17 C 70/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 28 105 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 426,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 16 678,80 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 875 Kč od 21. 2. 2020 do 25. 1. 2021,- s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 448,80 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení,- s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 426,20 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 281 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 28 105 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 875 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení. Uvedla, že s žalovanou uzavřela po posouzení její úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 2. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí poskytla bezhotovostně 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finance vrátit do 20. 2. 2020, a to společně s poplatkem 4 875 Kč. Žalovaná nevrátila nic. Pro případ prodlení na sebe žalovaná převzala jednak závazek zaplatit účelně vynaložené náklady 2 500 Kč (500 Kč za každou z pěti upomínek), jednak závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka představuje nevrácenou jistinu 15 000 Kč, poplatek 4 875 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokutu 5 730 Kč (0,1 % denně z částky 15 000 Kč za dobu od 21. 2. 2020 do 9. 3. 2021).

2. Žalovaná u jednání uvedla, že procházela insolvenčním řízením a aktuálně připravuje podání nového insolvenčního návrhu, takže vše by se podle ní mělo vyřešit v rámci insolvence.

3. Soud provedl důkaz listinami, z nichž zjistil následující: Žalobkyně se 2. 12. 2019 prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalované zápůjčku 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaná se zavázala uvedenou částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem 4 875 Kč do 1. 1. 2020 (listina označená jako smlouva o zápůjčce datovaná 2. 12. 2019). Dne 2. 12. 2019 žalobkyně zaslala žalované na uvedený účet 15 000 Kč (výpis z účtu). Dopisem z 19. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celkového dluhu 28 976 Kč do tří dnů v důsledku prodlení. Výzva byla žalované téhož dne odeslána (dopis s poštovním podacím lístkem).

4. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalované za období od 26. 1. 2019 do 26. 4. 2019, z nichž je zřejmé, že 26. 2. 2019 byl zůstatek na účtu žalované 13 413,32 Kč, zatímco 26. 4. 2019 -6 575,90 Kč, žalovaná splácela úvěr pravidelnou splátkou 5 510 Kč měsíčně a v posledním měsíci se dále zadlužila závazkem ze tří dalších úvěrů. Z uvedených výpisů stejně jako z výplatních lístků za únor a březen 2019 dále vyplývá tehdejší čistý příjem žalované ze zaměstnání kolem 43 000 Kč měsíčně.

5. Vzhledem k pokračování tohoto řízení po zrušení oddlužení žalované a zastavení insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSOS , spisová značka, soud dále z insolvenčního rejstříku zjistil, že žalobkyně přihlásila žalovanou pohledávku do insolvenčního řízení (přihláška pohledávky , Anonymizováno, z , datum, ) a ta byla co do 3 573,80 Kč za trvání insolvenčního řízení uspokojena (poslední zpráva insolvenční správkyně o plnění oddlužení z 14. 4. 2025).

6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Žaloba je důvodná pouze částečně.

8. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

9. Přestože v zákoně o spotřebitelském úvěru byla v době uzavření smlouvy o zápůjčce neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu.

10. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Přestože se žalobkyně před uzavřením smlouvy zabývala poměry žalované, učinila tak nedostatečně a ledabyle. Smlouvu o zápůjčce s žalovanou uzavřela 2. 12. 2019, avšak k dispozici měla její výplatní lístky za únor a březen 2019 a výpisy z účtu za leden až duben 2019, tedy za období předcházející uzavření smlouvy o více než půl roku. Aktuální poměry žalované nijak nezkoumala. Navíc i z podkladů, kterými disponovala, vyplývalo, že zůstatek financí na účtu žalované se za uvedené tři měsíce dostal z kladného do záporného a současně narostlo zadlužení žalované. Žalobkyně tedy musela mít objektivní pochybnost o schopnosti žalované částku 19 875 Kč do 1 měsíce od poskytnutí úvěru zaplatit. Proto soud považuje smlouvu za neplatnou.

11. Žalovaná tak získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 15 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že peníze vrátila. Soud proto vycházel ze zjištění, že v rámci insolvenčního řízení byla uhrazena část žalované pohledávky 3 573,80 Kč. Přiznal tak žalobkyni rozdíl mezi částkou půjčenou (15 000 Kč) a vrácenou (3 573,80 Kč), tedy 11 426,20 Kč. Protože žalovaná ke svým poměrům nic neuvedla, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení bezdůvodného obohacení je přiměřená jejím možnostem. Vzhledem k tomu soud vycházel z obecného ustanovení o splatnosti a vázal ji na výzvu k úhradě z 19. 1. 2021, která byla žalované prokazatelně téhož dne odeslána. Ve výzvě byla stanovena lhůta k zaplacení tři dny. Lze očekávat, že výzva byla žalované doručena nejpozději do tří dnů od jejího podání na poště, tedy 22. 1. 2021, ode dne následujícího běžela lhůta tří dnů pro zaplacení, která skončila 25. 1. 2021; od dalšího dne je tak žalovaná v prodlení. K obraně žalované soud uvádí, že aktuálně v úpadku není, a proto bylo ve věci rozhodnuto. Pokud bude v budoucnosti úpadek žalované opětovně vysloven, ovlivní to případnou exekuci.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalovaná, která byla na ni měla částečně právo, ani po poučení ze strany soudu náhradu nákladů řízení nepožadovala.

13. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 1 406 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 1 125 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 281 Kč.