26 C 127/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky za dobu od 2. 3. 2012 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu se žalobkyně domáhala rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán zaplatit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím a nahradit náklady tohoto řízení. Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 nabyla od postupitele spol. právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, sídlem adresa, nesplacenou pohledávku za žalovaným ve výši 1 015 Kč, kterou byl povinen zaplatit původní věřitelce z důvodu jízdy bez platné jízdenky v dopravním prostředku, který původní věřitelka v té době provozovala. Žalovaný porušil svoji povinnost cestujícího dne 1. 3. 2012 v 9:20 hod., neboť v obec, v dopravním prostředku DP na lince číslo kterou původní věřitelka provozovala, se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána„ Dohoda s cestujícím“, ve které byla žalovanému uložena povinnost doplatit provozovateli veřejné dopravy jízdné ve výši 15 Kč za tuto jízdu a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za jízdu bez platné jízdenky. Podpisem této Dohody žalovaný uznal vůči původní věřitelce celkovou žalovanou pohledávku co do důvodu a výše a zavázal se ji do patnácti pracovních dnů od zjištění jízdy bez platné jízdenky žalobkyni zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný v době splatnosti tuto pohledávku původní věřitelce a ani později žalobkyni nezaplatil, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.

4. Z tvrzení žalobkyně a dále z listin, které označila k důkazu a kterým nikdo neodporoval, dospěl soud ke skutkovému stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Bylo zjištěno, že žalovaný porušil povinnost cestujícího a vznikla mu proto povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně pohledávku čítající jízdné a přirážku k jízdnému, když tuto pohledávku podpisem na Dohodě s cestujícím dne 1. 3. 2012 uznal co do důvodu a výše a zavázal se ji zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětný závazek nesplnil vůči původní věřitelce, neboť v době splatnosti tuto pohledávku nezaplatil a povinnost zaplatit dluh nesplnil ani následně vůči žalobkyni, která nabyla předm. pohledávku od původní věřitelky prokazatelně na základě postupní smlouvy ze dne 13. 10. 2021, vyhověl soud zcela podané žalobě a to i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení.

5. Při právním posouzení věci postupoval soud ve smyslu Hlavy I. – ustanovení přechodná a závěrečná – dílu I. – přechodná ustanovení – oddílu I. – všeobecná ustanovení - § 3028 odst. 3 zákona č. 89/202 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 489 a § 558 občanského zákoníku. Nárok na zákonný úrok z prodlení soud posoudil podle § 517 odst. 1 odst. 2 občanského a podle vládního nařízení číslo 33/2010 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 015 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.