17 C 29/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; anonymizována dvě slova právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , anonymizováno dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 29 038 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 29 038 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 17 749 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne [datum], která byla dále doplněna podáním ze dne [datum], domáhala se žalobkyně vůči žalované zaplacení částky 29 038 Kč s příslušenstvím spolu se zákonným úrokem z prodlení od 5. 7. 2020 z této částky. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), kterou v plném rozsahu měla nahradit dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři (dále jen„ dohoda“) uzavřená mezi stranami dne [datum]. Žalovaná se podle této dohody zavázala zaplatit žalobkyni částku 48 720 Kč ve formě 12 pravidelných splátek ve výši 4 060 Kč měsíčně. Splatnost jednotlivých splátek byla sjednána vždy do konce příslušného měsíce, počínaje [anonymizováno] [rok], a to na bankovní účet věřitelky č. [bankovní účet]. Dále si strany sjednaly, že v případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv měsíční splátky po dobu více jak 30 dní ode dne doručení výzvy k zaplacení dané splátky se zbývající dlužná částka bez dalšího stává splatnou. Žalovaná zaplatila [částka] k [datum], [částka] ke [datum], [částka] k [datum] a [částka] k [datum]. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek jí byla dne [datum] zaslána výzva k úhradě dlužných splátek, a to poštou i emailem. Dne [datum] byla žalované zaslána výzva k úhradě celé dlužné částky ve výši 29 038 Kč do 30 dnů ode dne doručení.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce. Ten především namítl, že nebyla ze strany žalobkyně dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované při uzavírání původní smlouvy a že k uzavření žádné dohody o narovnání nedošlo, neboť mezi stranami bylo jednáno a následně podle tohoto jednání došlo k uzavření dohody pouze o splátkovém kalendáři. Z těchto důvodů je tedy smlouva o úvěru a následná dohoda o splátkovém kalendáři absolutně neplatná, žalovaná čerpala od žalobkyně částku 43 050 Kč, daná částka byla žalobkyni zcela vrácena z titulu bezdůvodného obohacení, a proto není žaloba opodstatněná.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] kartou klienta, výpisy z účtu žalované ze dne [datum] a [datum], třemi výplatními lístky žalované, e-mailovou komunikací mezi účastníky ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], listinou označenou jako dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři, výzvou k úhradě ze dne [datum], dopisem o zesplatnění ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu, dále souhrnem plateb žalované, internetovým výpisem úvěrového účtu, dvěma výpisy k revolvingovému úvěru a dvěma potvrzeními o platbě prostřednictvím PayU a zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč (článek 2.1. smlouvy). Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit smluvené poplatky a úrok, a to bankovním převodem nebo prostřednictvím platebního systému PayU (článek 2.3. ve spojení s článkem 4.4. smlouvy). Do konce každého kalendářního měsíce měla uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. [příjmení] dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce se přitom skládá z jistiny, poplatku za čerpání úvěru, případného úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty (článek 4. smlouvy). Za každé čerpání úvěru se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru (článek 5. smlouvy) a dále úrok ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení (a 15 % ročně v případě, že se stane celý dluh splatným) (článek 6.1. smlouvy). Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr byla stanovena na 519 % (článek [číslo] smlouvy).

5. Před poskytnutím úvěru žalovaná žalobkyni sdělila, že má hrubá příjem [částka], čistý příjem [částka], bydlí ve vlastním bytě, náklady na obživu činí [částka], nevyživuje žádné osoby, v domácnosti je jedna osoba, náklady na bydlení činí 0 Kč, ostatní náklady jsou [částka] a náklady celkem [částka] (karta klienta). Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici dva výpisy z účtu žalobkyně, a to za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum], z nichž je zřejmé, že žalované byla vyplacena od [právnická osoba] [obec] [datum] mzda [částka] a [datum] mzda [částka]; dále je z nich patrné, že pouze pravidelné výdaje žalované hrazené z jejího účtu činily v měsíci [anonymizováno] [rok] celkem [částka], přičemž zahrnovaly i splátky tří úvěrů ([částka], [částka] a [částka]), v měsíci [anonymizováno] [rok] pak činily pouze pravidelné výdaje žalované hrazené z jejího účtu celkem [částka], přičemž ke stávajícím splátkám tří úvěru přibyla splátka dalšího úvěru ([částka]); počáteční a konečné zůstatky na účtu se v obou případech pohybovaly v řádech desítek až stovek korun ([částka], [částka], [částka] a [částka]). Výplatní lístky žalované, které žalobkyně soudu předložila, se týkají měsíců [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a vyplývá z nich čistá mzda žalované [částka], [částka] a [částka].

