17 C 82/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 58 491,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 18. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 28 491,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 557 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 783 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 58 491,83 Kč, z toho 30 000 Kč jakožto nesplacené jistiny úvěru, 14 407 Kč jakožto dlužných úroků, 4 400 Kč jakožto nesplacených administrativních poplatků, 1 772,04 Kč jakožto kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, 7 162,79 Kč jakožto smluvní pokuty a 750 Kč jakožto nákladů na upomínání. Dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení od 18. 2. 2021 do zaplacení z částky 49 557 Kč. Uvedla, že uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] [datum] jí poskytla zápůjčku 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala žalobkyni zapůjčenou částku vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 38 123 Kč a administrativními poplatky ve výši 16 800 Kč Celkem měla tedy žalovaná vrátit žalobkyni 84 923 Kč, a to v 41 měsíčních splátkách po 2 022 Kč a 42. splátce ve výši 2 021 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, a proto žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění zápůjčky ke dni 24. 11. 2020, k zaplacení dluhu však nedošlo.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou [číslo] z [datum] včetně splátkového kalendáře a sazebníku, výpisem z účtu žalobkyně, oznámením o zesplatnění, elektronickým výpisem informací ze systému uzavírání smluv prostřednictvím kurýra, formulářem příjmů a výdajů, kopií občanského průkazu žalované, výplatním lístkem žalované za [anonymizováno] [rok], třemi výpisy z účtu žalované za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] a čtyřmi podacími lístky a zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni tuto částku vrátit navýšenou o pevný úrok ve výši 55 % ročně s měsíčním úrokovacím obdobím a pravidelný měsíční administrativní poplatek 400 Kč zahrnutý v každé sjednané splátce. Celkem tak měla žalovaná žalobkyni zaplatit 84 923 Kč, a to ve 42 měsíčních splátkách po 2 022 Kč (poslední ve výši 2 021 Kč). Částku požadovaného úvěru žalobkyně převedla na účet žalované [datum]. Před uzavřením smlouvy žalovaná předložila žalobkyni shora uvedené listiny, z nichž je zřejmé, že počáteční i konečný zůstatek na účtu žalované byl v měsících [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok] vždy - [částka], dále že -) v měsíci [anonymizováno] [rok] činil její kreditní i debetní obrat na účtu [částka], z toho mzda byla [částka], žalovaná čerpala úvěr 3 080 Kč od společnosti [právnická osoba], přičemž [datum] se dostala do prodlení s úhradou na úvěrovém účtu a v této souvislosti jí byly účtovány sankce, -) v měsíci [anonymizováno] [rok] činil její kreditní i debetní obrat na účtu [částka], z toho mzda byla [částka], na počátku i konci měsíce byla žalovaná v prodlení s úhradou na úvěrovém účtu a v této souvislosti jí byly účtovány sankce, v průběhu měsíce žalovaná zaplatila dvě splátky úvěru [právnická osoba] po 865 Kč a dva poplatky za písemné upomínky této společnosti po 300 Kč, čerpala úvěr 3 080 Kč vyplacený prostřednictvím [anonymizována dvě slova], -) v měsíci [anonymizováno] [rok] činil její kreditní i debetní obrat na účtu [částka], z toho mzda byla [částka], na počátku i konci měsíce byla žalovaná v prodlení s úhradou na úvěrovém účtu a v této souvislosti jí byly účtovány sankce, v průběhu měsíce žalovaná zaplatila dva poplatky za písemné upomínky [právnická osoba] po 500 Kč a splátku úvěru této společnosti ve výši 865 Kč, čerpala úvěry 3 000 Kč od [právnická osoba], [anonymizováno], a 1 500 Kč od [právnická osoba], [anonymizováno], přičemž čerpané částky obratem přeposlala na účet [jméno] [příjmení]; [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] opakovaně zasílala částky od 1 200 Kč do 5 000 Kč, přičemž částečně se výše těchto částek kryje s platbami, které od nich obdržela.

5. Žalovaná ve formuláři vyplnila, že její čistý příjem činí [částka], je zaměstnaná na dobu určitou od [anonymizováno] [rok], je svobodná, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájemním bytě, její průměrné měsíční výdaje činí [částka], nesplácí žádné půjčky. Žalobkyně provedla [datum] lustraci žalované v evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s výsledkem, že jimi neprochází, dále ověřila platnost jejího občanského průkazu. Po předchozí výzvě k úhradě dluhu po splatnosti žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého dluhu ze smlouvy ke dni 24. 11. 2020 a vyzvala žalovanou k jeho úhradě do [datum].

6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

10. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

11. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může [ulice] obchodní inspekce uložit pokutu.

12. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Z listin předložených žalovanou před uzavřením smlouvy je zřejmé, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s výpisy z jejího účtu za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru a s lustrací v evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Přestože výsledek lustrací byl negativní, z pohybu na účtu žalované je zřejmé, že jednak její prohlášení ve formuláři o absenci splátek půjček není pravdivé (žalovaná splácela úvěr [právnická osoba], a to navíc opožděně, a současně čerpala minimálně čtyři další jednorázové drobné úvěry od profesionálních poskytovatelů), jednak její příjem ze zaměstnání evidentně nepostačoval ke krytí jejích výdajů, k jejichž úhradě čerpala popisované úvěry a současně pravděpodobně využívala i krátkodobé finanční pomoci fyzických osob. Navíc je zjevné, že s včasnou úhradou stávajících dluhů měla žalovaná problémy, o čemž svědčí účtované poplatky za upomínky a sankce po splatnosti. Naopak žalobkyně nijak neověřovala základní výdaje žalované na bydlení (ve formuláři uvedené bydlení v nájmu), přičemž z výpisů z účtu nelze dovodit, v jaké výši a zda vůbec z něj právě tyto výdaje byly hrazeny. Za této situace, i kdyby se žalovaná subjektivně domnívala, že bude schopna svému závazku dostát, musela mít žalobkyně objektivní pochybnost o její schopnosti úvěr s dohodnutými parametry splácet. Právě těmto situacím má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit; byla to právě žalobkyně, kdo měl po získání těchto informací od žalované objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, ochránit ji před nezodpovědným zadlužením a vlastní neznalostí a úvěr jí neposkytnout. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalovaná v té době nebyla v insolvenci a nevedly se vůči ní exekuce. Stejně tak je bez významu skórovací systém žalobkyně, který je nastaven samotnou žalobkyní tak, že není schopen takovým situacím zabránit.

13. Soud tak hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou, protože žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru a současně narušila veřejný pořádek. Protože je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 30 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na žalované, aby byla v tomto směru v řízení aktivní, protože žalobkyně z povahy věci nemůže prokazovat své negativní tvrzení, a sice že žalovaná dluh nezaplatila.

14. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení do 16. 12. 2020 obsaženou v oznámení o zesplatnění úvěru. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od 18. 2. 2021 a soud nemůže její návrh překročit. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků na ni nemá právo, protože vzájemný úspěch a neúspěch je v podstatě srovnatelný (přiznaná částka 30 000 Kč odpovídá 51 % žalované částky).

16. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 2 925 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 2 142 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 783 Kč.