26 C 10/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíra Tománka a přísedících Radomíry Dubové a Jana Huly ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného žaloba o určení, že pracovní poměr trvá

I. Žaloba na určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným, který vznikl na základě mezi nimi dne [datum] uzavřené pracovní smlouvy trvá, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu domáhal se žalobce rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že jeho pracovní poměr k žalovanému trvá. Uvedl, že je cizím státním příslušníkem a že je na území České republiky zaměstnán na základě vydané zaměstnanecké karty. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou (dále také jen„ OSVČ“), který zde provozuje rychlá občerstvení. Mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem vznikl pracovněprávní vztah na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], v níž byl sjednán druh práce žalobce [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] obdržel žalobce od žalovaného listinu nadepsanou jako„ Výpověď ve zkušební době“ datovanou dne [datum]. Tato listina obsahovala sice podpis žalobce, avšak tento podpis není jeho. Listina byla navíc antedatována, neboť datum na ni neodpovídal datu, kdy mu byla žalovaným předána. Žalobce marně vyzval žalovaného, aby mu nadále přiděloval práci dle pracovní smlouvy, neboť trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce má za to, že jeho pracovní poměr k žalovanému nadále trvá, neboť on jej nerozvázal a ani ze strany žalovaného nebyl tento žádným způsobem ukončen. Žalobce se od úřadu práce dozvěděl, že žalovaný měl o něm tvrdit, že od [datum] nenastoupil do práce. Uvedené zjištění je nepravdivé, neboť žalobce vykonával sjednanou práci v provozovně rychlého občerstvení žalovaného až do dne [datum]. Žalobce má naléhavý zájem na podané určovací žalobě, neboť pro případ, že by tímto podvodným způsobem byl jeho pracovní poměru ukončen, došlo by ke zrušení jeho zaměstnanecké karty a musel by z toho důvodu opustit území ČR.

2. V reakci na podanou žalobu žalovaný nezpochybnil existenci pracovněprávního vztahu mezi ním a žalobcem založeného pracovní smlouvou ze dne [datum]. Tato smlouva byla podkladem pro podání žádosti žalobce u Ministerstva vnitra k vydání povolení k práci u něj. Ve stejnou dobu žalovaný uzavřel pracovní poměr i s dalším cizincem a obě žádosti o vydání pracovního povolení byly úspěšné. Dne [datum] ohlásil žalovaný na příslušné pobočce Úřadu práce v [obec] nástup do zaměstnání druhého ze zaměstnanců s tím, že žalobce do práce nenastoupil, neboť před dvěma dny odjel za prací do [obec]. Do té doby žalobce v provozovně žalovaného vypomáhal. Před odjezdem do [obec] měl žalobce v [anonymizováno] provozovně neshody s jiným spolupracovníkem a žalovaný ho proto vyslal pracovat do provozovny v [obec]. Po nějaké době od odchodu do [obec] žalobce telefonicky kontaktoval žalovaného a znovu jej požádal o možnost pracovat a bydlet u něj, neboť práce v [obec] mu nevyšla. Žalovaný mu přislíbil pomoc, načež znovu spolu byli na příslušném odboru Ministerstva vnitra požádat jménem žalobce o zaměstnanecké povolení k práci u žalovaného. Žalobce i žalovaný však obdrželi dne [datum] od OAMP MV ČR oznámení, že nebyly v dané věci splněny podmínky pro vydání zaměstnanecké karty žalobci. Načež mu bylo žalobcem sděleno, že se bude zajímat o práci jinde. Pracovní poměr žalobce k žalovanému, byť byl založen pracovní smlouvou, nikdy nenastal, protože žalobce jako [anonymizována dvě slova] (podle pracovní smlouvy ze září [rok]) k žalovanému nikdy nenastoupil. Žalobce nebyl jako zaměstnanec hlášen žalovaným jako zaměstnavatelem u žádné příslušné instituce. Následně žalobce sám požádal telefonicky žalovaného o ukončení pracovního poměru, tuto SMS zprávu má žalovaný stále v telefonu uloženou.

3. U ústního jednání strany sporu setrvaly na svých neměnných stanoviscích. Žalobce nadto doplnil, že se až v lednu [rok] na Ministerstvu vnitra v [obec] dozvěděl, že neměl v říjnu [rok] nastoupit k žalovanému do práce a měl mu z toho důvodu jeho pracovní poměr v té době skončit. Do té doby o tom neměl potuchy. Žalobce se v říjnu [rok] pohádal v [anonymizováno] provozovně se spoluzaměstnancem, dostal pak od [jméno a příjmení] [obec] (vedoucí zaměstnanec u žalovaného) třídenní volno, které využil k cestě do [obec], ovšem nikoli za účelem zaměstnání u jiného zaměstnavatele. U žalovaného pracoval šest dnů v týdnu a v rozsahu 14-16 hodin denně.

