17 C 46/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 6 820 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 979 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 5. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 3 841 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 5. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 6 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 3. 2020 do zaplacení. Uvedla, že [datum] s ní uzavřela prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované za poplatek 99 Kč téhož dne převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 24 měsíců od jeho poskytnutí spolu s poplatkem za expres výplatu 199 Kč (tzn. výplatu úvěru do 60 minut od ověření identity), poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně (umožňující odložit splatnost úvěru), poplatkem 49 Kč měsíčně za službu SMS servis (zasílání informací o každé důležité události prostřednictvím SMS zpráv) a v rámci druhé až osmé splátky také spolu s pevným úrokem ve výši 147 Kč. Za prodloužení splatnosti aktuálně splatné splátky se žalovaná zavázala zaplatit poplatek 297 Kč, přičemž této možnosti využila jednou, a to [datum]. Pro případ prodlení s úhradou jednotlivé splátky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 500 Kč, pro případ prodlení s úhradou zesplatněné jistiny pak smluvní pokutu 10 % z neuhrazené jistiny a úroků. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny 2 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 99 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku za měsíce říjen 2019 až únor 2020 ve výši 495 Kč, poplatků za SMS servis za tytéž měsíce ve výši 245 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 277 Kč, úroků za druhou až pátou splátku ve výši 588 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 1 358 Kč a účelně vynaložených nákladů 560 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz kopií občanského průkazu žalované, úvěrovou smlouvou z [datum] k žádosti [číslo] potvrzením [právnická osoba], o provedené platbě, výpisem z účtu žalované, výzvami k zaplacení z [datum] a z [datum], výpisy z rejstříků [příjmení], Cribis, ISIR, NRKI a žádostí klienta a zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč na její bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit na bankovní účet žalobkyně ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 99 Kč a pevným úrokem s roční úrokovou sazbou 49,10 %, celkem 4 128 Kč bez úhrady za doplňkové služby. Úrok byl sjednán pevnou částkou 147 Kč měsíčně a měl být žalovanou hrazen pouze v rámci druhé až osmé splátky. Účastníci ve smlouvě sjednali doplňkové služby, a to expres výplatu za jednorázový poplatek 199 Kč, bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč měsíčně a SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně. Žalovaná se také zavázala, že v případě prodlení se splácením úvěru zaplatí žalobkyni po zesplatnění smluvní pokutu ve výši 10 % z jistiny úvěru a úroků a před zesplatněním smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky, dále účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši minimálně 100 Kč za měsíc a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná sdělila v souvislosti s uzavřením smlouvy žalobkyni mimo jiné [rodné číslo], doručovací adresu a adresu trvalého pobytu, číslo [číslo obč. průkazu] a kopii občanského průkazu s uvedenými údaji jí rovněž zaslala. Žalobkyně odeslala žalované [datum] na účet uvedený ve smlouvě požadovanou částku. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpis z uvedeného účtu žalované se zůstatkem [částka], provedla její lustraci v rejstřících ISIR, [příjmení] a Cribis s výsledkem, že v nich žalovaná nefiguruje. V žádosti klienta žalovaná uvedla, že její příjem činí [částka], příjmy ostatních členů domácnosti [částka], výdaje domácnosti [částka], má jedno dítě, s tím, že ve výsledku první i poslední kontroly se žalobkyni v systému objevilo hlášení„ nutno prověřit/v prodlení“. Dále žalobkyně lustrovala žalovanou v rejstříku NRKI, z něhož je zřejmé, že žalovaná [datum] požádala o další úvěr ve výši 5 000 Kč s nepravidelnými splátkami a že [datum] jí byla poskytnuta kreditní karta k revolvingovému úvěru s úvěrovým rámcem 5 000 Kč. Dopisem z [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

8. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

9. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

10. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žaloba v tomto směru obsahovala pouze obecná skutková tvrzení a nebyly k ní připojeny žádné důkazy. Proto soud žalobkyni vyzval, aby svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované konkretizovala a předložila důkazní návrhy. Na to žalobkyně reagovala předložením výstupů lustrací ze čtyř rejstříků a žádosti klienta, zmínila příjem [částka] uvedený žalovanou v žádosti, příjem ostatních členů domácnosti [částka] (který však z žádosti nevyplývá, neboť v ní je uvedena částka [částka]) a výdaje domácnosti [částka] (které však z žádosti opět nevyplývají, neboť je v ní uvedena částka [částka]); dále žalobkyně uvedla, že vzala v úvahu částku životního minima a statistické údaje ohledně měsíčních nákladů na bydlení. K jednání se žalobkyně nedostavila.

11. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně sice před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, avšak nikoliv řádně. V prvé řadě je evidentní, že žalobkyně se spokojila ohledně příjmů a výdajů domácnosti pouze s údaji, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, aniž by je jakkoliv ověřovala, například výpisy z účtu, výplatními lístky apod. Při tvrzeném příjmu žalované [částka], který je minimální, mělo žalobkyni o to více zajímat, zda jím skutečně disponuje a jaké jsou její reálné výdaje na bydlení; v tomto ohledu jsou statistické údaje či zákonem stanovené částky životního minima bez výpovědní hodnoty, když navíc ani není zřejmé, jakým způsobem s nimi žalobkyně pracovala, neboť v jejím vlastním systému je poznámka o nutnosti prověření údajů. Z dostupných informací pak bylo evidentní, že žalovaná již žije na dluh – disponovala kreditní kartou a před pouhým jedním dnem před uzavřením smlouvy žádala o další úvěr [částka]. Žalobkyně tak musela mít objektivně pochybnosti o tom, že žalovaná, která navíc uvedla, že má jedno dítě, bude schopna splátky ve výši první 571 Kč, druhé až osmé 420 Kč a deváté až dvacáté čtvrté 273 Kč hradit. Soud tak uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a proto je smlouva absolutně neplatná.

12. Protože je smlouva od počátku neplatná, vznikla žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 3 000 Kč v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně uvedla, že jí žalovaná zaplatila [částka]. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že uhradila více, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Proto soud zavázal žalovanou k zaplacení rozdílu mezi částkou poskytnutou a vrácenou, tedy 2 979 Kč. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a ani ona se k jednání nedostavila, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení jistiny je přiměřená možnostem žalované. Proto soud aplikoval obecné pravidlo § 1958 odst. 2 občanského zákoníku o povinnosti splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co je dlužník o plnění věřitelem požádán. To se prokazatelně stalo nejpozději zasláním výzvy z [datum] s poskytnutou čtrnáctidenní lhůtou k zaplacení. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí uvedené lhůty. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

14. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč.