17 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 410 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 20. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši- 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 21. 12. 2024 do 19. 8. 2025 včetně,- 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení,- 1,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 918 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyni se vrací část soudního poplatku 126 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 47 410 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně 30 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se měl zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 19. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byl oprávněn vrátit kdykoliv. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením úroku, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 20. 12. 2024. Pro případ prodlení na sebe žalovaný převzal závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 30 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 12 000 Kč a smluvní pokuty 5 410 Kč (0,1 % denně z částky 30 000 Kč od 21. 12. 2024 do 8. 8. 2025).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 9 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaný se zavázal každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 19. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná , datum, , fotografie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně tentýž den odeslala na účet, jehož majitelem byl žalovaný a který žalovaný označil ve smlouvě, č. , č. účtu, částku 9 000 Kč; dále na něj zaslala 1 000 Kč dne , datum, , 10 000 Kč dne , datum, a 10 000 Kč dne , datum, (čtyři potvrzení o platbě provedené prostřednictvím ThePay).

4. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici historii transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, . Z té je zřejmé, že žalovaný pobíral měsíčně výplatu v průměru cca 30 000 Kč čistého, z účtu měsíčně vybral přibližně 10 000 Kč a odcházely z něj pravidelné platby SIPO 6 157 Kč. Kromě toho z ní vyplývá poskytnutí 12 úvěrů (od , právnická osoba, 20 000 Kč, 11 000 Kč, 9 000 Kč, , právnická osoba, 25 000 Kč, 14 000 Kč, , právnická osoba, 10 000 Kč, zaměstnavatel 25 000 Kč, , právnická osoba, 5 000 Kč, ThePay 5 000 Kč, , právnická osoba, 12 000 Kč, , právnická osoba, 3 000 Kč a 5 500 Kč). Za celé uvedené období odcházely z účtu opakovaně částky na sázky u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, v rozmezí 100 Kč až 2 250 Kč; uvedené položky představují většinu transakcí na celkem 74 stranách.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).

6. Žaloba je důvodná pouze částečně.

7. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.

8. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, případně výplatní lístky, a že jej lustrovala v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. K tvrzením o provedených lustracích nepředložila žádné důkazy. Z historie transakcí na účtu žalovaného je zřejmé, že neměl prostředky na to, aby měsíčně splácel dohodnutý úrok, který při vyčerpání úvěru 30 000 Kč činil 12 000 Kč. Polovinu příjmu ze zaměstnání spotřeboval na bydlení a běžné výdaje, zbytek evidentně utrácel za sázení a byl zadlužen z několika smluv o úvěru. Žalovaný byl pro poskytnutí úvěru zjevně rizikovou osobou a jeho finanční hospodaření budilo objektivně pochybnosti o jeho schopnosti i vůli úvěr splácet. Pokud za této situace žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč a měsíční splátkou 12 000 Kč, nevyhodnotila poměry žalovaného profesionálně. Bylo naopak povinností žalobkyně úvěr žalovanému neposkytnout a tím ho ochránit před zadlužením a případnou vlastní neznalostí či nezodpovědností.

9. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 30 000 Kč bez právního důvodu a je povinen pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 13. 8. 2025. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalovanému nejpozději do tří dnů, tedy do 16. 8. 2025, lhůta k plnění tak uplynula 19. 8. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalovanému druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Předmětem řízení byla částka 47 410 Kč a dále kromě běžícího příslušenství i kapitalizovaný úrok z prodlení 1 472 Kč (12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 21. 12. 2024 do 19. 8. 2025), celkem 48 882 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 30 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 18 882 Kč s příslušenstvím (17 410 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 1 472 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 61 % uplatněného nároku a neúspěch co do 39 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 22 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 4 171 Kč a skládá se ze soudního poplatku 1 771 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 700 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky. 22 % z částky 4 171 Kč činí 918 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože tarifní hodnota činí 35 410 Kč (jistina úvěru 30 000 Kč plus smluvní pokuta 5 410 Kč), neboť ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky se k příslušenství pohledávky, a tedy ani k úrokům 12 000 Kč, nepřihlíží. Současně žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši úvěru a úroku, datu zesplatnění a výši žalované částky.

11. Ve věci sice nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ale žalobkyně na soudním poplatku zaplatila více, než bylo její povinností. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 1 771 Kč (5 % ze základu 35 410 Kč), žalobkyně zaplatila 1 897 Kč, proto jí byl přeplatek 126 Kč vrácen podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.