6. Z e-mailové komunikace vzal soud za prokázané, že byla řešena žádost žalované o splátkový kalendář z důvodu velkých výdajů. Žalobkyně jí sdělila, že mimořádný splátkový kalendář se poskytuje pouze výjimečně, když se doloží vážné zhoršení finanční situace, a opakovaně vyzvala žalovanou k doložení konkrétních dokumentů s tím, že následně jí zašle vyjádření a v případě schválení i návrh splátkového kalendáře. V emailu ze dne [datum] žalobkyně žalované napsala, že jestli chce, aby dohoda o mimořádném splátkovém kalendáři platila již od [anonymizováno] [rok], je nutné, aby písemný dodatek byl uzavřen do [datum]. Žalované byly nabídnuty dvě varianty splátkového kalendáře – buď 9 splátek po 5 415 Kč měsíčně, anebo 12 splátek po 4 060 Kč měsíčně – s tím, že jejich doplacením dojde k ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru. V rámci emailu ze dne [datum] byla žalované zaslána dohoda o mimořádném splátkovém kalendáři s výzvou, aby ji žalovaná vytiskla ve 2 exemplářích, podepsala v rámečku na druhé straně a odeslala poštou tak, aby byla žalobkyni doručena do [datum], aby mohl splátkový kalendář vstoupit v platnost již od měsíce [anonymizováno] [rok].

7. Listina označená jako dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři byla žalovanou podepsána dne [datum]. Je v ní uvedeno, že touto dohodou o narovnání podle § 1903 občanského zákoníku a podle § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru se v plném rozsahu nahrazují práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Dále se v ní konstatuje, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované 43 050 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a dále zaplatit poplatek za čerpání a úrok, přičemž celková dlužná částka evidovaná žalobkyní ke dni podpisu dohody činí 48 755 Kč. Žalovaná uvedla, že není schopna poskytnutý úvěr řádně splácet, oproti tomu žalobkyně, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila její úvěruschopnost, že je smlouva o úvěru platná a účinná; na tato prohlášení navazuje konstatování, že proto mezi stranami nastávají sporná práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru a že za účelem odvrácení případných řízení o nárocích žalobkyně vůči žalované na úhradu uvedené dlužné částky se strany dohodly na zániku dosavadních práv a povinností podle smlouvy o úvěru a jejich nahrazení následujícím závazkem. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni pouze 48 720 Kč (bez jakýchkoli úroků) ve 12 pravidelných splátkách ve výši 4 060 Kč měsíčně, počínaje [anonymizováno] [rok].

8. Dopisem z [datum] žalobkyně oznámila žalované, že se ocitla v prodlení s úhradou měsíčních splátek za měsíc [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok], a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky ve výši [částka], a to ve lhůtě 30 dní ode dne doručení této výzvy. Nebude-li tato částka zaplacena v uvedené lhůtě, tak dojde k zesplatnění celé zbývající částky. V dopise ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění a vyzvána k doplacení dlužné částky ve výši 29 038 Kč.

9. Ze souhrnu plateb, výpisu z úvěrového účtu, výpisů k revolvingovému úvěru a potvrzení o platbách prostřednictvím PayU má soud za prokázané, že žalovaná z úvěru zaplatila [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), [částka] ([datum]), přičemž poslední čtyři platby současně žalobkyně učinila v žalobě nespornými.

