17 C 314/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 896,82 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 927,50 Kč, se řízení zastavuje.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 6 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. 9. 2019 do 23. 5. 2021 ve výši 1 006,03 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 896,82 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku za dobu od 1. 9. 2019 do 5. 5. 2021 ve výši 4 030,68 Kč, zákonného úroku z prodlení za dobu od 19. 9. 2019 do 23. 5. 2021 ve výši 1 006,03 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na jejím základě jí poskytla úvěr 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí 4 231 Kč a smluvním úrokem do 18. 9. 2019, což se nestalo, žalovaná uhradila pouze částku 6 000 Kč, která byla započtena v souladu se smlouvou na část poplatku za poskytnutí úvěru, část smluvní pokuty, část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a náklady vymožení pohledávky. Žalovaná částka se skládá z nevrácené jistiny úvěru 6 000 Kč, části dlužného poplatku za jeho poskytnutí 528,67 Kč a části dlužné smluvní pokuty 1 368,15 Kč. [jméno] se žalovaná zavázala zaplatit poskytovatelce úvěru v případě, že se dostane do prodlení s vrácením úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z dlužných částek jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, přičemž žalobkyně zohlednila zákonné omezení maximální výše smluvní pokuty do 50 % jistiny úvěru. Žalobkyně získala pohledávku na základě smlouvy o postoupení, kterou uzavřela s původní věřitelkou [datum], což bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 5 927,50 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru 528,67 Kč, kapitalizované smluvní úroky 4 030,68 Kč a smluvní pokutu 1 368,15 Kč. Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. [anonymizováno], potvrzením [právnická osoba], o provedení transakce a oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], se [datum] prostřednictvím internetových stránek zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit navýšené o poplatek za poskytnutí úvěru 1 621,80 Kč (po slevě), respektive 4 231,80 Kč (před slevou), do 18. 9. 2019. Žalovaná při sjednávání smlouvy sdělila poskytovatelce úvěru své rodné číslo, adresu bydliště, číslo občanského průkazu, e-mailovou adresu a číslo účtu [bankovní účet]. Na uvedený účet žalobkyně odeslala již dne [datum] částku 6 000 Kč s variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalované a s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“. Původní věřitelka oznámila žalované dopisem z [datum], že pohledávku z uvedené smlouvy postoupila na žalobkyni.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba není důvodná.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky [právnická osoba] Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

9. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. K výzvě soudu v tomto ohledu žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje, a vzala žalobu částečně zpět. K jednání se následně nedostavila, čímž se zbavila práva být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto směru. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalované úvěr splácet, a proto soud považuje z tohoto důvodu smlouvu za absolutně neplatnou.

10. Protože je smlouva od počátku neplatná, vznikla žalované pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 6 000 Kč v době přiměřené jejím možnostem. [jméno] žalobkyně tvrdila, že žalovaná již v minulosti tuto částku uhradila. Proto v současné době žalovaná žalobkyni na jistině nic nedluží. Vzhledem k tomu, že tvrzení žalobkyně o zaplacení částky 6 000 Kč byla neúplná v tom smyslu, že neuvedla, kdy byla částka žalovanou zaplacena, nemohl soud vyhodnotit, zda je alespoň částečně důvodný požadavek žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení, a proto byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla právo, protože byla v řízení zcela úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

12. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč.