17 C 273/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 18 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 454 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 300 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 662,48 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 276,59 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 253,11 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 včetně, ve výši 1,75 % ročně z částky 1 454 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 3 799,11 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 19,27 % ročně z částky 5 253,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 240 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 367,76 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 641,14 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 084,72 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 včetně, ve výši 1,75 % ročně z částky 3 596 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 5 488,72 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 9 084,72 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 590 Kč spolu se sjednaným úrokem od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z částky 5 253,11 Kč a sjednaným úrokem od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z částky 9 084,72 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 200 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje datum a konče datum. Žalovaný uhradil pouze 4 546 Kč a dluží 5 253,11 Kč na jistině a 1 500,89 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Současně si zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek 240 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, počínaje datum a konče datum. Žalovaný uhradil pouze 6 404 Kč a dluží 9 084,72 Kč na jistině, 2 595,54 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek a 155,74 Kč za životní pojištění. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost právnická osoba, poskytla žalovanému datum v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 000 Kč, administrativního poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Současně žalovaný zaškrtnutím příslušného pole požádal o pojištění anonymizována dvě slova, za které se zavázal zaplatit poplatek 240 Kč. Celkovou částku 18 240 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je ženatý, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí s manželkou v nájmu, má u společnosti další úvěr na celkovou částku 10 125 Kč s měsíční splátkou 852 Kč, je zaměstnán jako hrobník u anonymizována dvě slova obec, měsíčně vydělává částka čistého, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) částka, jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí částka. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 8 648 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek a nájemní smlouvy (karta zákazníka). Ve druhém případě společnost právnická osoba, poskytla žalovanému datum v hotovosti částku 6 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 200 Kč, administrativního poplatku 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Celkovou částku 10 800 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je ženatý, nemá nezaopatřené děti, bydlí s jiným rodinným příslušníkem v nájmu, má jiný úvěr u téže společnosti na celkovou částku 19 344 Kč s měsíční splátkou 2 327 Kč, je zaměstnán jako hrobník u anonymizována dvě slova obec, měsíčně vydělává částka čistého, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) částka, jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí částka a další výdaje částka. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 5 660 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může ulice obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčky nemohla poskytnout. Přestože je v kartách zákazníka zaškrtnuto, že poskytovatelka úvěru ověřovala výdaje na bydlení z nájemní smlouvy, není možné, aby měsíční výše těchto výdajů činila v první polovině roku 2018 pouhých 2 000 Kč, respektive 2 500 Kč, za situace, kdy žalovaný bydlel v nájmu. K námitce žalobkyně vznesené u jednání, že se jedná o polovinu výdajů na bydlení, protože z karet je zřejmé, že žalovaný bydlel s manželkou, soud uvádí, že jednak z karet nijak nevyplývá, že by mělo jít o polovinu výdajů (na rozdíl od jiných případů známých soudu z praxe), jednak i kdyby tomu tak skutečně bylo, potom se měla poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké reálné příjmy má manželka žalovaného, a zda je tedy vůbec schopna se na polovině nákladů bydlení podílet. Žádným způsobem pak poskytovatelka úvěru neověřovala ostatní výdaje žalovaného v částce 3 500 Kč, o jejichž výši lze s ohledem na běžné ceny základních životních potřeb rovněž pochybovat. Při současném stávajícím zadlužení žalovaného a výši nových splátek, které měl poskytovatelce úvěru podle smluv hradit (1 216 Kč a 720 Kč měsíčně), se měla právní předchůdkyně žalobkyně o to více zajímat o reálné výdaje žalovaného, aby je mohla porovnat s prokázaným příjmem, objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit jeho situaci a ochránit jej před nezodpovědným zadlužením.

10. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě žalovaný obdržel 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 6 404 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 3 596 Kč. Ve druhém případě žalovaný obdržel 6 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 4 546 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 1 454 Kč.

11. Současně vznikla žalovanému nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 22. 2. 2021, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 25. 2. 2021. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 7. 3. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.