26 C 140/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíra Tománka a přísedících jméno FO a jméno FO ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p. a. za dobu od 11. 4. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 214,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem podaným u soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, pracovní smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný zaměstnancem žalobkyně. Dne 1. 6. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dohoda o zvýšení kvalifikace (dále také jen „kvalifikační dohoda“, anebo „dohoda“), ve které se žalovaný zavázal zvýšit si kvalifikaci a následně setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po sjednanou dobu 24 měsíců. Žalobkyně se v dohodě zároveň zavázala plně nahradit náklady spojené s předmětem uzavřené kvalifikační dohody. Žalovaný však dne 16. 12. 2022 ukončil pracovní poměr s žalobkyní výpovědí, čímž došlo k porušení závazku z jeho strany dle uzavřené kvalifikační dohody. Protože se žalovaný pro takový případ v dohodě zavázal uhradit žalobkyni náklady spojené se zvýšením kvalifikace v předpokládané výši 80 000 Kč, a to i tehdy, když bude jeho pracovní poměr ukončen před zvýšením kvalifikace a dosud jí uvedenou částku neuhradil, domáhá se tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. Proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu brojil žalovaný odporem. Odpor odůvodnil tím, že jeho tvrzený závazek setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po sjednanou dobu od ukončení zvýšení kvalifikace by počal běžet až od termínu získání kvalifikace, což se však nestalo, neboť on si kvalifikaci nezvýšil a ani ji nezískal. Kvalifikační zkoušku na konci školení totiž nesložil. Kvalifikační dohoda neupravovala žádné sankce při nezískání kvalifikace a žalovaný tudíž neporušil její ustanovení. K důkazu označil listinu vystavenou pořadatelem kurzu, z níž je patrné, že u závěrečné zkoušky získal toliko 290 z 300 potřebných bodů pro úspěšné zakončení kurzu.

3. V následném podání žalobkyně doplnila, že žalovaný po celou dobu sjednaného pracovního poměru vykonával jako zaměstnanec práci dle pracovní smlouvy a v ní sjednaného druhu práce. Nezpochybnila, že byl žalovaný skutečně v kurzu (školení aplikace , Anonymizováno, ) popsaném v kvalifikační dohodě neúspěšný, neboť závěrečný test v anglickém jazyce nesložil z důvodu nedostatečných jazykových znalostí angličtiny. K opravné zkoušce žalovaný již zaměstnavatelem vyslán nebyl. Žalobkyně i tak považovala kurz žalovaným úspěšně zakončen, a to již na základě jeho účasti na tomto školení. Žalovaný mohl po absolvování kurzu vykonávat činnost na virtuálních sítích v rámci vykonávané činnosti systémového specialisty (dle pracovní smlouvy) a došlo tedy u něj k rozšíření kompetencí. Od 1. 10. 2022, tj. po absolvování popsaného školení, které umožnilo žalovanému vykonávat nad rámec své dosavadní činnosti specializovanou správu virtuálních nástrojů , Anonymizováno, , která spadá do rámce činnosti systémového specialisty, bylo mu i zvýšeno jeho mzdové ohodnocení.

4. U ústního jednání strany sporu setrvaly na svých stanoviscích. Shodli se na existujícím pracovním poměru žalovaného k žalobkyni, na jeho účasti na školení virtuálních nástrojů , Anonymizováno, na základě před tím uzavřené kvalifikační dohody, jakož i na skončení pracovního poměru výpovědí ze strany žalovaného jako zaměstnance k žalobkyni. Tyto skutečnosti byly označeny za nesporné. Předmětem sporu zůstaly toliko rozdílné názory na existenci tvrzeného nároku z kvalifikační dohody, resp. na tom, zda vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené se zvýšením kvalifikace z důvodu jím porušené dohody. Zatímco žalobkyně zastávala názor, že žalovaný měl po skončení v kvalifikační dohodě specifikovaného školení setrvat u ní v pracovním poměru po sjednanou dobu bez ohledu na to, zda kurz zakončil úspěšně závěrečnou zkouškou či nikoliv, žalovaný oponoval, že mu doba, po kterou měl setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po skončení v dohodě sjednaného školení běžet nezačala, neboť její počátek byl odvislý od získání certifikace. Vzdělání si absolvováním kurzu nezvýšil a se stejným vzděláním, se kterým k žalobkyni do pracovního poměru nastoupil, i pracovní poměr skončil.