4. Žalovaný uvedl, že v provozovně žádný vedoucí zaměstnanec není, protože provozovny vede sám.

5. Soud provedl dokazování označenými listinami, mimo tvrzenou pracovní smlouvu ze dne [datum], kterou neměl fakticky k dispozici. Její existenci strany sporu nerozporovaly a její existence je nepochybná i proto, že musela být podkladem žádosti žalobce o vydání pracovního povolení k práci u žalovaného ve smyslu § 42 odst. 1., 2 písm. b) odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále také jen„ zákon“). Ze zprávy ÚP ČR pob. [obec] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] podal u této pobočky úřadu práce vyplněný formulář, v němž uvedl, že byl ukončen pracovní poměr s žalobcem výpovědí z důvodu jeho nenastoupení do zaměstnání. Ze zprávy Krajského ředitelství Policie [anonymizováno] kraje soud zjistil, že na základě žádosti žalobce (dále také„ cizinec“) ze dne [datum] byla mu rozhodnutím OAMP ze dne [datum] udělena zaměstnanecká karta cizince [číslo] s platností od [datum]. Od tohoto data byl žalobce jako cizinec oprávněn pobývat na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Od tohoto data až do [datum] byl žalobce zaměstnán jako [anonymizována čtyři slova] ve spol. [právnická osoba], místo výkonu práce [obec]. Dne [datum] oznámil žalobce [příjmení] změnu k jinému zaměstnavateli, mj. k OSVČ žalovanému, [IČO], se sídlem [adresa žalovaného], na pozici [anonymizována dvě slova], místo výkonu práce [obec]. Rozhodnutí OAMP ze dne [datum] o splnění zákonných podmínek podle § 42g odst. 7., 8 zákona, bylo žalobci jako novému zaměstnanci a žalovanému jako novému zaměstnavateli oznámeno [datum]. Podle sdělení Úřadu práce ČR byl s žalobcem ke dni [datum] z důvodu nenastoupení do zaměstnání, ukončen pracovní poměr u žalovaného. Žalobce následně dne [datum] znovu požádal o změnu zaměstnavatele k žalovanému. Rozhodnutím OAMP ze dne [datum] bylo zaměstnavateli (žalovanému) dne [datum] a cizinci dne [datum] oznámeno, že podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele, nebyly splněny. Z listiny nadepsané jako výpověď ve zkušební době ze strany zaměstnance soud zjistil, že tato je datována [datum], měla být vystavena žalobcem, je na ni otisk razítka žalovaného jako podnikatele a jsou zde podpisy zaměstnance a zaměstnavatele. V obsahu této listiny je pak výpověď zaměstnance z pracovního poměru ve zkušební době, založeného pracovní smlouvou ze dne [datum].

6. Soud se předně zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že pouze na základě podané určovací žaloby lze v tomto sporu vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy mezi účastníky sporu, neboť jiná žaloba podaná v této věci by již zřejmě nebyla z důvodu prekluze úspěšná. Vzal tak za prokázáno, že žalobce má na projednání této žaloby naléhavý právní zájem (blíže viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, veřejnosti dohledatelné např. na www.nsoud.cz). Ve smyslu uvedeného rozhodnutí (které je podle názoru aplikovatelné i za aktuální právní úpravy podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, (dále jen„ zákoník práce“) pak soud uzavřel, že na základě podané žaloby o určení, že pracovní poměr trvá, nelze v řízení posuzovat otázku platnosti rozvázání pracovního poměru žalobce k žalovanému. Soud se proto v řízení omezil toliko na zjištění, zda existoval úkon způsobilý být ve smyslu ustanovení § 42 odst. 1 zákoníku práce (nyní § 48 zákoníku práce) důvodem rozvázání pracovního poměru.