10. Podle § 1903 odst. 1 o. z., dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Podle § 555 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Podle § 1812 odst. 1 o. z., lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle § 1822 odst. 1 o. z. smlouva (uzavíraná distančním způsobem) musí obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají. Uzavřená smlouva musí být v souladu s údaji, které byly spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají, jinak platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

11. Soud se primárně zabýval právním posouzením listiny nazvané dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři, o které žalobkyně tvrdila, že jí došlo v plném rozsahu k nahrazení práv a povinností smluvních stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je oproti tomu typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Toto jejich postavení se nezměnilo ani později při uzavírání dohody. Uplatní se zde tedy nejen obecná občanskoprávní zásada, že každý má v právním styku jednat poctivě, ale rovněž zvýšená ochrana žalované coby slabší smluvní strany oproti silnější pozici žalobkyně, která jedná v postavení odborníka a profesionála. Z předsmluvního vyjednávání prostřednictvím emailové korespondence jasně vyplývá, že strany nezamýšlely uzavřít dohodu o narovnání, kterou by se vztahy z původní smlouvy o úvěru nahrazovaly, ale toliko nastavit splátkový kalendář kvůli finančním potížím žalované, který by jí umožnil doplatit stávající dluh ze smlouvy o úvěru v prodloužené době. Institutem narovnání dochází k zániku dosavadního závazku a vzniku nového závazku. Podstatným znakem narovnání je spornost či pochybnost o dosavadních právech a povinnostech, kterou hodnotí strany závazku. Je přitom evidentní, že mezi účastníky žádný spor o právech a povinnostech ze smlouvy o úvěru neexistoval, žalovaná při podpisu dohody své stávající povinnosti plně akceptovala a šlo jí jen o prodloužení splatnosti. Takto k podpisu dohody přistupovala i žalobkyně, která v emailové komunikace opakovaně zmiňovala splátkový kalendář a ukončení smlouvy o úvěru až v návaznosti na jeho splnění. Lze sice přisvědčit žalobkyni, že výsledkem dohody o narovnání nemusí být vždy změna rozsahu vzájemných práv a povinností (strany se mohou dohodnout na stejném obsahu, jaký měl původní závazkový vztah), nicméně vždy je nutná existence spornosti práv a povinností, tedy rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti, kauzy či obsahu původního závazku. V době, kdy mezi stranami začala kontraktační fáze v [anonymizováno] [rok], a ani později nebylo mezi stranami nic sporného či pochybného. Žalovaná pouze požádala žalobkyni o splátkový kalendář a ta jí vyhověla. Před zasláním dohody žalobkyně nedala nikterak žalované najevo, že by mělo dojít ke vzniku nového závazku, naopak ji ujistila, že původní smlouva o úvěru zanikne až zaplacením splátek. Toto se poprvé objevilo až v zaslané dohodě. I v té se však vedle citace ustanovení o narovnání objevuje citace ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru o změně způsobu splácení úvěru, což si vzájemně odporuje, stejně jako konstatování, že celková dlužná částka ze smlouvy o úvěru zahrnující jistinu, poplatek i úrok činí 48 755 Kč, avšak v podstatě totožná částka 48 720 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit podle dohody, je již bez úroků. Ani z textu samotné dohody však žádná spornost práv a povinností účastníků ze smlouvy o úvěru nevyplývá, naopak je v ní jednoznačně uvedeno, že žalovaná není schopna stávající úvěr splácet. Ve všech uvedených souvislostech tak soud hodnotí jednání žalobkyně coby podnikatelky jako nepoctivé a zneužívající její silnější postavení; smyslem takového jednání je evidentně zamezit posuzování platnosti původní smlouvy o úvěru, aby si žalobkyně zajistila její kompletní splnění. Pokud jde o odkaz žalobkyně na usnesení v této věci, kterým soud změnil usnesení o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tak k tomu soud uvádí, že v počáteční fázi řízení se soud samotnou důvodností žalobního požadavku nezabýval (ostatně v této fázi řízení se ani dokazování neprovádí); v této počáteční fázi soud hodnotí pouze úplnost skutkových tvrzení pro účely vydání elektronického platebního rozkazu, kterou vyhodnotil jako dostačující, což však nijak nepřejímá otázku vyhovění žalobě na základě následně prováděného dokazování.

