26 C 186/2019

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíra Tománka a přísedících Mgr. Pavly Petkovové a Jana Huly ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa o zaplacení 948 556,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 948 556,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši - 8,05 % p. a. z částky 59 284,80 Kč za dobu od 1. 10. 2017 do zaplacení, - 8,05 % p. a. z částky 51 552 Kč za dobu od 1. 11. 2017 do zaplacení, - 8,05 % p. a. z částky 56 707,20 Kč za dobu od 1. 12. 2017 do zaplacení, - 8,50 % p. a. z částky 54 129,60 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení, - 8,50 % p. a. z částky 48 974,40 Kč za dobu od 1. 2. 2018 do zaplacení, - 8,50 % p. a. z částky 56 707,20 Kč za dobu od 1. 3. 2018 do zaplacení, - 8,50 % p. a. z částky 51 552,00 Kč za dobu od 1. 4. 2018 do zaplacení, - 8,50 % p. a. z částky 59 284,80 Kč za dobu od 1. 5. 2018 do zaplacení, - 8,50 % p. a. z částky 46 396,80 Kč za dobu od 1. 6. 2018 do zaplacení, - 8,50 % p. a. z částky 54 129,60 Kč za dobu od 1. 7. 2018 do zaplacení, - 8,50 % p. a. z částky 56 707,20 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do zaplacení, - 9,00 % p. a. z částky 48 974,40 Kč za dobu od 1. 9. 2018 do zaplacení, - 9,00 % p. a. z částky 59 284,80 Kč za dobu od 1. 10. 2018 do zaplacení, - 9,00 % p. a. z částky 51 552 Kč za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení, - 9,00 % p. a. z částky 56 707,20 Kč za dobu od 1. 12. 2018 do zaplacení, - 9,00 % p. a. z částky 54 129,60 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení, - 9,00 % p. a. z částky 48 974,40 Kč za dobu od 1. 2. 2019 do zaplacení, - 9,75 % p. a. z částky 33 508,80 Kč za dobu od 1. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 379 799,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem nadepsaného soudu č. j. 26C 186/2019-144 ze dne 15. 9. 2020 byl zavázán žalovaný k zaplacení mzdového nároku žalobkyni ve výši 1 283 644,80 Kč s příslušenstvím a současně mu bylo uloženo, aby žalobkyni zaplatil náklady tohoto řízení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2021, který dne 20. 4. 2021 nabyl právní moci, byl potvrzen rozsudek prvostupňového soudu co do částky 335 088 Kč s příslušenstvím a ve zbylé části nároku mj. co do částky 948 556,80 Kč a co do nákladů řízení byl zrušen a věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení části vydaného rozhodnutí bylo nedostatečné dokazování procesní obrany žalovaného a to k nároku žalobkyně na náhradu mzdy počínaje sedmým měsícem po měsíci, ve kterém s ní byl neplatně rozvázán pracovní poměr jeho okamžitým zrušením a to až do 18. 1. 2019, kdy žalovaný začal opět žalobkyni hradit mzdu podle pracovní smlouvy.

