17 C 78/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 11 353,46 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 186,46 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 016 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 13. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 151 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 352,50 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 516 Kč od 26. 6. 2021 do 12. 7. 2021 včetně, -) s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 7 016 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 500 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 353,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že žalovaný uzavřel [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na jejich základě poskytla původní věřitelka žalovanému převodem na účet částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce částku navýšenou o úrok, celkem 14 716 Kč, do [datum]. Pro případ prodlení s vrácením peněz se žalovaný zavázal zaplatit jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jednak paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním 150 Kč. Protože žalovaný úvěr nevrátil, domáhá se žalobkyně zaplacení nevrácené části úvěru 7 516 Kč, dále kapitalizované smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 3 036,46 Kč, nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, nákladů mimosoudního uplatnění pohledávky 651 Kč a zákonného úroku z prodlení z žalované jistiny, jak vyplývá z výroku. Celá pohledávka vůči žalovanému byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy z [datum], přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 3 186,46 Kč, představující náklady na upomínání 150 Kč a smluvní pokutu 3 036,46 Kč. Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu.

4. Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o úvěru z [datum] [číslo] listinou označenou jako smlouva o úvěru téhož čísla z [datum], třemi výpisy z účtu [právnická osoba], č. [bankovní účet], oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího archu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: [právnická osoba], se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a to nejprve ve výši 6 500 Kč a následně v celkové výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit navýšené na částku 14 716 Kč do [datum], což odpovídá roční procentní sazbě úroku 91,79 %. Žalovaný sdělil v souvislosti s uzavřením smlouvy společnosti své rodné číslo a číslo občanského průkazu a odeslal společnosti již dříve [datum] z účtu č. [bankovní účet], který také uvedl ve smlouvě, verifikační platbu 1 Kč. Na tento účet odeslala společnost [datum] částku 6 500 Kč s poznámkou, že se jedná o půjčku od [webová adresa] [číslo] [datum] částku 5 500 Kč s poznámkou, že se jedná o dodatečnou půjčku od [webová adresa] [číslo]. Původní věřitelka následně oznámila žalovanému dopisem odeslaným [datum] na adresu [adresa žalovaného], že pohledávku postoupila na žalobkyni. Současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 10 884 Kč dle smlouvy [číslo] do 10 dnů od obdržení dopisu.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je ve zbývající části důvodná pouze částečně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky [právnická osoba] Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

9. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. K výzvě soudu v tomto ohledu žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, a vzala žalobu částečně zpět. K jednání se následně nedostavila, čímž se zbavila práva být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto směru. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto soud považuje z tohoto důvodu smlouvu za absolutně neplatnou.

10. Protože je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě částky 12 000 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Soud proto vycházel jednak z tvrzení žalobkyně, na kterou byla oproti poskytnutému úvěru 12 000 Kč postoupena pouze jeho část 7 516 Kč (jejíhož zaplacení se také žalobou domáhá), z čehož vyplývá, že 4 484 Kč žalovaný vrátil ještě před postoupením pohledávky. Jednak z tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil po postoupení pohledávky ještě 500 Kč (které však žalobkyně započetla na jiné platby než jistinu úvěru). Celkem tedy žalovaný z poskytnutého úvěru vrátil 4 984 Kč, což je naopak bezdůvodné obohacení žalobkyně. Proto přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou půjčenou (12 000 Kč) a vrácenou (4 984 Kč), tedy 7 016 Kč. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení do 10 dnů od obdržení oznámení o postoupení pohledávky; to bylo dáno na poštu [datum], při běžném chodu věcí tak muselo být doručeno nejpozději třetí den, tedy [datum], takže desetidenní lhůta k zaplacení uplynula [datum]. Ode dne následujícího je tedy žalovaný v prodlení, přičemž pro výši zákonného úroku z prodlení je rozhodující repo sazba platná ke dni [datum], kdy činila 0,5 %. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 7 016 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 4 689,96 Kč s příslušenstvím (v části 1 151 Kč plus kapitalizovaný úrok 352,50 Kč byla žaloba zamítnuta a v části 3 186,46 Kč bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby, tedy pro zaviněné chování žalobkyně). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 60 % uplatněného nároku a neúspěch co do 40 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 20 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 252 Kč a skládá se ze soudního poplatku 800 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu 20 % z částky 2 252 Kč činí 450 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru a poplatku, čísle účtu a výši žalované částky.