7. Je nepochybné, že mezi účastníky existoval tvrzený smluvní pracovní vztah na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Tato pracovní smlouva byla obligatorním podkladem pro žádost žalobce jako cizince k vydání (změně) pracovního povolení dle zákona k žalovanému. Rozhodnutím OAMP ze dne [datum], které bylo vydáno na podkladě jeho podnětu ze dne [datum] a které mu bylo doručeno dne [datum], mu bylo sděleno, že splnil podmínky podle zákona při změně jeho zaměstnavatele. Pokud by žalobce skutečně na základě této pracovní smlouvy a uděleného zaměstnaneckého povolení pro cizince na základě rozhodnutí OAMP ze dne [datum] pracoval u žalovaného na sjednané pracovní pozici pomocného kuchaře, jak uváděl, nebyl by sebemenší důvod, aby dne [datum] znovu požádal u OAMP o změnu zaměstnavatele k žalovanému. Jeho podání k vydání rozhodnutí o novém pracovním povolení pro cizince z důvodu změny zaměstnavatele, jímž měl být opět žalovaný, by tak zcela postrádalo smysl. Soud proto dospěl k závětu, že nejméně k tomuto datu, nejpozději pak k datu [datum], kdy bylo žalobci doručeno zamítavé rozhodnutí o jeho návrhu na změnu zaměstnavatele k žalovanému ze dne [datum], musel mít povědomí o tom, že jeho pracovní poměr k žalovanému zanikl. Jeho tvrzení, že se o skončení pracovního poměru k žalovanému dozvěděl až v lednu [rok] tudíž soud považuje za účelové a spíše se přiklání k procesní obraně žalovaného, který tvrdil, že žalovaný již v říjnu [rok] věděl, že jeho pracovní poměr k němu skončil.

8. Jak bylo výše uvedeno, soud se v řízení o určovací žalobě nezabývá otázkou platnosti rozvázání pracovního poměru. V tomto řízení nebylo zjištěno, že by se žalobce domáhal v jiném řízení určení neplatnosti výpovědi a uplynutím dvouměsíční prekluzivní doby (§ 72 zákoníku práce) k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi ode dne [datum], kdy podle názoru soudu žalobce věděl, že jeho pracovní poměr k žalovanému založený smlouvou z [datum] před tím zanikl, nastala fikce řádného skončení jeho pracovního poměru k žalovanému, byť bližší okolnosti tohoto právního úkonu nebyly přezkoumávány. Pokud proto žalobce pracoval u žalovaného několik dnů v týdnu v rozsahu [číslo] hodin i po datu [datum], kdy zánik pracovního poměru žalovaný oznámil na příslušnou pobočku ÚP, nebylo to na základě před tím mezi nimi uzavřené pracovní smlouvy, ale na základě tzv.„ faktického pracovního poměru“, založeného nikoli pracovní smlouvu. Pracovní vztah při tzv. faktickém pracovním poměru je vztahem pracovním. Zaměstnanci v takovémto vztahu, za předpokladu, že nedostatek platného pracovního vztahu nezpůsobil výlučně sám, zásadně náleží stejná práva a povinnosti jako zaměstnancům v platném pracovním poměru nebo jiném pracovním vztahu, zejména má právo na mzdu podle vykonané práce, právo na dovolenou, právo na náhradu mzdy při překážkách v práci na straně zaměstnance, právo na náhradu škody, za niž odpovídá zaměstnavatel, povinnost nahradit škodu, kterou způsobil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a podobně. Protože však nejde o pracovní poměr, neplatí pro něj ustanovení o skončení pracovního poměru, o délce výpovědních dob, o nárocích z neplatného rozvázání pracovního poměru a podobně (blíže viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 264/2016). Soud se v návaznosti na popsanou judikaturu vyššího soudu blíže nezabýval listinou, která měla být podkladem rozvázání pracovního poměru s žalobcem dne [datum] a pro nadbytečnost proto ani nezkoumal, kdo byl jejím autorem, či zda jsou podpisy na ní pravými podpisy účastníků. Tato listina, ač by byl jejím autorem žalobce anebo i žalovaný, nemohla totiž vyvolat v ní zamýšlené právní následky, pročež nebylo možno v době, kdy měla být žalovaným předána žalobci, rozvázat již neexistující pracovní poměr účastníků. Za daného stavu lze tudíž na tuto listinu pohlížet jako na zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 551 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

9. Soud ze všech popsaných důvodů žalobu zamítl a současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť procesně úspěšný žalovaný se tohoto práva u jednání výslovně vzdal.

10. V řízení nebyly pro nadbytečnost provedeny další účastníky navržené důkazy. Soud nepochybuje o tom, že by výslechem navržených svědků byla prokázána práce žalobce v provozovnách žalovaného a byla by zjištěna i jeho absence v práci za účelem jeho návštěvy [obec]. Zřejmě by bylo prokázáno i předání listiny žalovaným žalobci dne [datum] Tyto důkazy by však nebyly způsobilé ke zjištění jiného závěru o skutkovém stavu, jeho právního posouzení, a tudíž ani na procesní výsledek tohoto sporu.