17 C 65/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 16 888,02 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 888 Kč, se řízení zastavuje.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 831,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně -) z částky 9 000 Kč od 30. 7. 2021 do 21. 6. 2022, -) z částky 8 831,78 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 888,02 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku za dobu od [datum] do [datum] ve výši 6 970,98 Kč, zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 860,78 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na jejím základě mu poskytla úvěr 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí 9 828,90 Kč a smluvním úrokem do 18. 4. 2019, což se nestalo, žalovaný uhradil pouze částku 8 000 Kč, která byla započtena v souladu se smlouvou na část poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu, část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a náklady vymožení pohledávky. Žalovaná částka se skládá z nevrácené jistiny úvěru 9 000 Kč, části dlužného poplatku za jeho poskytnutí 7 672,02 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 216 Kč. Žalobkyně získala pohledávku na základě smlouvy o postoupení, kterou uzavřela s původní věřitelkou [datum], což bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.

3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 16 888 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru 7 672,02 Kč, kapitalizované smluvní úroky 6 970,98 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 216 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 19. 4. 2019 do 29. 7. 2021 ve výši 1 860,78 Kč a část jistiny úvěru 168,22 Kč, protože žalovaný tuto částku [datum] zaplatil. Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu.

4. Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno], potvrzením [právnická osoba], o platbě, výpisy z účtu žalovaného za měsíce [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] a oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], se [datum] prostřednictvím internetových stránek zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit navýšené o poplatek za poskytnutí úvěru 3 753,90 Kč (po slevě), respektive 9 828,90 Kč (před slevou), do 18. 4. 2019. Žalovaný při sjednávání smlouvy sdělil poskytovatelce úvěru své rodné číslo, adresu bydliště, číslo občanského průkazu, e-mailovou adresu a číslo účtu [bankovní účet]. Na uvedený účet žalobkyně odeslala téhož dne částku 9 000 Kč s variabilním symbolem v podobě rodného čísla žalovaného a s poznámkou„ zapujcka [anonymizováno]“. Poskytovatelka úvěru měla před uzavřením smlouvy k dispozici dva výpisy z účtu žalovaného, a to za [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok]; z druhého z nich je zřejmý počáteční zůstatek [částka], konečný zůstatek [částka], kreditní položky [částka], z toho příjem od [anonymizováno] [částka], [anonymizováno], s. p., [částka] a [anonymizována tři slova] [částka], dále debetní položky v souhrnu [částka]. Původní věřitelka oznámila žalovanému dopisem z [datum], že pohledávku z uvedené smlouvy postoupila na žalobkyni.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Ve zbývající části není žaloba důvodná.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky [právnická osoba] Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

9. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. K výzvě soudu v tomto ohledu žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě předložených výpisů z jeho účtu, které soud provedl k důkazu. Uvedené však soud považuje za zcela nedostatečné. První z výpisů je z [anonymizováno] [rok], tedy z doby jednoho roku před poskytnutím úvěru; nemůže proto vypovídat nic o aktuálních poměrech žalovaného. Druhý z výpisů je z ledna 2019, a tedy předchází bezprostředně uzavření smlouvy, nicméně na jeho základě nelze dospět k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr 9 000 Kč navýšený o poplatek vrátit do 1 měsíce od jeho poskytnutí. Kreditní a debetní položky na účtu se sobě v podstatě rovnají, navíc část kreditních položek evidentně pochází z jiného úvěru u [anonymizována tři slova], z debetních položek není zřejmé, zda a v jaké výši jsou z nich hrazeny náklady bydlení či jiné pravidelné platby. Pravidelnými výdaji se poskytovatelka úvěru evidentně nijak nezabývala a k posouzení pravidelného příjmu zcela jistě nepostačuje výpis z účtu za jediný měsíc. Předložený výpis ve spojení s ujednáním o navrácení částky přesahující 12 000 Kč v krátké jednoměsíční lhůtě nutně vzbuzuje minimálně objektivní pochybnost, že bude žalovaný schopen svému závazku dostát. Úvěrující společnost jakožto profesionálka v oboru měla žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením a buď mu úvěr neposkytnout, anebo si od něj vyžádat další listiny osvědčující jeho aktuální pravidelné příjmy a výdaje. Proto soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou.

10. Protože je smlouva od počátku neplatná, vznikla žalovanému pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 9 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem. [jméno] žalobkyně tvrdila, že žalovaný již v minulosti uhradil 8 026,30 Kč, v průběhu řízení pak zaplatil dalších 16 888 Kč. Poskytnutou částku tedy přeplatil a v současné době žalovaný žalobkyni nic nedluží.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by na ni měl právo, protože byl v řízení zcela úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.