17 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 20 666,28 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 21. 6. 2017 do 20. 5. 2020 ve výši 606,02 Kč a kapitalizovaného úroku za období od 21. 6. 2017 do 20. 5. 2020 ve výši 1 033,66 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 9. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 13 912 Kč -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 21. 6. 2017 do 20. 5. 2020 ve výši 3 055 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem za období od 21. 6. 2017 do 20. 5. 2020 ve výši 5 308,27 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 958,17 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 včetně a z částky 5 374,17 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 128,45 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 33 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 20 666,28 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem 829,72 Kč, 6 341,93 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3 661,02 Kč a dále smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá z výroku rozsudku. Uvedla, že datum právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou po posouzení její úvěruschopnosti smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem 1 637 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 6 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 225 Kč a inkasním poplatkem 4 250 Kč, celkem částku 30 912 Kč, a to ve formě 14 pravidelných měsíčních splátek po 2 208 Kč, s poslední splátkou ke dni datum. Žalovaná se dostala do prodlení a závazek nesplnila. Žalovaná částka představuje zbytek nesplacené jistiny úvěru 12 128,45 Kč, nesplacené poplatky za poskytnutí úvěru 2 954,99 Kč, za administrativní činnost 854,88 Kč, za inkaso splátek v místě bydliště 4 727,96 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni datum, postoupení bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně zpět žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 21. 6. 2017 do 20. 5. 2020 ve výši 606,02 Kč a ohledně kapitalizovaného úroku za tutéž dobu ve výši 1 033,66 Kč. Proto soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v tomto rozsahu řízení zastavil.

4. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky z datum a zjistil, že původní věřitelka oznámila žalované postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.

5. K úvěrovému vztahu soud učinil důkaz smlouvou o úvěru číslo výpisem z úvěrového účtu, žádostí o úvěr, dohodou o pracovní činnosti, potvrzením o nájmu, potvrzením o vkladu na účet, třemi poštovními poukázkami a výzvou k plnění z datum včetně podacího lístku, z nichž zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, poskytla žalované datum v hotovosti částku 17 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady úvěru 13 912 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 637 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 6 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 225 Kč a poplatku za hotovostní inkaso plateb ve výši 4 250 Kč, a to v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč, počínaje datum. Žalovaná na splacení úvěru zaplatila celkem 9 416 Kč. Při žádání o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, má anonymizováno děti do 18 let, bydlí v anonymizováno, je zaměstnaná v soukromé sféře jako manuální zaměstnanec ve společnosti právnická osoba, na dobu určitou od datum do datum, že její měsíční příjem činí mzda částka a sociální dávky částka, částka a částka, její měsíční výdaje představují platby za bydlení/energie částka, za dopravu/jídlo/osobní náklady částka, spoření/pojištění/ex částka, jiné částka; matematickým výpočtem tak v kolonce použitelný měsíční příjem byla vyplněna částka částka. Údaje byly ověřovány z dohody o pracovní činnosti, ze které je zřejmé, že byla uzavřena nikoliv na dobu do datum, ale na dobu do datum, s místem výkonu práce v právnická osoba, maximálně anonymizováno hodin měsíčně za mzdu částka za každou odpracovanou hodinu. Dále poskytovatel úvěru disponoval potvrzením jméno příjmení z datum, která potvrzovala jakožto majitelka nemovitosti, že žalovaná bydlí a má uzavřenu nájemní smlouvu do datum na adrese adresa žalované, potvrzením právnická osoba, že žalovaná vložila datum částku částka s popisem, že se jedná o exekuci. Z poštovních poukázek má soud za prokázané, že žalované byla vyplacena datum od zaměstnavatele částka částka, datum od Úřadu práce ČR částka částka jakožto příspěvek na bydlení a přídavky na děti za anonymizováno rok a datum od Úřadu práce ČR částka částka jakožto příspěvek na živobytí za anonymizováno rok.

6. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1).

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

9. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupuje tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka porušila svou zákonnou povinnost poskytnout spotřebiteli úvěr pouze tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 9 odst. 1 o následku v podobě neplatnosti právního jednání bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a posílena ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí.

10. Z žádosti o úvěr a listin, které měla původní věřitelka při sjednávání smlouvy k dispozici, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí úvěr nemohla poskytnout. Ověřený příjem žalované v době sjednání smlouvy činil maximálně částka z dohody o pracovní činnosti, která ale byla sjednána na dobu pouhých pěti měsíců, takže se fakticky jednalo o jakousi brigádu žalované. Ostatní doložené příjmy jsou tvořeny výlučně sociálními dávkami v celkové výši částka (nikoliv tedy částka, jak žalovaná uváděla v žádosti o úvěr), z jejichž popisu je evidentní, že se jedná o dávky na bydlení, živobytí a děti vyplácené státem právě pro nedostatečné příjmy žalované ze zaměstnání. Pracovní činnost podle dohody měla skončit v anonymizováno rok, tedy pouhé anonymizováno měsíce po uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru. Věřitelka přitom žalované úvěr poskytovala na dobu 14 měsíců, tedy až do konce anonymizováno rok. To vše za situace, že žalovaná měla vyživovací povinnost ke anonymizováno nezletilým dětem, splácela dluh v exekuci částka a bydlela v nájmu, přičemž jako celkové měsíční výdaje uváděla částku částka. I kdyby se žalovaná subjektivně domnívala, že bude schopna svému závazku dostát, musela mít úvěrující společnost (minimálně) objektivní pochybnost o schopnosti žalované úvěr doplatit, protože žalovaná nedisponovala stabilním příjmem ze zaměstnání, žila převážně ze sociálních dávek a její tvrzené výdaje již v době uzavření smlouvy převyšovaly doložené příjmy. Nebylo vůbec zřejmé, z čeho bude splátku 2 208 Kč hradit. Právě těmto situacím má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit; byla to právě právní předchůdkyně žalobkyně, kdo měl po získání těchto informací od žalované objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, ochránit ji před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a úvěr jí neposkytnout.

11. Soud tak hodnotí smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru a současně narušila veřejný pořádek. Již ze samotné formulace § 9 odst. 1 – jinak je smlouva neplatná - vyplývá, že zákonodárce klade velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem zákon o spotřebitelském úvěru, coby kogentní právní předpis, chrání i veřejný zájem a pořádek.

12. Protože je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky 17 000 Kč bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na žalované, aby byla v tomto směru v řízení aktivní, protože žalobkyně z povahy věci nemůže prokazovat své negativní tvrzení, a sice že žalovaná dluh nezaplatila. Soud tedy vychází z výpisu z úvěrového účtu předloženého žalobkyní, že žalovaná na dluh zaplatila 9 416 Kč, což je naopak bezdůvodné obohacení žalobkyně. Soud tak přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou půjčenou (17 000 Kč) a vrácenou (9 416 Kč), tedy 7 584 Kč.

13. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně, která byla podána na poště datum. Ve výzvě byla žalované stanovena lhůta k zaplacení do datum, ode dne následujícího je tak v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla částečně právo, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

15. Současně soud podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrátil žalobkyni přeplatek soudního poplatku 33 Kč, který zaplatila na základě nesprávné výzvy soudu z příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku, které však podle § 6 odst. 1 věta druhá zákona není základem pro výpočet procentního poplatku. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.