26 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíra Tománka a přísedících Mgr. Pavly Petkovové a Bořivoje Wolfa ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení 75 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 514,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužných mzdových nároků žalobkyně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy z [datum] do 2. 1. 2020, kdy žalobkyně skončila u žalované pracovní poměr okamžitým zrušením, neboť jí nebyla vyplacena mzda za 8 odpracovaných dní v měsíci [měsíc] [rok] v částce 13 829 Kč. Protože jí žalovaná nevyplatila náhradu platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby v částce 75 060 Kč, byť byla k úhradě celého dluhu před podáním žaloby vyzvána, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. Žalovaná nárok neuznala a uvedla, že žalobkyni nárok na plat v měsíci [měsíc] [rok] nevzniknul, neboť v té době čerpala neplacené volno za 8 tvrzených odpracovaných dní, tudíž žalobkyni nebyla nic dlužná a důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru zde nebyl zavdán. Žalovaná se tudíž v prodlení s úhradou platu, části platu a ani náhrady platu neocitla. Žalobkyně nereagovala na výzvy žalované ke smírnému řešení tohoto sporu a žalovaná tudíž vyhodnotila její jednání jako účelové a v rozporu s dobrými mravy.

3. U jednání strany setrvaly na svých stanoviscích, avšak žalobkyně v rámci dispozice s žalobou vzala žalobu co do náhrady platu za 8 tvrzených dní v měsíci [měsíc] [rok] co do částky 13 829 Kč s příslušenstvím zpět a předmětem řízení tak zůstal toliko nárok na zaplacení náhrady platu ve výši 75 060 Kč.

4. Soud provedl dokazování a zjistil z pracovní smlouvy datované [datum] a dohod o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], [datum] a [datum], že mezi žalobkyní a žalovanou existoval pracovně právní vztah, na základě kterého žalobkyně vykonávala u žalované práci [pracovní pozice]. Pracovní poměr byl poslední dohodou o změně pracovní smlouvy změněn na dobu neurčitou. Bylo prokázáno platovým výměrem z [datum], že žalobkyni byl přiznán plat v celkové měsíční výši 37 530 Kč. Z listiny nadepsané jako okamžité zrušení pracovního poměru datované 2. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně tímto okamžitě zrušila svůj pracovní poměr k žalované, a to z důvodu dluhu na mzdových nárocích za měsíc [měsíc] [rok]. Tato listina byla doručena dne 2. 1. 2020 do datové schránky žalované. V reakci na uvedené jednání žalobkyně zaslala žalovaná dne [datum] přípis žalobkyni, v němž nesdílela její nárok na existenci dluhu, a pro neplatnost tohoto jednání považuje její pracovně právní vztah za neukončený a vyzvala ji k výkonu práce dle pracovní smlouvy. Z následných listin, mj. dopisu žalobkyně z 10. 2. 2020, dopisu právního zástupce žalované z 9. 1. 2020, dohody o narovnání z 27. 2. 2020 se podává, že žalobkyně na podané výpovědi trvá a žalovaná se snažila s žalobkyní spor vyřešit smírně. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení mzdových nároků v celkové výši 88 889 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Z ostatních listinných důkazů pro nadbytečnost soud nečinil žádná jiná skutková zjištění, neboť by to bylo pro věc nadbytečné, jak bude popsáno níže.

5. Na základě dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou existoval tvrzený pracovně právní vztah vzniknuvší pracovní smlouvou ze dne [datum]. Na základě pracovní smlouvy žalobkyně vykonávala pro žalovanou pozici [pracovní pozice] [místo] [výkonu] [práce] a její plat byl naposledy upraven platovým výměrem na částku 37 530 Kč měsíčně. Žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr s žalovanou listinou z 2. 1. 2020, která jí byla v týž den dodána do datové schránky. Žalovaná neuplatnila u soudu neplatnost o rozvázání pracovního poměru ze strany žalobkyně.

6. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění, zákoník práce (dále jen„ zákoník práce“) zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr, jen jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu nebo jakoukoliv jeho část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle odst. 2 tohoto ustanovení, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3, podle kterého se pro účely odstupného rozumí průměrným výdělkem průměrný měsíční výdělek. Podle § 352 zákoníku práce, průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovně právní předpis jinak. Podle § 355 odst. 1 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neopracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení, věta před středníkem, pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, kterého zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdě nebo platu, které by zřejmě dosáhl. Podle § 59 zákoníku práce, zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

7. Soud posoudil spor podle platné právní úpravy a dospěl k závěru, že nárok na zaplacení náhrady mzdy po okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyně k žalované je po právu. Bylo zjištěno, že žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr k žalované, byť tak učinila po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty stanovené pro takové jednání, žalovaná proti tomuto právnímu jednání žalobkyně nebrojila u soudu podanou žalobou. Pokud tak neučinila ve lhůtě dvou měsíců ode dne, který měl pracovní poměr tímto rozvázáním skončit, tzn. ke dni 2. 3. 2020, považuje se rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany žalobkyně za platné a z toho důvodu jí vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce dvouměsíční výpovědní doby. Žalobkyně v době rozhodné pro výpočet průměrného výdělku neodpracovala potřebný počet dní a je nutné proto vycházet při náhradě platu z pravděpodobného jejího výdělku. Ten byl zjištěn z posledního platebního výměru ve výši 37 530 Kč, tedy má nárok na zaplacení částky 75 060 Kč. V tomto směru soud žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od prvního dne prodlení s jejím zaplacením, která nastala dne 1. 3. 2020 (blíže viz § 141 odst. 1 zákoníku práce).

8. Ze shora uvedených důvodů se soud blíže nezabýval tím, zda rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnance bylo v souladu s platným právem či nikoliv, neboť z ustálené soudní judikatury vyplývá závěr, že v případě pasivity zaměstnavatele, který proti neplatné výpovědi nebrojí žalobou podanou u soudu, nastává fikce platnosti rozvázání pracovního poměru, v daném případě jeho okamžitým zrušením, a proto tyto okolnosti neměly pro posouzení meritu věci žádnou relevanci.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšná, při zohlednění nároku žalované, která nezavinila, že v rozsahu zpětvzetí žaloby muselo být řízení zastaveno, nárok na náhradu nákladů řízení celkem v částce 20 514,95 Kč. Tato částka představuje 68,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,44 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,56 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 445 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 889 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 8. 2021 náhrada 1 100,99 Kč za 120 ujetých km v částce 700,99 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 940,99 Kč ve výši 4 397,61 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.