26 C 113/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 7. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % za dobu od 11. 2. 2021 do 6. 3. 2022 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Podaným návrhem u soudu se žalobkyně domáhala rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán zaplatit jí ve výroku tohoto rozsudku uvedenou částku s příslušenstvím a nahradit náklady tohoto řízení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne 10. 2. 2021 v 17:45 hod. porušil svoji povinnost cestujícího, neboť v [obec], v dopravním prostředku DP na lince [číslo] kterou právní předchůdkyně žalobkyně provozuje, se neprokázal při kontrole platným jízdním dokladem, o čemž byl na místě sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole a byla mu proto uložena povinnost zaplatit provozovateli jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platné jízdenky. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkovou pohledávku v částce 1 520 Kč provozovateli a později ani žalobkyni nezaplatil, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. Žalobkyně předmětnou pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], sídlem [adresa], na základě mezi nimi dne 7. 10. 2021 uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. O změně v osobě věřitele byl žalovaný uvědomen.

3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.

4. Z tvrzení žalobkyně a listin, které označila k důkazu a kterým nikdo neodporoval, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu a soud proto na něj odkazuje. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný porušil ve shora uvedené době povinnosti cestujícího, neboť se při jízdě v dopravním prostředku provozovaným žalobkyní neprokázal platným jízdním dokladem, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému za tuto jízdu bez platné jízdenky. S ohledem na uvedená zjištění soud podané žalobě vyhověl, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné pohledávky, na který žalobkyni svědčí nárok podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu.

5. Úrok z prodlení byl však žalobkyni přiznán až ode dne podání žaloby k soudu, neboť do té doby označovala žalovaného nesprávným příjmením„ Schnder“ a na uvedené nesprávné jméno mu zasílala veškeré písemnosti, tedy i oznámení o změně věřitele. Žalobkyně tudíž neprokázala řádné doručování v této věci relevantních písemností žalovanému, a protože z žádných listinných důkazů nevyplývá, pro osoby, které se neprokáží při jízdách v prostředcích provozovaných právní předchůdkyní žalobkyně platným jízdním dokladem, lhůta k plnění dluhu (dodatečná úhrada jízdného a přirážky k jízdnému), má soud za to, že prodlení žalovaného nastalo až dnem podání žaloby. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. K tomuto datu došlo k nápravě v označení žalovaného a k následnému řádnému doručování všech listin na adresu jeho bydliště a uvedeným dnem podle uvedené právní úpravy nastala splatnost žalované pohledávky. Na základě výše uvedeného soud nárok na úrok z prodlení z žalované částky za dobu od 11. 2. 2021 do 6. 3. 2022 považuje za nedůvodný, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.

6. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2550 a násl. o. z., podle § 7 odst. 5, 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., v platném znění, § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., v platném znění (dále též silniční zákon).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (žaloba byla zamítnuta pouze co do příslušenství pohledávky), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 520 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.