17 C 57/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 32 831,30 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 13 054,30 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 24. 5. 2022 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do konce měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 734,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 734,16 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení a ve výši 1,5 % ročně z částky 15 950 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 32 831,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že žalovaná uzavřela [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], prostřednictvím zprostředkovatele úvěru smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jí bylo vyplaceno v hotovosti 8 000 Kč, které se zavázala vrátit navýšené o úrok 1 840 Kč. Následně byl [datum] uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], podle kterého převedla společnost [právnická osoba], žalované na sdělený bankovní účet 17 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 25 000 Kč navýšenou o úrok, celkem 30 750 Kč, v prodlouženém termínu splatnosti [datum]. Pro případ prodlení s vrácením peněz se žalovaná zavázala zaplatit jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jednak paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním 150 Kč. Protože žalovaná úvěr nevrátila, domáhá se žalobkyně zaplacení nevrácené části úvěru 21 950 Kč, dále kapitalizované smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 10 404,30 Kč, nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, nákladů mimosoudního uplatnění pohledávky 327 Kč a zákonného úroku z prodlení z žalované jistiny, jak vyplývá z výroku. Celá pohledávka vůči žalované byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy z [datum], přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena.

2. Žalovaná potvrdila, že od společnosti [právnická osoba], dostala 25 000 Kč, nejdříve v hotovosti 8 000 Kč a pak jí sama společnost nabídla dalších 17 000 Kč. Hned společnosti sdělila, kolik pobírá peněz a že vše bude moci vrátit jen ve splátkách, zeptala se, zda chtějí něco doložit. Poskytovatelka úvěru nic nepožadovala a přes telefon žalované sdělila, že se splátkami nebude problém. Později chtěla ale zaplatit vše najednou. Žalovaná od července 2021 splácí pravidelně každý měsíc 500 Kč, často jí telefonují, aby platila víc, toho ale není schopna, proto požádala o splátky v uvedené výši.

3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 13 054,30 Kč, představující náklady na upomínání 150 Kč a smluvní pokutu 10 404,30 Kč (aniž by byly zaplaceny) a dále náklady mimosoudního uplatnění pohledávky 327 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 14. 6. 2021 do 23. 5. 2022 a část jistiny úvěru 265,84 Kč, celkem 2 500 Kč, které byly žalovanou zaplaceny po 500 Kč v měsících lednu až květnu 2022. Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru z [datum] [číslo] listinou označenou jako smlouva o úvěru téhož čísla z [datum], výpisem z účtu [právnická osoba], [číslo] sdělením [právnická osoba], oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího archu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti úvěr 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem 1 840 Kč do 30 dnů. Následně se společnost [právnická osoba], zavázala prostřednictvím internetu poskytnout žalované úvěr navýšený na celkem 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem 5 750 Kč do [datum], což odpovídá roční procentní sazbě úroku 49,38 %. Další částku 17 000 Kč odeslala poskytovatelka úvěru [datum] na účet č. [bankovní účet] s poznámkou, že se jedná o dodatečnou půjčku od [webová adresa] [číslo] [anonymizována dvě slova]. Přestože žalovaná nebyla majitelkou uvedeného účtu, potvrdila, že peníze obdržela. Původní věřitelka následně oznámila žalované dopisem odeslaným [datum] na adresu jejího trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], že pohledávku postoupila na žalobkyni. Současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky 33 070 Kč dle smlouvy [číslo] do 10 dnů od obdržení dopisu.

5. Dále soud zjistil z ústřižku poštovní složenky předloženého žalovanou u jednání, že [datum] zaplatila žalobkyni dalších 500 Kč.

6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

7. Žaloba je ve zbývající části důvodná pouze částečně.

8. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky [právnická osoba] Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

9. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

10. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. K výzvě soudu v tomto ohledu žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje, a vzala žalobu částečně zpět. K jednání se následně nedostavila, čímž se zbavila práva být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto směru. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalované úvěr splácet, a proto soud považuje z tohoto důvodu smlouvu za absolutně neplatnou.

11. Protože je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě vyplacené částky 25 000 Kč (8 000 Kč + 17 000 Kč) bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Soud vycházel jednak z tvrzení žalobkyně, na kterou byla oproti poskytnutému úvěru 25 000 Kč postoupena pouze jeho část 21 950 Kč (jejíhož zaplacení se také žalobou domáhala), z čehož vyplývá, že 3 050 Kč žalovaná vrátila ještě před postoupením pohledávky. Jednak z tvrzení žalobkyně, že žalovaná zaplatila po postoupení pohledávky a do podání žaloby dalších 3 000 Kč v období od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] (které však žalobkyně započetla na jiné platby než jistinu úvěru). Dále z tvrzení žalobkyně, že žalobu vzala částečně zpět ohledně částky 2 500 Kč, protože ji žalovaná zaplatila v období od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok]. V neposlední řadě soud zohlednil prokázanou platbu 500 Kč v [anonymizováno] [rok], kterou žalovaná doložila u jednání. Celkem tedy žalovaná z poskytnutého úvěru vrátila dosud 9 050 Kč, což je naopak bezdůvodné obohacení žalobkyně. Proto soud přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou půjčenou (25 000 Kč) a vrácenou (9 050 Kč), tedy 15 950 Kč.

12. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení do 10 dnů od obdržení oznámení o postoupení pohledávky; to bylo dáno na poštu [datum], při běžném chodu věcí tak muselo být doručeno nejpozději třetí den, tedy [datum], takže desetidenní lhůta k zaplacení uplynula [datum]. Ode dne následujícího je tedy žalovaná v prodlení, přičemž pro výši zákonného úroku z prodlení je rozhodující repo sazba platná ke dni [datum], kdy činila 0,5 %. Žalobkyně však požadovala po částečném zpětvzetí žaloby úrok z prodlení až ode dne 24. 5. 2022, přičemž soud nemůže její návrh překročit. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta.

13. S přihlédnutím k prokázaným poměrům žalované soud vyhověl její žádosti a rozložil povinnost k úhradě dluhu do měsíčních splátek po 500 Kč. Žalovaná dlouhodobě (doloženo od [anonymizováno] [rok]) pobírá příspěvky na čtyři nezletilé děti, příspěvek na bydlení v aktuální výši [částka] měsíčně (platební rozpis Úřadu práce), dále příspěvek na živobytí v aktuální výši [částka] měsíčně a doplatek na bydlení v aktuální výši [částka] měsíčně (oznámení Úřadu práce), přivydělává si 20 hodin týdne po 80 Kč/hod v kuchyni restaurace [anonymizováno] (dohoda o pracovní činnosti). Měsíčně hradí [částka] na nájemném, [částka] na zálohách za společné služby (evidenční list), [částka] na zálohách na elektřinu (doklad SIPO), na společných službách za loňský rok má nedoplatek [částka] (vyúčtování). Kromě toho dle svého tvrzení splácí [částka] měsíčně ze smlouvy o půjčce uzavřené se společností [právnická osoba] Poměry žalované odůvodňují závěr, že je reálné, aby měsíčně hradila právě a pouze [částka], což ostatně vyplývá i z toho, že tak již po dobu jednoho roku činí. Žalobkyni by se tak mělo plnění dostat přibližně do dvou a půl let, což by sama věděla, pokud by její právní předchůdkyně poměry žalované řádně prověřila před poskytnutím úvěru.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a nepřiznal ji žádnému z účastníků, protože jejich úspěch, respektive neúspěch v řízení je srovnatelný.