17 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně:právnická osoba sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 110,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 740,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 17. 9. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 6 370,25 Kč - s kapitalizovaným úrokem 2 499,90 Kč, - s úrokem ve výši 29,9 % ročně z částky 16 855,76 Kč od 17. 9. 2025 do 16. 12. 2025, - s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 16 855,76 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, - s kapitalizovaným úrokem z prodlení 494,17 Kč, - s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 115,25 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 110,76 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba., s ním uzavřela datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejím základě mu poskytla 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem 29,9 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 337 Kč, splatných vždy k 13. dni v měsíci, včetně poplatku za sjednané pojištění 108 Kč a hradit další sjednané poplatky. Před uzavřením smlouvy banka prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných z registrů dlužníků. Žalovaný se dostal do prodlení, proto banka využila svého oprávnění dle smlouvy a přistoupila k zesplatnění úvěru k 14. 10. 2024. Následně postoupila 1. 10. 2025 dlužnou pohledávku na žalobkyni. Z žalované částky představuje 16 855,76 Kč nevrácenou jistinu úvěru a 1 255 Kč dlužné poplatky - 499 Kč za výzvu k zaplacení dlužné částky a 756 Kč za sjednané pojištění za měsíce duben až říjen 2024.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: právnická osoba., se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 22 000 Kč a na účet č. č. účtu, oproti tomu se žalovaný zavázal bance úvěr vracet společně s úrokem 29,9 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění 108 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 337 Kč, splatných vždy 13. den každého kalendářního měsíce (fotografie občanského průkazu žalovaného, listina označená jako smlouva o půjčce č. hodnota, výpis ze systému banky ohledně elektronického uzavření smlouvy). Banka vyplatila 22 000 Kč na uvedený účet žalovaného 13. 8. 2023 (výpis z úvěrového účtu, historie transakcí na běžném účtu).

4. Při žádání o úvěr žalovaný uvedl příjem 25 000 Kč ze zaměstnání, výdaje na bydlení 10 000 Kč, výdaje na živobytí 3 500 Kč a ostatní náklady 870 Kč (identifikace žádosti). Jeho příjmy na běžném účtu u banky pocházely od společnosti právnická osoba., a činily 2 145 Kč v prosinci 2022, 2 024 Kč v lednu 2023, 934 Kč v únoru 2023 a naposledy 1 116 Kč v březnu 2023. Pravidelným příjmem byl přídavek na dítě ve výši 1 380 Kč měsíčně, respektive 1 580 Kč měsíčně od roku 2023. Další příležitostné příjmy pocházely ze sázek, přičemž žalovaný sázel soustavně. Jiné kreditní položky se na účtu žalovaného neobjevují. Naopak je z něj zřejmá existence tří dalších úvěrů – splátky 523,91 Kč, 231,21 Kč a 991 Kč (výpis z účtu žalovaného za období od 13. 11. 2022 do 15. 8. 2023).

5. Banka oznámila žalovanému, že kvůli jeho opakovanému prodlení se celá pohledávka ze smlouvy stala splatnou k 14. 10. 2024, a vyzvala ho k její okamžité úhradě (dopis z 14. 10. 2024 s potvrzením o jeho odeslání). Následně mu oznámila, že pohledávku postoupila na žalobkyni (dopis z 13. 10. 2025 s potvrzením o jeho odeslání). Za dobu od 13. 8. 2023 do 10. 10. 2024 žalovaný zaplatil bance celkem 10 259,49 Kč (výpis z úvěrového účtu).

6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Žaloba je důvodná pouze částečně.

8. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.

9. Z provedeného dokazování je zřejmé, že banka sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí a pouze částečně. Poskytovatelka úvěru měla jasný přehled o reálných příjmech a výdajích žalovaného z transakcí na jeho běžném účtu, přesto z něj neučinila odpovídající závěry. Z výpisu žádným způsobem nevyplývá tvrzený příjem žalovaného 25 000 Kč. Částky, které zřejmě představovaly výplatu za odvedenou práci ve společnosti právnická osoba., se vztahovaly pouze k omezenému čtyřměsíčnímu období a pohybovaly se v rozmezí 934 Kč až 2 145 Kč. Jediný pravidelný měsíční příjem ke dni uzavření smlouvy pocházel od Úřadu práce ČR v podobě přídavku na dítě. Z výpisu z účtu tedy není vůbec jasné, z čeho by měl žalovaný měsíčně splácet dohodnutých 1 337 Kč. Navíc je z něj patrné jeho další zadlužení a soustavné sázení, takže objektivně se jednalo o osobu rizikovou pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně se k jednání nedostavila, takže ji soud nemohl poučit o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, zda a jakým jiným způsobem případně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Zejména jeho tvrzený příjem ze zaměstnání 25 000 Kč a běžné pravidelné výdaje na bydlení apod.

10. Žalobkyně tedy minimálně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke splnění zákonné povinnosti poskytovatelky úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, a soud proto hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Žalovaný tak získal na úkor banky, potažmo žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil. Z výsledků dokazování přitom vyplynulo, že zaplatil pouze část poskytnuté částky. Žalovaný obdržel 22 000 Kč a vrátil 10 259,49 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 11 740,51 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu k okamžité úhradě obsaženou v dopise o zesplatnění. Ten byl podán na poště 14. 10. 2024, při běžné praxi byl žalovanému doručen do tří dnů, tedy 17. 10. 2024, následující den mohl žalovaný plnit, a protože tak neučinil, dostal se 19. 10. 2024 do prodlení. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit od tohoto data zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od 17. 9. 2025, přičemž soud nemůže její návrh překročit.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a nikomu ji nepřiznal, protože vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je srovnatelný. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 11 740,51 Kč s úrokem z prodlení a neúspěšná ohledně částky 11 686,56 Kč s úrokem z prodlení (části jistiny 6 370,25 Kč, žalobkyní kapitalizovaného úroku 2 499,90 Kč, žalobkyní kapitalizovaného úroku z prodlení 494,17 Kč a úroku kapitalizovaného soudem za období od 17. 9. 2025 do dne rozhodnutí 15. 6. 2026 v částce 2 322,24 Kč). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.