17 C 273/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 18 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 454 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 300 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 662,48 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 276,59 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 253,11 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 včetně, ve výši 1,75 % ročně z částky 1 454 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 3 799,11 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 19,27 % ročně z částky 5 253,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 240 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 367,76 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 641,14 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 084,72 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 včetně, ve výši 1,75 % ročně z částky 3 596 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 5 488,72 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 9 084,72 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 590 Kč spolu se sjednaným úrokem od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 5 253,11 Kč a sjednaným úrokem od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 9 084,72 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 200 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje [datum] a konče [datum]. Žalovaný uhradil pouze 4 546 Kč a dluží 5 253,11 Kč na jistině a 1 500,89 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Současně si zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek 240 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, počínaje [datum] a konče [datum]. Žalovaný uhradil pouze 6 404 Kč a dluží 9 084,72 Kč na jistině, 2 595,54 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek a 155,74 Kč za životní pojištění. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 000 Kč, administrativního poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Současně žalovaný zaškrtnutím příslušného pole požádal o pojištění [anonymizována dvě slova], za které se zavázal zaplatit poplatek 240 Kč. Celkovou částku 18 240 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je ženatý, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí s manželkou v nájmu, má u společnosti další úvěr na celkovou částku 10 125 Kč s měsíční splátkou 852 Kč, je zaměstnán jako hrobník u [anonymizována dvě slova] [obec], měsíčně vydělává [částka] čistého, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka], jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí [částka]. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 8 648 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek a nájemní smlouvy (karta zákazníka). Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 6 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 200 Kč, administrativního poplatku 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Celkovou částku 10 800 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je ženatý, nemá nezaopatřené děti, bydlí s jiným rodinným příslušníkem v nájmu, má jiný úvěr u téže společnosti na celkovou částku 19 344 Kč s měsíční splátkou 2 327 Kč, je zaměstnán jako hrobník u [anonymizována dvě slova] [obec], měsíčně vydělává [částka] čistého, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka], jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí [částka] a další výdaje [částka]. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 5 660 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčky nemohla poskytnout. Přestože je v kartách zákazníka zaškrtnuto, že poskytovatelka úvěru ověřovala výdaje na bydlení z nájemní smlouvy, není možné, aby měsíční výše těchto výdajů činila v první polovině roku 2018 pouhých 2 000 Kč, respektive 2 500 Kč, za situace, kdy žalovaný bydlel v nájmu. K námitce žalobkyně vznesené u jednání, že se jedná o polovinu výdajů na bydlení, protože z karet je zřejmé, že žalovaný bydlel s manželkou, soud uvádí, že jednak z karet nijak nevyplývá, že by mělo jít o polovinu výdajů (na rozdíl od jiných případů známých soudu z praxe), jednak i kdyby tomu tak skutečně bylo, potom se měla poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké reálné příjmy má manželka žalovaného, a zda je tedy vůbec schopna se na polovině nákladů bydlení podílet. Žádným způsobem pak poskytovatelka úvěru neověřovala ostatní výdaje žalovaného v částce 3 500 Kč, o jejichž výši lze s ohledem na běžné ceny základních životních potřeb rovněž pochybovat. Při současném stávajícím zadlužení žalovaného a výši nových splátek, které měl poskytovatelce úvěru podle smluv hradit (1 216 Kč a 720 Kč měsíčně), se měla právní předchůdkyně žalobkyně o to více zajímat o reálné výdaje žalovaného, aby je mohla porovnat s prokázaným příjmem, objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit jeho situaci a ochránit jej před nezodpovědným zadlužením.

10. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě žalovaný obdržel 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 6 404 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 3 596 Kč. Ve druhém případě žalovaný obdržel 6 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 4 546 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 1 454 Kč.

11. Současně vznikla žalovanému nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 22. 2. 2021, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 25. 2. 2021. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 7. 3. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.