26 C 124/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 25. 1. 2016 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobou podanou u soudu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a zaplacení nákladů tohoto řízení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě postupní smlouvy ze dne 21. 12. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova], [stát], nabyla nesplacenou pohledávku za žalovaným, vzniknuvší na základě nesplacené zápůjčky ve výši 3 000 Kč. Uvedla dále, že mezi právní předchůdkyní a žalovaným existoval smluvní vztah založený smlouvou o zápůjčce ze dne 23. 12. 2015, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s poplatky a úrokem v dohodnuté době poskytovatelce vrátit. Součástí smlouvy o zápůjčce byly i Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž se žalovaný seznámil. Podle smlouvy se zavázal žalovaný zápůjčku společně s poplatkem vrátit do 24. 1. 2016. Tuto povinnost ovšem žalovaný nesplnil a zápůjčku poskytovatelce nevrátil. Žalobkyně, která nabyla tuto pohledávku na základě již zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek, marně před zahájením řízení vyzvala žalovaného k zaplacení nesplacené pohledávky. Předmětem žaloby je pouze nesplacená jistina této zápůjčky ve výši 3 000 Kč s tím, že ostatní nároky z předmětné zápůjčky žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje.

3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným existoval tvrzený smluvní vztah na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23. 12. 2015, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za zápůjčku vrátit poskytovatelce zápůjčky v době splatnosti do 24. 1. 2016. Žalovaný smluvní podmínky smlouvy nedodržel, neboť zápůjčku nesplatil řádně a včas. Nárok na zaplacení nesplacené části zápůjčky nabyla žalobkyně na základě postupní smlouvy uzavřené dne 21. 12. 2017. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil předmětnou pohledávku žalobkyni ani přesto, že byl k tomu vyzván v předžalobní upomínce předcházející tomuto řízení, soud vyhověl podané žalobě v celém rozsahu, a to včetně zákonných úroků z prodlení z předmětné pohledávky. Žalovaná částka se rovná nesplacené jistině zápůjčky.

5. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Nárok na zákonný úrok z prodlení byl posouzen podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. Žalobkyně prokázala, že nabyla pohledávku za žalovaným postupní smlouvou podle § 1879 o. z.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.