12. Vzhledem k tomuto závěru se soud následně zabýval tím, zda je možné přiznat žalobkyni požadované plnění na základě původního úvěrového smluvního vztahu, a dospěl k závěru, že nikoliv. V prvé řadě totiž v tomto směru absentují rozhodující žalobní skutková tvrzení, a sice z čeho se žalovaná částka skládá, tedy jaká její část připadá na dlužnou jistinu úvěru, jaká na dlužné poplatky a jaká na dlužné úroky, jakož i konkrétní ujednání smlouvy o úvěru. Žalobkyně se k jednání nedostavila, takže se v tomto ohledu zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu. Není tedy vůbec možné posoudit případnou platnost smluvního ujednání o úrocích, smluvní pokutě a poplatcích. I kdyby však toto možné bylo, není žalobní požadavek opodstatněný.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

15. Žalovaná v průběhu řízení namítla neplatnost smlouvy o úvěru s tím, že žalobkyně se nedostatečně zabývala úvěruschopností žalované při jejím uzavírání, a soud se s tímto názorem ztotožňuje. V době sjednávání smlouvy v [anonymizováno] [rok] žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši [částka], bydlí ve vlastním bytě, náklady na obživu má [částka], vyživovaných osob má 0, osob v domácnosti je [anonymizováno], náklady na bydlení 0 Kč, ostatní náklady [částka], náklady celkem [částka]. Uvedené výdaje žalobkyně jednak nijak neověřovala (na živobytí, bydlení apod.), jednak jsou zcela abstraktní, na první pohled zarážející a je jasné, že nezachycují realitu běžného života v dnešní době. Žalobkyně se dále nikterak nezajímala, zda má žalovaná nějaké další závazky úvěrového typu, a přestože jejich existence vyplynula ze dvou doložených výpisů z účtu, žalobkyně ji zjevně nijak nezohlednila. Nedostatečně se také spokojila s doložením příjmu žalované za pouhé dva měsíce (tři výplatní lístky se totiž vztahují až k následujícímu období, kdy byla uzavírána dohoda o splátkovém kalendáři), když ji navíc nezajímalo jeho značné snížení v [anonymizováno] [rok] oproti [anonymizováno] [rok]. To vše za situace, kdy z výpisů z účtu jsou zřejmé měsíční výdaje přesahující [částka], a naopak není z nich patrné, zda zahrnují výdaje na bydlení. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování tak žalobkyně musela mít objektivně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a bez dalšího prověřování jí neměla úvěr poskytnout. Soud proto vyhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

16. Protože je smlouva o úvěru od počátku neplatná, tak žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 43 050 Kč v době přiměřené jejím možnostem. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně tuto částku žalované poskytla. Žalovaná tvrdila a prokázala, že finanční prostředky ve výši 43 050 Kč žalobkyni zcela vrátila. Z toho důvodu na její straně neexistuje žádné bezdůvodné obohacení. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

17. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř a zavázal žalobkyni, aby zaplatila ve sporu úspěšné žalované na nákladech řízení částku 17 749 Kč. Přiznané účelně vynaložené náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, konkrétně z odměny advokáta za čtyři a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor, vyjádření k žalobě, replika k vyjádření žalované a jednání před soudem) po 2 300 Kč podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč podle 13 odst. 4 vyhlášky, z náhrady cestovních výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu k jednání z [obec] do [obec] a zpět ([anonymizováno] km) [značka automobilu] se spotřebou benzínu [anonymizováno] l [číslo] km při ceně [částka] dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., z náhrady za ztrátu času za tyto cesty ve výši [částka] – [anonymizováno] půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky. V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a odst. 1 advokátního tarifu byla náhrada nákladů právního zastoupení zvýšena o daň z přidané hodnoty (21% DPH), tj. o částku 3 080 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zavázal soud žalobkyni zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalované. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., protože nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.