17 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 82 648 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka- s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,- s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, ,- s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, včetně a z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka- s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,- s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, ,- s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, včetně a z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka, spolu se sjednaným úrokem od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z částky , částka, a sjednaným úrokem od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z částky , částka, . Uvedla, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy , částka, , odměnou za zpracování , částka, , odměnou za komfortní a flexibilní splácení , částka, . Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 18 měsíčních splátkách po , částka, , konče , datum, . Žalovaný uhradil pouze , částka, a dluží , částka, na jistině a , částka, na poplatcích. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy , částka, a odměnou za zpracování a další péči o zákazníka , částka, . Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce ve 24 měsíčních splátkách po , částka, , konče , datum, . Žalovaný uhradil pouze , částka, a dluží , částka, na jistině a , částka, na poplatcích. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Nejprve společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému , datum, částku , částka, jakožto úvěr (z toho , částka, na refinancování předchozího úvěru u poskytovatelky č. , hodnota, a , částka, v hotovosti), který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o poplatek , částka, , představující součet úroku , částka, a částky za zpracování a další péči o zákazníka , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, měl žalovaný zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovanou osobu, je zaměstnaný jako pomocný tiskař na plný pracovní úvazek u společnosti , právnická osoba, ., má čistý měsíční příjem , částka, a další čistý příjem domácnosti činí , částka, , nemá další zápůjčky, jím odhadované měsíční výdaje činí , částka, , má bankovní účet. Poskytovatelka úvěru údaje ověřila ze dvou výplatních pásek (zákaznická karta z , datum, ).Ve druhém případě společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému , datum, v hotovosti částku , částka, jakožto úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o poplatek , částka, , představující součet úroku , částka, , poplatku za zpracování , částka, a poplatku za komfortní a flexibilní splácení , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, měl žalovaný zaplatit v 18 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovanou osobu, je zaměstnaný jako tiskař na plný pracovní úvazek u společnosti , právnická osoba, ., má čistý měsíční příjem , částka, a další čistý příjem domácnosti činí , částka, , má předchozí zápůjčku u poskytovatelky s měsíční splátkou , částka, , jím odhadované měsíční výdaje činí , částka, , má bankovní účet. Poskytovatelka úvěru údaje z ničeho neověřovala (zákaznická karta z , datum, ).Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis z , datum, s poštovním podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

5. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

6. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

7. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla do , datum, neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z , datum, . Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z , datum, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, , v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může , právnická osoba, uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Ze zákaznických karet je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Především je evidentní, že poskytovatelka úvěrů nijak neověřovala pravidelné výdaje žalovaného, částky výdajů jsou ve všech případech pouze odhadované. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a má založený bankovní účet. Nebylo tedy nic snazšího, než si vyžádat minimálně nájemní smlouvu, doklady o hrazení nájemného a souvisejících služeb a v ideálním případě výpisy z účtu žalovaného, které by poskytovatelce úvěru poskytly reálný obraz o jeho příjmech a výdajích. Kromě toho u druhého z úvěrů nebyly žádným způsobem ověřovány ani příjmy, poskytovatelka se zde spokojila výlučně s prohlášením žalovaného. Jediné, co právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, byl stávající příjem žalovaného v případě prvního úvěru, nicméně při nedostatku podkladů ohledně jeho výdajů si ani v tomto případě nemohla učinit objektivní představu, zda je doložený příjem dostačující pro splácení dle nastavených parametrů smlouvy. Pokud jde o další čistý příjem domácnosti, jehož uvedení má zásadní význam (představuje v podstatě polovinu celkově uvedených příjmů žalovaného), tak není vůbec zřejmé, co má tento příjem představovat, současně opět nebyl nijak ověřován. V podstatných bodech se tak poskytovatelka úvěru spokojila pouze s prohlášením žalovaného, což je nedostatečné.

9. Tímto způsobem právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru, a soud tak hodnotí obě smlouvy jako absolutně neplatné. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně o provedených úhradách. V případě žalobního nároku 1 žalovaný obdržel , částka, a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil , částka, ; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl , částka, . V případě žalobního nároku 2 žalovaný obdržel , částka, a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil , částka, ; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl , částka, .

10. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště , datum, , doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy , datum, . Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula , datum, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měla částečně právo, žádné náklady řízení nevznikly.

12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku , částka, (5 % ze základu , částka, ), žalobkyně dosud zaplatila jen , částka, , proto byla zavázána k doplacení částky , částka, .