5. Z nesporných skutečností a po provedení dokazování listinami mj. z pracovní smlouvy datované , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil vznik pracovního poměru žalovaného se sjednaným druhem práce „systémový specialista“. Pracovní poměr žalovaného u žalobkyně byl nejdříve sjednán na dobu určitou do , datum, , a teprve následným dodatkem k pracovní smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, byl změněn na dobu neurčitou. Předchozí dodatky pracovní smlouvy a ani dodatek PS č. , hodnota, neměly vliv na obsah sjednaného pracovního poměru, resp. na druh sjednané a vykonávané práce žalovaným dle původní pracovní smlouvy. Z kvalifikační dohody bylo zjištěno, že tuto dne , datum, mezi sebou uzavřeli žalobkyně s žalovaným, že se žalobkyně v dohodě zavázala umožnit žalovanému zvýšit si kvalifikaci formou studia v rámci pracovní doby a účasti na odborných seminářích v oblasti virtuální platformy , Anonymizováno, v rozsahu 64 hodin a dále uhradit předpokládané náklady tohoto školení ve výši 80 000 Kč. Oproti tomu se v dohodě žalovaný zavázal setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu 24 měsíců po ukončení zvýšení kvalifikace, resp. od termínu získání certifikace , Anonymizováno, (bod 4 dohody), popř. při nesplnění povinnosti setrvat v pracovním poměru dle bodu 4 dohody, uhradit zaměstnavateli prokazatelně vynaložené náklady spojené se zvýšením kvalifikace zaměstnance, pokud jeho pracovní poměr skončí před zvýšením kvalifikace. V bodu 7 dohody pak byly druhově specifikovány předpokládané náklady zaměstnavatele na zvýšení kvalifikace zaměstnance tak, že se mělo jednat o náklady na odborné kurzy a školení, které zaměstnanec absolvoval a dále mzdové náklady, včetně pojistného na sociální zdravotní pojištění hrazeného zaměstnavatelem připadající na dobu, kterou zaměstnanec věnoval zvýšení kvalifikace. Bod 8 dohody stanovil možnost poměrného snížení povinnosti žalovaného uhradit prokazatelně vynaložené náklady zaměstnavatele, pokud nesplní svůj závazek setrvat v pracovním poměru pouze z části. Nesporně zjištěná účast žalovaného na školení sjednaném v kvalifikační dohodě byla potvrzena certifikátem vystaveným poskytovatelem školení, jakož i protokolem o neúspěšné účasti žalovaného na závěrečné zkoušce (psáno v anglickém jazyce) dne 31. 8. 2022. Mzdovým výměrem ze dne 29. 9. 2022 byla žalovanému s účinností ode dne 1. 10. 2022 přiznána měsíční mzda ve výši 28 000 Kč a osobní ohodnocení ve výši 10 000 Kč, čímž byl zrušen předchozí mzdový výměr ze dne 22. 3. 2021. Z faktury vystavené dne , datum, , splatné dne , datum, na částku 94 864 Kč soud zjistil, že tuto částku žalobkyně zaplatila ve prospěch spol. , právnická osoba, v souvislosti se školením, jehož se zúčastnil žalovaný a další zaměstnance (, jméno FO, ) a z faktury ze dne , datum, splatné dne , datum, na částku 9 009,10 Kč, že tuto částku zaplatila žalovaná spol. , právnická osoba, , v souvislosti se školením žalovaného v rámci programu , Anonymizováno, . Z vyčíslení nákladů školení žalovaného za účelem zvýšení jeho kvalifikace se podává, že žalobkyně na mzdové náklady, náklady související s odměnou školitele, cestovní náhrady, náklady na ubytování a stravné vynaložila celkem částku 150 543,11 Kč, avšak z důvodu částečného plnění závazku žalovaným z uzavřené dohody čítá poměrná část těchto nákladů toliko částku 131 725 Kč. Výzvou žalobkyně k zaplacení poměrně vynaložených nákladů ze dne 27. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 80 000 Kč se stanovenou lhůtou splatnosti do 10. 4. 2023. Pracovní poměr žalovaného k žalobkyni skončil výpovědí žalovaného ze dne 16. 12. 2022 dané žalobkyni uplynutím výpovědní doby dne 28. 2. 2023.

