil pouze 16 100 Kč a dluží 8 110,44 Kč na jistině a 5 756,56 Kč na poplatcích. V neposlední řadě společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 344 Kč, odměnou za zpracování a další péči o zákazníka 6 647 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 52 týdenních splátkách po 481 Kč, konče 10. 12. 2020. Žalovaný uhradil pouze 6 500 Kč a dluží 11 186,66 Kč na jistině a 7 304,34 Kč na poplatcích. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 30 000 Kč jakožto zápůjčku (z toho 10 468 Kč na splacení zůstatku dřívější zápůjčky od společnosti [číslo]), kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 23 146 Kč, představující součet úroku 5 366 Kč, poplatku za zpracování a doručení 11 540 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 240 Kč. Celkovou dlužnou částku 53 146 Kč měl žalovaný zaplatit v 60 týdenních splátkách po 886 Kč, počínaje uplynutím týdne od data uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovanou osobu, je zaměstnaný jako programátor [anonymizováno] na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba], má čistý měsíční příjem [částka] a další čistý příjem domácnosti činí [částka], nemá další zápůjčky, jím odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] (zákaznická karta). Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 16 000 Kč jakožto zápůjčku (z toho 5 607 Kč na splacení zůstatku dřívější zápůjčky od společnosti [číslo]), kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 13 967 Kč, představující součet úroku 2 862 Kč, poplatku za zpracování a doručení 6 388 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 717 Kč. Celkovou dlužnou částku 29 967 Kč měl žalovaný zaplatit v 60 týdenních splátkách po 500 Kč, počínaje uplynutím týdne od data uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovanou osobu, je zaměstnaný jako obsluha CNC na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba], má čistý měsíční příjem 15 791 Kč a další čistý příjem domácnosti činí 20 000 Kč, nemá další zápůjčky, jím odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] (zákaznická karta). Ve třetím případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 14 000 Kč jakožto úvěr, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 10 991 Kč, představující součet úroku 4 344 Kč a poplatku za zpracování úvěru, garanci celkové ceny a péči o zákazníka 6 647 Kč. Celkovou dlužnou částku 24 991 Kč měl žalovaný zaplatit v 52 týdenních splátkách po 481 Kč, počínaje uplynutím týdne od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že bydlí se spolubydlícím, je svobodný, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnaný jako programátor [anonymizováno] na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba], má čistý měsíční příjem [částka] a další čistý příjem domácnosti činí [částka], nemá další zápůjčky, jím odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] (zákaznická karta). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis z [datum] s poštovním podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

5. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

6. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

7. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla do 29. 5. 2022 neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Ze zákaznických karet je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného ve všech případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčky nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala pravidelné výdaje žalovaného. Částky výdajů jsou ve všech případech pouze odhadované a vzhledem k bydlení žalovaného v nájmu a existenci jedné vyživovací povinnosti se objektivně jeví jako nereálně nízké (5 000 Kč v prvních dvou případech, a dokonce 4 000 Kč v případě třetím). Současně je zřejmé, že sama poskytovatelka úvěru si byla vědoma toho, že část prvních dvou nových zápůjček je určena na refinancování dvou zápůjček dosavadních. Navíc všechny tři úvěry byly sjednávány v relativně krátkém časovém období po sobě (dva, respektive pět měsíců), což rovněž vzbuzuje objektivní pochybnosti o poměrech žalovaného. Jediné, co poskytovatelka úvěru ověřovala, byl stávající příjem žalovaného, nicméně při nedostatku podkladů ohledně jeho výdajů si nemohla učinit objektivní představu, zda je doložený příjem dostačující pro splácení dle nastavených parametrů smluv. Pokud jde o další čistý příjem domácnosti, jehož uvedení má zásadní význam, protože je minimálně shodný s příjmem žalovaného ze zaměstnání, ne-li vyšší, tak není vůbec zřejmé, co má tento příjem představovat a zda a jakým způsobem byl ověřován. Poskytovatelka úvěrů jakožto profesionálka si buď měla vyžádat konkretizaci a doložení dalšího příjmu a pravidelných výdajů, anebo v opačném případě neměla žalovanému úvěry poskytnout.

9. Soud tak hodnotí všechny tři smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V případě žalobního nároku 3 žalovaný obdržel 30 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 28 318 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 1 682 Kč. V případě žalobního nároku 2 žalovaný obdržel 16 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 16 100 Kč, takže jej přeplatil a v této části byl požadavek zcela zamítnut. V případě žalobního nároku 1 žalovaný obdržel 14 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 6 500 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 7 500 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 13. 1. 2023, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 16. 1. 2023. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 26. 1. 2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.