17 C 79/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně:Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému:Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 74 825 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky částka - s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, - s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, - s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky částka spolu se smluveným úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, v tentýž den mu poskytla v hotovosti částka, přičemž žalovaný se zavázal společnosti částku vrátit navýšenou o poplatek částka, sestávající z kapitalizovaného úroku částka, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení částka, odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení částka. Souhrn uvedených částek částka měl žalovaný zaplatit věřitelce v 18 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný uhradil pouze částka a dluží částka na jistině a částka na poplatku. Vedle těchto částek uplatnila žalobkyně nárok na smluvní pokutu částka. Tu se žalovaný zavázal zaplatit v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně ji požaduje vyčíslenou ke dni datum v omezené výši, aby reflektovala zákonný limit. Současně žalobkyně uplatnila částka jakožto sankční poplatky. Tvrdila, že se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami a zjistil z nich následující: Společnost právnická osoba, poskytla žalovanému v hotovosti datum zápůjčku částka. Žalovaný se zavázal zápůjčku společnosti vrátit navýšenou o poplatek částka, představující součet úroku částka, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení částka a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení částka. Celkovou dlužnou částku částka měl žalovaný vrátit v 18 měsíčních splátkách po částka, počínaje uplynutím jednoho měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva u zápůjčce č. tel. číslo). Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako nástrojář v právnická osoba, má čistý měsíční příjem částka, splácí externě částka, avšak nemá zápůjčku u jiné společnosti, jeho odhadované měsíční výdaje činí částka, má bankovní účet. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek za 2, 3/2019 (zákaznická karta). Dále poskytovatelka zápůjčky lustrovala žalovaného v registrech dlužníků, z nichž je patrné, že žalovaný v době poskytnutí zápůjčky splácel tři další úvěrové produkty s měsíčními splátkami částka (zbývalo doplatit 25 splátek a celkovou částku částka), částka (zbývalo doplatit 78 splátek a celkovou částku částka) a částka (zbývaly doplatit 4 splátky a celkovou částku částka). Žalovaný měl také k dispozici úvěrový produkt s limitem částka. Kromě uvedených existujících úvěrů z registru vyplývá, že žalovaný požádal ve 24 dalších případech o úvěr, tyto žádosti nebyly realizovány, většinou byly poskytovateli odmítnuty (výstup z registru dluhů žalovaného). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis z datum s potvrzením o podání na poště).

4. Kromě dokazování listinami soud vyslechl svědkyni jméno FO a zjistil, že přibližně 15 let včetně Anonymizováno Anonymizováno zprostředkovávala úvěry pro Anonymizováno Anonymizováno, s. r. o. Na konkrétní případ poskytnutí úvěru žalovanému si nepamatuje, obecně postupovala tak, že požadovala po žadatelích o úvěr výplatní lístky za poslední tři měsíce a pracovní smlouvu, pokud neměli výplatní lístky, tak výpisy z účtu, primárně vycházela z toho, co jí kdo řekl, a zaznamenala to. Údaje poskytnuté klienty poté zasílala na centrálu Providentu, kde klienty tzv. skórovali a měli přístup do registrů s jejich dalšími dluhy; když se jim něco nezdálo, vrátili žádost svědkyni s poznámkou „P, což znamenalo, že svědkyně musela zaslat na centrálu rovněž veškeré doklady, které jí klienti poskytli. Pokud byl klient zadlužený, dostala svědkyně z centrály pokyn, aby úvěr neposkytovala.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla v době uzavření smlouvy neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z datum. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z datum ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z datum, č. j. spisová značka, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může právnická osoba inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Poskytovatelka zápůjčky ověřovala dostačujícím způsobem příjem žalovaného (měla k dispozici jeho výplatní lístky), avšak jeho výdajovou stránku ověřila neúplně (pokud jde o pravidelné běžné výdaje) a neodborně (jde-li o vyhodnocení jeho zadlužení). Běžné výdaje na bydlení, ostatní živobytí a výživné nebyly před poskytnutím úvěru ověřeny vůbec, přitom nebylo nic snazšího, než si vyžádat minimálně nájemní smlouvu, doklady o hrazení energií, výživného nebo výpisy z účtu, který měl žalovaný v tomto případě zřízen. Ověřený příjem žalovaného přes částka měsíčně by sice při jinak běžných výdajích postačoval na splácení částka měsíčně, nicméně z dostupných registrů bylo zřejmé, že zadlužení žalovaného je značné a jeho poměry pochybné. Žalovaný byl zavázán splácet měsíčně minimálně částka na jiné úvěry a současně opakovaně žádal o úvěry další, které mu však, na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně, jiné subjekty neposkytly. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy musela mít objektivní pochybnosti o tom, zda bude žalovaný schopen splácet měsíčně dalších částka, přičemž při absenci jakéhokoliv ověřování běžných výdajů žalovaného (výše nájemného, výživného, záloh na energie apod.) nemohla tuto pochybnost, hodnoceno z pozice odborníka, odstranit.

10. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky částka bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na dluh uhradil částka, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy částka.

11. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníkua určil splatnost v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště datum. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy datum. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula datum a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Žalobkyně však požadovala běžící úrok z prodlení až od datum a soud nemže její návrh překročit.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.