6. Soud na základě nesporných tvrzení účastníků a na základě dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: V době, kdy mezi žalobkyní a žalovaným existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou ze dne , datum, , podle které vykonával žalovaný u žalované sjednaný druh práce „systémový specialista“ a tento druh vykonávané práce se za dobu trvání jeho pracovního poměru k žalobkyni nezměnil, se účastníci tohoto pracovněprávního vztahu dohodli v kvalifikační dohodě ze dne , datum, na povinnosti žalobkyně umožnit žalovanému zúčastnit se zvýšení kvalifikace účastí na odborných seminářích v oblasti virtuální platformy , Anonymizováno, a uhradit náklady tohoto školení v předpokládané výši 80 000 Kč, oproti povinnosti žalovaného setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu 24 měsíců po ukončení zvýšení kvalifikace, pročež byl počátek tohoto závazku vázán na termín získání certifikace , Anonymizováno, . Pro případ, že by žalovaný nesplnil závazek k setrvání v pracovním poměru k žalobkyni po dobu sjednanou v dohodě, zavázal se i tak nahradit zaměstnavateli prokazatelné náklady jeho školení tehdy, pokud by skončil jeho pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Pracovní poměr žalovaného k žalobkyni skončil výpovědí podanou zaměstnancem (a tedy z důvodu na straně žalovaného) ke dni 28. 2. 2023. Žalovaný nesetrval v pracovním poměru k žalobkyni od skončení kurzu , Anonymizováno, po dobu sjednanou v kvalifikační dohodě, čímž porušil smluvenou povinnost dle kvalifikační dohody.

7. S ohledem na dobu, kdy došlo k porušení závazku žalovaným, resp. k době, kdy mu skončil pracovní poměr k žalobkyni z důvodu na jeho straně a kdy dospěl žalovaný nárok, soud posoudil předmětný spor podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2023, kdy nabyl účinnosti zákon č. 167/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále také jen „zákoník práce“).

8. Soud se po provedeném dokazování a po zjištění skutečností, které v řízení vyšly najevo, předně zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena kvalifikační dohoda, anebo dohoda o prohlubování kvalifikace (§ 231 resp. § 230 zákoníku práce), přičemž uzavřenou dohodu posuzoval podle jejího obsahu (§ 4 zákoníku práce a § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále také jen „o. z.“). Žalovaný ode dne vzniku pracovního poměru pracoval na pozici „systémový specialista“, dle sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě. Po dobu trvání jeho pracovního poměru se druh sjednané práce nezměnil. Soud proto považuje školení sjednané v dohodě jako školení potřebné pro výkon dosavadní sjednané práce žalovaného u žalobkyně a má tedy za to, že se jednalo o kurz směřující k prohloubení jeho kvalifikace a odborného rozvoje potřebného pro dosavadní výkon stávající práce a nikoli o kurz či školení, jímž by si měl žalovaný zvýšit kvalifikaci potřebnou pro jeho významnější profesní růst. Uvedené vyplývá též z tvrzení žalobkyně (jemuž žalovaný neodporoval), která se spokojila pouze s účastí žalovaného na předmětném školení a již nebazírovala na tom, aby vykonal opravnou závěrečnou zkoušku po absolvování kurzu, když nebyl u první závěrečné zkoušky úspěšný. Nelze přehlédnout ani to, že ani po neúspěchu žalovaného u závěrečné zkoušky nedošlo u něj ke změně v druhu sjednané práce dle pracovní smlouvy a naopak, že žalobkyně i tak přikročila ke změně jeho mzdového ohodnocení svědčícího v jeho prospěch, byť tato skutečnost nemusela mít ani souvislost se školením, které žalovaný absolvoval dle kvalifikační dohody.

9. Uzavření kvalifikační dohody při prohlubování kvalifikace, jak je uvedeno v § 234 odst. 2 zákoníku práce, je možné tehdy, jestliže předpokládané náklady dosahují částky alespoň 75 000 Kč. Tato podmínka byla v posuzované věci splněna, pročež předpokládaná výše nákladů školení žalovaného byla v dohodě stanovena částkou 80 000 Kč. Fakticky vynaložené náklady žalobkyně na prohloubení kvalifikace žalovaného však byly ve skutečnosti takřka dvojnásobné. V bodu 7 dohody byly konkretizovány druhy prokazatelných nákladů na sjednaný kurz jako náklady na odborné kurzy a školení, které zaměstnanec absolvoval a mzdové náklady vč. zákonných odvodů, které je zaměstnavatel povinen za dobu nepřítomnosti zaměstnance z důvodu jeho účasti na školení, státu odvést. Žalobkyně v řízení specifikovala vynaložené náklady na prohloubení kvalifikace žalovaného částkou 150 543,11 Kč. Tato částka sestávala ze mzdových nákladů, odvodů, stravného a cestovného, které vynaložila v souvislosti s prohloubením kvalifikace žalovaného a dále z částek, které žalovaná za tento kurz a za vykonanou zkoušku žalovaným zaplatila. Žalobkyně se správně u soudu dožaduje úhrady prokazatelně vynaložených nákladů dle obsahu kvalifikační dohody a nikoli nákladů, které fakticky na prohloubení kvalifikace žalovaného vynaložila.

