17 C 79/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 74 825 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka- s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,- s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka, spolu se smluveným úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , v tentýž den mu poskytla v hotovosti , částka, , přičemž žalovaný se zavázal společnosti částku vrátit navýšenou o poplatek , částka, , sestávající z kapitalizovaného úroku , částka, , odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení , částka, , odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení , částka, . Souhrn uvedených částek , částka, měl žalovaný zaplatit věřitelce v 18 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný uhradil pouze , částka, a dluží , částka, na jistině a , částka, na poplatku. Vedle těchto částek uplatnila žalobkyně nárok na smluvní pokutu , částka, . Tu se žalovaný zavázal zaplatit v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně ji požaduje vyčíslenou ke dni , datum, v omezené výši, aby reflektovala zákonný limit. Současně žalobkyně uplatnila , částka, jakožto sankční poplatky. Tvrdila, že se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami a zjistil z nich následující: Společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému v hotovosti , datum, zápůjčku , částka, . Žalovaný se zavázal zápůjčku společnosti vrátit navýšenou o poplatek , částka, , představující součet úroku , částka, , poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení , částka, a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, měl žalovaný vrátit v 18 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje uplynutím jednoho měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva u zápůjčce č. , tel. číslo, ). Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako nástrojář v , právnická osoba, , má čistý měsíční příjem , částka, , splácí externě , částka, , avšak nemá zápůjčku u jiné společnosti, jeho odhadované měsíční výdaje činí , částka, , má bankovní účet. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek za 2, 3/2019 (zákaznická karta). Dále poskytovatelka zápůjčky lustrovala žalovaného v registrech dlužníků, z nichž je patrné, že žalovaný v době poskytnutí zápůjčky splácel tři další úvěrové produkty s měsíčními splátkami , částka, (zbývalo doplatit 25 splátek a celkovou částku , částka, ), , částka, (zbývalo doplatit 78 splátek a celkovou částku , částka, ) a , částka, (zbývaly doplatit 4 splátky a celkovou částku , částka, ). Žalovaný měl také k dispozici úvěrový produkt s limitem , částka, . Kromě uvedených existujících úvěrů z registru vyplývá, že žalovaný požádal ve 24 dalších případech o úvěr, tyto žádosti nebyly realizovány, většinou byly poskytovateli odmítnuty (výstup z registru dluhů žalovaného). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis z , datum, s potvrzením o podání na poště).

4. Kromě dokazování listinami soud vyslechl svědkyni , jméno FO, a zjistil, že přibližně 15 let včetně , Anonymizováno, , Anonymizováno, zprostředkovávala úvěry pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , s. r. o. Na konkrétní případ poskytnutí úvěru žalovanému si nepamatuje, obecně postupovala tak, že požadovala po žadatelích o úvěr výplatní lístky za poslední tři měsíce a pracovní smlouvu, pokud neměli výplatní lístky, tak výpisy z účtu, primárně vycházela z toho, co jí kdo řekl, a zaznamenala to. Údaje poskytnuté klienty poté zasílala na centrálu Providentu, kde klienty tzv. skórovali a měli přístup do registrů s jejich dalšími dluhy; když se jim něco nezdálo, vrátili žádost svědkyni s poznámkou „P, což znamenalo, že svědkyně musela zaslat na centrálu rovněž veškeré doklady, které jí klienti poskytli. Pokud byl klient zadlužený, dostala svědkyně z centrály pokyn, aby úvěr neposkytovala.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla v době uzavření smlouvy neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z , datum, . Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z , datum, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, , v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může , právnická osoba, inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Poskytovatelka zápůjčky ověřovala dostačujícím způsobem příjem žalovaného (měla k dispozici jeho výplatní lístky), avšak jeho výdajovou stránku ověřila neúplně (pokud jde o pravidelné běžné výdaje) a neodborně (jde-li o vyhodnocení jeho zadlužení). Běžné výdaje na bydlení, ostatní živobytí a výživné nebyly před poskytnutím úvěru ověřeny vůbec, přitom nebylo nic snazšího, než si vyžádat minimálně nájemní smlouvu, doklady o hrazení energií, výživného nebo výpisy z účtu, který měl žalovaný v tomto případě zřízen. Ověřený příjem žalovaného přes , částka, měsíčně by sice při jinak běžných výdajích postačoval na splácení , částka, měsíčně, nicméně z dostupných registrů bylo zřejmé, že zadlužení žalovaného je značné a jeho poměry pochybné. Žalovaný byl zavázán splácet měsíčně minimálně , částka, na jiné úvěry a současně opakovaně žádal o úvěry další, které mu však, na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně, jiné subjekty neposkytly. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy musela mít objektivní pochybnosti o tom, zda bude žalovaný schopen splácet měsíčně dalších , částka, , přičemž při absenci jakéhokoliv ověřování běžných výdajů žalovaného (výše nájemného, výživného, záloh na energie apod.) nemohla tuto pochybnost, hodnoceno z pozice odborníka, odstranit.

10. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky , částka, bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na dluh uhradil , částka, , a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy , částka, .

11. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníkua určil splatnost v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště , datum, . Vzhledem k běžné doručovací praxi soud vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy , datum, . Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula , datum, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Žalobkyně však požadovala běžící úrok z prodlení až od , datum, a soud nemže její návrh překročit.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, žádné náklady řízení nevznikly.