2. Okresní soud tehdy vycházel z tvrzení žalobkyně, že její nárok vznikl z titulu nároku na náhradu mzdy, za dobu od 18. 1. 2017 do 18. 1. 2019, když rozsudkem Okresního soudu v Opavě č. j. 26 C 52/2017-106 ze dne 5. 4. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 9. 2018, které dne 5. 10. 2018 nabyly právní moci a rozsudkem Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 9. 2018 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 1. 2019, které dne 27. 11. 2018 nabyly právní moci, bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení povinnosti dané žalovaným žalobkyni listinou ze dne [datum] a ze dne [datum] je neplatné. V řízení žalovaný navrhnul, aby soud moderoval uplatněný nárok žalobkyně na náhradu mzdy tak, aby za dobu přesahující šest měsíců ode dne neplatného rozvázání pracovního poměru ponížil uplatněný nárok o částku 948 556,80 Kč, neboť bylo na schůzi představenstva žalovaného, kde byla žalobkyně navržena na kandidáta člena představenstva v únoru 2020, zjištěno, že je žalobkyně zaměstnána u spol. [právnická osoba], na pozici [anonymizována dvě slova]. Jediným společníkem zaměstnavatele žalobkyně je její [rodinný příslušník], a protože žalobkyně u tohoto zaměstnavatele zastává aktuálně manažerskou funkci, stejně jako zastávala u žalovaného na vedoucí pozici„ [anonymizováno] úseku“, jedná se s největší pravděpodobností o zaměstnání co do podmínek místa výkonu práce a obsahové náplně rovnocenné. Podnik manžela [role v řízení] navíc, podle účetních závěrek založených do veřejné sbírky listin, vykazoval po celou dobu sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru s žalobkyní zisky. Protože se žalobkyně zřejmě podílela na chodu této společnosti a na zvyšování výnosů tohoto zaměstnavatele, které si měl její [role v řízení] tzv.„ stahovat“ pro osobní potřebu, potažmo pro potřebu žalobkyně, jedná se o zisk z podnikání [anonymizována dvě slova] [role v řízení], který je z toho důvodu součástí [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Tento výnos, který ve své podstatě kryje neoficiální příjem žalobkyně z její práce pro tuto společnost, by měl být zohledněn v rámci návrhu žalovaného na snížení jeho povinnosti k náhradě mzdy. Žalovaný tehdy nedisponoval přesnými informacemi o tom, zda žalobkyně byla anebo mohla být zaměstnána v žalované době u jiného zaměstnavatele za srovnatelných anebo lepších podmínek, avšak s ohledem na její pracovní aktivitu pro spol. [právnická osoba], měl za to, že taková možnost reálně existovala.

3. Žalobkyně znespornila pracovní poměr u spol. [právnická osoba], jejímž jediným společníkem byl a je její [role v řízení] [titul] [jméno] [příjmení]. Tvrdila, že po okamžitém zrušení pracovního poměru s ní ze strany žalovaného, u kterého působila po dobu delší 20 let, byla jí [role v řízení] poskytnuta částečná pracovní realizace. Před rozvázáním pracovního poměru byl vůči ní vyvíjen předsedou představenstva žalovaného a žalovaným nátlak, byla vystavena stresu. Přijala proto zaměstnaneckou nabídku [role v řízení], avšak byla připravena kdykoli reagovat na výzvu žalovaného a během soudního sporu o neplatnost skončení pracovního poměru nastoupit k výkonu sjednané práce dle pracovní smlouvy u žalovaného. Ukončením soudního řízení ve sporu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně fakticky nastoupila zpět do zaměstnání, tam jí ale žalovaný odmítl přidělovat práci z důvodu překážek na jeho straně a byl s ní rozvázán pracovní poměr. Její pracovní poměr k žalovanému skončil uplynutím výpovědní doby. Ačkoliv byla pracovní pozice žalobkyně u spol. [právnická osoba] označována jako pozice manažerská, v její pracovní náplni byla pouze administrativní činnost a nejednalo se o druh práce srovnatelný s druhem práce vykonávaným žalobkyní pro žalovaného. Výkon práce u tohoto zaměstnavatele nebyl shodný se zaměstnáním u žalovaného a nejednalo se ani o zaměstnání výhodnější. Žalovaný v té době navíc rozšiřoval o žalobkyni difamující a nepravdivé informace dehonestující její osobu, což byl také důvod, pro který by se stěží uplatnila na opavském pracovním trhu. Z těchto důvodů není na místě snižovat povinnost žalovaného k vyplacení náhrady mzdy žalobkyni.

