17 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní titul Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částka

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka]. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byly všeobecné podmínky a ceník. Smlouva obsahovala rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení, jehož převzetí stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě. Pro opakované prodlení žalovaného s placením ceny poskytovaných služeb využila společnost svého práva vyplývajícího ze smlouvy a odstoupila od ní, přičemž současně upozornila žalovaného na jeho povinnost zařízení vrátit, a to do sedmi dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení této povinnosti si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši [částka] dle ceníku. Žalovaný zařízení nevrátil a přes opakované výzvy ani nezaplatil smluvní pokutu, které se žalobkyně domáhá soudní cestou. Pohledávka na ni byla postoupena smlouvou z [datum], což bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. Pro rozhodnutí ve věci samé přitom nebylo nutné vyzývat žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení či důkazních návrhů – žaloba sice byla zamítnuta, nikoliv však pro neunesení břemene tvrzení či důkazního.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací z [datum] [číslo] (č. objednávky [číslo]), zakázkovým listem z [datum], smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] a oznámením o postoupení z [datum] a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

5. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací za sjednanou cenu a v této souvislosti žalovaný převzal [datum] do užívání dvě zařízení – [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova]. Podpisem na formulářové smlouvě žalovaný potvrdil, že se seznámil a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem a všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, tyto obdržel a bere na vědomí, že jsou součástí smlouvy; současně prohlásil, že nevrátí-li pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku, zavazuje se uhradit smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a původní věřitelka toto žalovanému oznámila.

6. Aniž by se soud zabýval tím, zda žalovanému podle obsahu smlouvy vznikla povinnost k vrácení zařízení, není žaloba důvodná. Požadavek je totiž v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem. Podle § 1813 se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1814 písm. f) se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Podle § 1815 se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací je typicky adhezní a současně spotřebitelskou smlouvou, k čemuž je soud povinen z úřední povinnosti přihlédnout. Jednak byl k jejímu uzavření použit žalobkyní vytvořený formulář užívaný v obchodním styku ve smyslu § 1798 odst. 2 občanského zákoníku, jednak na straně jedné vystupuje poskytovatel služeb z pozice podnikatele a na straně druhé zákazník jakožto spotřebitel, a tedy i slabší strana. Charakteristické pro uvedenou smlouvu je, že má formulářový charakter, její text je s výjimkou identifikace zákazníka, objednaných služeb a jejich ceny předem připraven poskytovatelem a spotřebitel nemá žádnou možnost se jakýmkoliv způsobem od takto připraveného znění odchýlit a sjednat si individuální podmínky. Buď text přijme tak, jak je mu předloženo, anebo k uzavření smlouvy nedojde. Dále je typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka. Z těchto důvodů zákon poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk, které musí, respektive nesmí, spotřebitelské smlouvy obsahovat s následkem, že k ustanovením, která jsou s tímto v rozporu, se nepřihlíží. Jejich demonstrativní výčet je uveden v § 1814. Tato vyšší míra ochrany směřuje k tomu, aby postavení smluvních stran nebylo v rozporu s požadavkem přiměřenosti ve významné nerovnováze v neprospěch spotřebitele. Právě ujednání o smluvní pokutě ve spojení s odkazem na ceník žalobkyně pro určení její výše však takovou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele představuje, a proto k němu soud nepřihlíží.

8. Žalobkyně dovozuje oprávněnost požadavku na zaplacení smluvní pokuty [částka] odkazem na ceník, s nímž žalovaný svým podpisem na smlouvě vyjádřil souhlas jakožto se součástí smlouvy, a na prohlášení žalovaného, že podle něj zaplatí smluvní pokutu, nevrátí-li pronajaté zařízení. Uvedená prohlášení jsou předem předtištěna na formuláři žalobkyně v samém závěru smlouvy, obtížně čitelnou velikostí písma – podstatně menší než jsou rukou doplňované údaje. Bez ospravedlnitelného důvodu navíc takové prohlášení neobsahuje konkrétní výši smluvní pokuty, přestože vše ostatní týkající se této povinnosti je na formuláři předtištěno; nic nebránilo právní předchůdkyni žalobkyně, aby na místo slov„ dle ceníku“ uvedla zcela transparentně konkrétní částku, kterou musí spotřebitel při nevrácení zařízení zaplatit, a to stejně velkým písmem jako částky cen za služby a pronájem. Pouze takový postup ze strany poskytovatele služeb by bylo možné hodnotit jako poctivý ve smyslu § 6 občanského zákoníku Tyto závěry lze dovodit rovněž z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11, který je plně použitelný i za účinnosti nového občanského zákoníku, na který soud v podrobnostech odkazuje a z nějž cituje pouze konečný závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento závěr je nutné vztáhnout na jakoukoliv jinou formulářovou součást smlouvy, jakou je i ceník žalobkyně, a současně nejen na samotné založení povinnosti zaplatit smluvní pokutu, ale především na určení její konkrétní výše.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by na ni měl právo, protože byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.