17 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 792 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 30. 7. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 792 Kč s úrokem z prodlení ve výši- 12,75 % ročně z částky 16 792 Kč od 5. 7. 2024 do 29. 7. 2025 včetně,- 12,75 % ročně z částky 4 792 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení,- 1,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 732 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyněIV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 792 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 7. 2024 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 4. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně 12 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se měl zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 3. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byl oprávněn vrátit kdykoliv. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením úroku, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 4. 7. 2024. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 12 000 Kč a zaplacení části dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 4 792 Kč. Pohledávka měla být postoupena nejprve 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., a následně 10. 6. 2025 na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Společnost , právnická osoba, ., se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaný se zavázal každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 3. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná 4. 3. 2024, fotografie občanského průkazu žalovaného). Společnost tentýž den odeslala na účet, jehož majitelem byl žalovaný a který žalovaný označil ve smlouvě, č. , č. účtu, částku 12 000 Kč (sdělení , právnická osoba, .). Žalovaná pohledávka byla poskytovatelkou úvěru postoupena na spolčenost , právnická osoba, . (smlouva o postoupení pohledávek z 2. 6. 2025 včetně přílohy), která ji následně postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek z 10. 6. 2025 včetně přílohy). Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně k úhradě dlužné částky ze smlouvy č. , hodnota, do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby z 20. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).

5. Žaloba je důvodná pouze částečně.

6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.

7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že její právní předchůdkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, případně výplatní lístky, a že ho lustrovala v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Nijak blíže nerozvedla, co uvedeným postupem zjistila, a především ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy. Proto ji soud v tomto směru ještě před jednáním vyzval, aby svá tvrzení konkretizovala a důkazy předložila, na což žalobkyně reagovala opakovanými obecnými tvrzeními a opakovaným předložením listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , kde je uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je zaměstnaný v , právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 36 166 Kč a výdaje 4 860 Kč. Nic dalšího žalobkyně nedoplnila. K jednání se následně nedostavila, a proto nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, aby mohla být se svou žalobou zcela úspěšná. Žalobkyně tedy dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného; zásadně totiž nepostačuje, pokud se spokojila pouze s tím, co žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, aniž by údaje blíže ověřovala.

8. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získal žalovaný na úkor poskytovatelky úvěru, respektive žalobkyně, majetkový prospěch v podobě částky 12 000 Kč bez právního důvodu a je povinen pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 23. 7. 2025. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalovanému nejpozději do tří dnů, tedy do 26. 7. 2025, lhůta k plnění tak uplynula 29. 7. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalovanému druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 16 792 Kč a dále kromě běžícího příslušenství i kapitalizovaný úrok z prodlení 2 288 Kč (12,75 % ročně z částky 16 792 Kč od 5. 7. 2024 do 29. 7. 2025), celkem 19 080 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 12 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 7 080 Kč s příslušenstvím (4 792 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 2 288 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 63 % uplatněného nároku a neúspěch co do 37 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 26 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 815 Kč a skládá se ze soudního poplatku 1 000 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. 26 % z částky 2 815 Kč činí 732 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru, úroku a smluvní pokuty, datu splatnosti, čísle účtu a výši žalované částky. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a související náhrady za doplnění tvrzení ohledně způsobu uzavření smlouvy a úvěruschopnosti, jednak proto, že měla být součástí již samotné žaloby, jednak proto, že i ona mají formulářový charakter opakovaný žalobkyní ve všech řízeních; jedná se tak o neúčelně vynaložené náklady řízení.

10. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.