17 C 268/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 8 190 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 440 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 972,71 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 893,84 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 včetně a z částky 2 250 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 190 Kč spolu se sjednaným úrokem od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z částky 6 000 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o půjčce číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 840 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje 24. 10. 2016 a konče 27. 11. 2017. Žalovaný uhradil pouze 2 250 Kč a dluží 6 000 Kč na jistině, 327,94 Kč na poplatku za administrativní činnost a 1 862,06 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce ze datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, poskytla žalovanému datum v hotovosti částku 6 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 4 440 Kč, představující součet poplatku za administrativní činnost 1 200 Kč, úroků 840 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou dlužnou částku 10 440 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě, je svobodný, bydlí sám v nájmu, má jiný úvěr u právnická osoba v celkové výši částka a s měsíční splátkou částka, je zaměstnán jako výrobní dělník ve společnosti právnická osoba, jeho měsíční čistá mzda činí částka, měsíčně hradí za nájem/inkaso částka, na domácnost částka, na splátky úvěrů částka a ostatní náklady (alimenty a ostatní) jsou částka. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno částka. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy/ŽL a nájemní smlouvy (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Z karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčku nemohla poskytnout. Přestože je v kartě zákazníka zaškrtnuto, že poskytovatelka úvěru ověřovala výdaje na bydlení z nájemní smlouvy, není možné, aby měsíční výše těchto výdajů činila koncem roku rok pouhých částka za situace, kdy žalovaný bydlel v nájmu. Při čistém příjmu částka, splátkách jiného úvěru částka, výživném částka měla poskytovatelka úvěru s ohledem na sjednávanou další měsíční splátku částka zvlášť pečlivě ověřovat veškeré výdaje žalovaného, a to jak ty, týkající se bydlení v nájmu, tak ty ostatní, když i o částce částka na ostatní výdaje lze mít s ohledem na částky životního minima jednotlivce stanovené vládním nařízením značné pochybnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně měla jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného, a buď si vyžádat doložení veškerých skutečných pravidelných výdajů, anebo v opačném případě jej ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčku mu neposkytnout.

9. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 6 000 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na dluh uhradil 2 250 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 3 750 Kč.

10. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště datum, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 16. 12. 2019. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 26. 12. 2019 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.