10. V bodu 4 kvalifikační dohody se žalovaný zavázal setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po dobu 24 měsíců po ukončení kvalifikace, přičemž počátek běhu doby tohoto závazku byl v dohodě stanoven od „termínu získání certifikace“. V bodu 6 dohody se žalovaný dále zavázal, že v případě skončení pracovního poměru u žalobkyně před sjednanou dobou dle bodu 4 dohody, uhradí zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením jeho kvalifikace, které byly zaměstnavatelem prokazatelně vynaloženy, a to i tehdy, pokud jeho pracovní poměr skončí před zvýšením kvalifikace. Dle názoru soudu uvedené dva odstavce (body) dohody upravují povinnost zaměstnance k náhradě prokazatelně vynaložených nákladů zaměstnavatelem na kurz směřující k prohloubení kvalifikace zaměstnance a to vždy, když zaměstnanec nesetrvá v pracovním poměru u zaměstnavatele po sjednanou dobu. Bod 4 dohody předpokládá tuto povinnost zaměstnance po úspěšném absolvování kurzu a po získání certifikace o jeho zakončení, na rozdíl od bodu 6 dohody, který předpokládá stejnou povinnost k náhradě prokazatelně vynaložených nákladů zaměstnancem zaměstnavateli spojených s jeho účastí na tomto školení, pokud by byl ukončen pracovní poměr zaměstnancem před zvýšením jeho kvalifikace. Ačkoliv je v bodu 6 dohody uvedeno „před zvýšením kvalifikace“ a žalovaný i na základě tohoto znění brojil, že sice skončil pracovní poměr k žalobkyni, ovšem kvalifikaci si nezvýšil a nenastala tak právní skutečnost, která by zakládala jeho povinnost k náhradě žalované částky, soud uzavřel, že tomu tak není.

11. V kvalifikační dohodě se zaměstnavatel zavazuje zajistit zaměstnanci možnost zvýšení či prohloubení kvalifikace. Zaměstnavatel se zavazuje především umožnit v pracovní době účast na studiu či školení a zpravidla také zaplatit jeho cenu. Zaměstnanec se na druhou stranu zavazuje v dohodě setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu od zvýšení (prohloubení) kvalifikace. Pokud zaměstnanec u zaměstnavatele nesetrvá, je povinen zaměstnavateli uhradit skutečně vynaložené náklady na zvýšení (prohloubení) kvalifikace. Povinnost setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu vzniká až po zvýšení (prohloubení) kvalifikace (tj. po ukončení studia či školení). Pro případ, že by zaměstnanec ukončil pracovní poměr v průběhu studia či školení je možné sjednat (a bývá tak i sjednáváno), že i v takovém případě je zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli již skutečně vynaložené náklady na zvýšení (prohloubení) kvalifikace.

