17 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do konce měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 8 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 18 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., s žalovanou uzavřela po posouzení její úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 18. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytla bezhotovostně 10 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se měla zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 17. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byla oprávněna vrátit kdykoliv. Protože se žalovaná dostala do prodlení s placením úroku, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 18. 4. 2024. Pro případ prodlení na sebe žalovaná převzala závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 10 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 4 000 Kč a smluvní pokuty 4 580 Kč (0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 19. 4. 2024 do 20. 7. 2025). Pohledávka měla být postoupena nejprve 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., a následně 10. 6. 2025 na žalobkyni.

2. Žalovaná u jednání potvrdila, že smlouvu uzavřela, obdržela 10 000 Kč a peníze nevrátila. Tvrdila, že na splácení neměla, aktuálně ani neví, kolik ze smlouvy dluží, protože ji k zaplacení vyzývají různé společnosti a výzvy jsou na úhradu odlišných částek.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Společnost , právnická osoba, ., se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 30 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaná se zavázala každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 17. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná 18. 12. 2023). Společnost tentýž den odeslala na účet, jehož majitelkou byla žalovaná a který žalovaná označila ve smlouvě, č. , č. účtu, částku 10 000 Kč (sdělení , právnická osoba, .). Žalovaná pohledávka byla poskytovatelkou úvěru postoupena na spolčenost , právnická osoba, . (smlouva o postoupení pohledávek z 2. 6. 2025 včetně přílohy), která ji následně postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek z 10. 6. 2025 včetně přílohy).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).

5. Žaloba je důvodná pouze částečně.

6. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.

7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že její právní předchůdkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované, případně výplatní lístky, a že ji lustrovala v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Nijak blíže nerozvedla, co uvedeným postupem zjistila, a především ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy. Proto ji soud v tomto směru ještě před jednáním vyzval, aby svá tvrzení konkretizovala a důkazy předložila, na což žalobkyně reagovala opakovanými obecnými tvrzeními a odkazem na listinu označenou jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , kde je uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním domě s hypotékou, je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, ., její měsíční příjem činí 23 257 Kč a výdaje 6 000 Kč. Nic dalšího žalobkyně nedoplnila. K jednání se následně nedostavila, a proto nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, aby mohla být se svou žalobou zcela úspěšná. Žalobkyně tedy dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované; zásadně totiž nepostačuje, pokud se spokojila pouze s tím, co žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, aniž by údaje blíže ověřovala.

8. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získala žalovaná na úkor poskytovatelky úvěru, respektive žalobkyně, majetkový prospěch v podobě částky 10 000 Kč bez právního důvodu a je povinna pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná uvedla, že by byla schopen splácet 2 500 Kč měsíčně. Tento spor je ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 také sporem o to, jaká doba pro vrácení odpovídá možnostem žalované, a tedy sporem o nastavení hmotněprávní splatnosti jejího dluhu.

9. Za účelem vyhodnocení možností žalované poskytnutou částku vrátit (jejích příjmů a celkových poměrů) soud přistoupil k jejímu výslechu. Z její výpovědi zjistil, že již v době uzavření smlouvy pracovala ve společnosti , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem kolem 21 000 Kč. V té době byla zavázaná ke splácení dalších 5 – 6 zápůjček s měsíčními splátkami mezi 7 000 Kč a 8 000 Kč. Měla vyživovací povinnost ke dvěma synům, mladšímu pravidelně hradila školní obědy, starší studoval střední školu a bydlel na internátě, v souvislosti s tím vynakládala měsíčně přibližně 8 000 Kč. Kromě toho hradila zálohy na elektřinu 3 500 Kč měsíčně, ročně cca 50 000 Kč za uhlí. Na veškerých úhradách se s ní podílel manžel. Od ledna loňského roku byla opakovaně na nemocenské, soustavně od května 2025 do března 2026, nemocenské dávky činily přibližně 20 000 Kč měsíčně. Aktuálně splácí tři další zápůjčky – 30 000 Kč od , právnická osoba, a 10 000 Kč a 15 000 Kč od , právnická osoba, – celková měsíční splátka je 5 500 Kč.

10. Při v podstatě nezměněných poměrech do dubna tohoto roku, žalovaná nejenže neměla na splácení dohodnutého úroku 4 000 Kč měsíčně a vrácení poskytnutého úvěru 10 000 Kč v době jeho poskytnutí, ale ani později. Situace se změnila až s jejím návratem do zaměstnání po dlouhodobé nemocenské a snížení počtu dalších závazků v tomto měsíci. Až nyní je v možnostech žalované začít vracet poskytnutou částku, přičemž při popsaných poměrech a obecně známých cenách věcí běžné spotřeby by toho měla být schopna v měsíčních splátkách po 2 500 Kč. Teprve pokud by je řádné nehradila, dostane se do prodlení se splácením a žalobkyně bude mít právo na úrok z prodlení. Žalobkyni se přitom při řádném splácení částka vrátí do čtyř měsíců, což lze i při vědomí toho, že její právní předchůdkyně poskytla peníze někomu za shora popsané situace, považovat za spravedlivé uspořádání práv a povinností účastníků.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovaná, která by na ni měla částečně právo, náhradu nákladů řízení nepožadovala.

12. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.