12. Žalovaný v řízení zastával názor, že nezískáním certifikace o úspěšném zakončení v dohodě sjednaného kurzu nepočala běžet doba, od níž se odvíjí jeho závazek setrvat u žalobkyně v pracovním poměru. V době před skončením pracovního poměru si žalovaný kvalifikaci nezvýšil, a proto se ho sankce za porušení dohody netýká. Žalobkyně měla mít s žalovaným v řízení neprokázanou dohodu, že z důvodu nedokonalé znalosti anglického jazyka již nebude po žalovaném požadovat, aby se zúčastnil opravné zkoušky na konci v dohodě sjednaného kurzu. I při faktické absenci certifikace o úspěšném zakončení tohoto kurzu, považovala však žalobkyně účast žalovaného na něm za úspěšnou a nezískání certifikace nemělo na výkon práce žalovaného dle pracovní smlouvy žádný vliv. Žalovaný se kurzu bezesporu zúčastnil, žalobkyni náklady na prohloubení jeho kvalifikace v souvislosti s touto účastí vznikly a žalovaný se v dohodě k jejich úhradě při nesplnění závazku setrvat v pracovním poměru po sjednanou dobu zavázal. I když žalovaný fakticky nezískal certifikaci o úspěšném absolvování předmětného školení, byl by to pouze přepjatý formalismus, pokud by se pouze na základě jeho vystavení odvíjel počátek sjednané doby, když žalobkyně sama vyhodnotila, že již samotnou účastí na tomto školení došlo u žalovaného k zamýšlenému prohloubení jeho kvalifikace potřebné k výkonu jeho dosavadní práce. Za situace, kdy žalobkyně obeznámila žalovaného s tím, že nebude po něm požadovat certifikát o absolvování kurzu dle dohody, a že považuje jím absolvovaný kurz za úspěšně zakončený (a s ohledem na to, co v řízení vyšlo najevo nemá soud pochybností o tom, že uvedené stanovisko žalobkyně bylo žalovanému bezpochyby známo), má soud za to, že počátek běhu lhůty, k níž se žalovaný v dohodě zavázal, lze stanovit nejdříve ke dni 31. 8. 2022, kdy se žalovaný dostavil k první (neúspěšné) a tedy i poslední závěrečné zkoušce. Z těchto důvodů soud uzavřel, že žalovaný, který ukončil pracovní poměr k žalobkyni jím danou výpovědí ke dni 28. 2. 2023, nesplnil svůj závazek z dohody setrvat v pracovním poměru po dobu 24 měsíců, neboť z tohoto závazku setrval v pracovním poměru pouze 6 měsíců. Jeho povinnost k úhradě nákladů se proto podle § 235 odst. 2 zákoníku práce poměrně sníží a jeho povinnost tak čítá částku 60 000 Kč, kterážto představuje ¾ doby, po kterou porušil povinnost setrvat u žalobkyně v pracovním poměru. Nad rámec této částky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění povinnosti a určila mu lhůtu splatnosti 10. 4. 2023. Žalovaný na výzvu nereagoval, čímž se dalším dnem po splatnosti tohoto dluhu dostal do prodlení se zaplacením peněžité pohledávky. Žalobkyni proto svědčí od data prodlení žalovaného i nárok na zákonné úroky z prodlení z žalované částky podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, ve znění vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

14. Nebyly v řízení provedeny výslechy navržených svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří měli potvrdit nízkou úroveň znalosti anglického jazyka žalovaného, neboť to pro závěr o skutkovém stavu nebylo potřebné. Žalobkyně uvedené tvrzení žalovaného nezpochybnila a nevyšlo najevo, že na výsledek zkoušky žalovaného měla vliv jiná okolnost. Jak již bylo popsáno, soud dovodil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dohoda o prohloubení kvalifikace, nikoliv dohoda o zvýšení kvalifikace. Z toho důvodu a také proto, že u žalovaného nedošlo v průběhu trvání jeho pracovního poměru u žalobkyně ke změně sjednaného druhu práce, nebylo rovněž zapotřebí účastnického výslechu žalovaného k jeho procesní obraně stran tvrzených pracovních kompetencí po neúspěchu u zkoušky. To, zda bylo žalovanému zvýšeno osobní ohodnocení od 1. 10. 2022 v souvislosti s jeho účastí na kurzu anebo z jiných důvodů soud rovněž nepovažoval za podstatné pro rozhodnutí, tudíž ani v tomto směru nebyl poskytnut žalovanému prostor k vyjádření. Žalovaný rozporoval, že by mezi ním a žalobkyní existovala dohoda, podle které nemusel absolvovat opravnou zkoušku, a i zde proto navrhnul svůj účastnický výslech. Účastnický výslech může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím účastník souhlasí (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Pokud žalobkyně v podání uvedla, že po neúspěšně vykonané zkoušce žalovaným již nebazírovala na jeho účasti u reparátu a žalovaný pouze rozporoval tvrzenou dohodu mezi ním a zaměstnavatelem v tomto směru, nebyla tvrzena a ani vyvrácena možnost účasti zaměstnance na opravné zkoušce. Pokud by se žalovaný měl jako účastník vyjádřit k tvrzené dohodě, pravděpodobně by každá strana sporu tvrdila svoji verzi o této skutečnosti, nicméně její případné /ne/prokázání by nevyvracelo sdělení žalobkyně o možnosti zaměstnance opravnou zkoušku u pořadatele kurzu vykonat, ale ani její tvrzení, že i při absenci úspěšného zakončení kurzu žalovaného dle dohody, považovala jeho účast na něm za úspěšnou. Ze shora uvedených důvodů soud z uvedených důkazních prostředků dokazování neprovedl a nečinil z nich žádné závěry.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 214,25 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 000 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 21. 3. 2023, z částky 2 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 27. 3. 2023, z částky 4 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 6. 2023, z částky 4 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění rozhodných skutečností na výzvu soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 11. 2023 a z částky 4 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 12. 2023 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 850 Kč ve výši 4 378,50 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

16. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Splatnost přisouzených nákladů řízení pak soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.