4. Soud následně provedl dokazování a z rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. 26 C 186/2019-62 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací], jakož i z rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] vzal za prokázané, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu mzdy z důvodu neplatného zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, dané jí žalovaným jednak v listině ze [datum] a jednak v listině z [datum]. Z uvedených listin je dále prokázáno a není o tom mezi stranami sporu, že v listině ze dne [datum] žalobkyně sdělila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání (viz např. bod 18 rozsudku sp. zn. [spisová značka]). Z vyžádaných zpráv u Úřadu práce [obec] a Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla v žalované době vedena jako uchazeč o zaměstnání, nebyly jí vypláceny jakékoliv státem poskytované dávky a nepobírala v té době důchod a ani nemocenské dávky. Ze sdělení spol. [právnická osoba] soud vzal za prokázané, že žalobkyně byla v žalované době k této společnosti v pracovním poměru, což bylo prokázáno rovněž pracovní smlouvou ze dne 18. 1. 2017 a mzdovými výměry z 18. 1. 2017, z 18. 12. 2017 a z 18. 12. 2017. Z uvedených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla zaměstnána u této společnosti se sjednaným druhem výkonu práce [anonymizováno] prací, se sjednanou mzdou podle prvně uvedeného platového výměru 11 000 Kč, sjednanou mzdou 12 200 Kč podle druhého platebního výměru a sjednanou mzdou 13 350 Kč podle třetího platebního výměru. Celkově vyplacená mzda u tohoto zaměstnavatele žalobkyni za žalovanou dobu (od 18. 1. 2017 do 17. 1. 2019) ve výši 279 705,70 Kč byla prokázána z přehledu vyplacené mzdy za 01/ 2017 2019. Ze mzdových listů žalobkyně za [období] [číslo] bylo zjištěno, že v té době byla v hrubé mzdě vyplacena žalobkyni celkem částka 188 945 Kč za odpracovanou dobu v rozsahu 427,5 hodin. Její průměrný hodinový výdělek před vznikem škody činil 441,98 Kč.

5. Na podkladě uvedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a ve věci rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. Odvolací soud pak v částečně zrušovacím rozhodnutí vytknul nalézacímu soudu, že ačkoliv tvrdil v řízení žalovaný, že se žalobkyně mohla v době do doby, než s ní byl řádně rozvázán pracovní poměr, uplatnit na některé manažerské pracovní pozici poptávané jinými potencionálními zaměstnavateli prostřednictvím zdejšího Úřadu práce, a jednalo by se o pozici shodnou ne-li výhodnější, než na které pracovala u žalovaného před okamžitým zrušením pracovního poměru, nevyžádal soud od Úřadu práce v [obec] přehled tehdy nabízených manažerských míst, ačkoli tento důkaz žalovaný navrhnul. Soudu bylo dále vytknuto neprovedení výslechů navržených svědků – zaměstnanců spol. [právnická osoba], kteří měli potvrdit domněnku žalovaného, že ačkoliv žalobkyně měla být u tohoto zaměstnavatele po dobu dvou let zaměstnána jako pracovník [anonymizována dvě slova], fakticky vykonávala jinou práci a za lepších finančních podmínek, které však oficiálně nepřiznávala. Uvedené tvrzení dále žalovaný opíral o účetní závěrky této společnosti, z nichž vyplýval v té době rostoucí zisk, na němž měla mít podíl i žalobkyně. Byla též shledána absence výslechu žalobkyně jako účastníka řízení, kterýžto důkaz byl žalovaným navržen. V souhrnu tedy nebyly provedeny důkazy na podporu procesní obrany, jimž by byly odstraněny sporné skutečnosti a jejichž provedením by byl řádně zjištěn skutkový stav.

6. Soud následně na základě právního názoru odvolacího soudu provedl všechny žalovaným navržené důkazy, když vyžádal u Úřadu práce v [obec] nabídky manažerských míst poptávaných v té době, provedl výslech žalobkyně jako účastníka řízení a výslech skoro všech zaměstnanců spol. [právnická osoba] (dále také jen„ [právnická osoba]“) jako svědků. Ze Sdělení ÚP [obec] a poskytnutého výpisu manažerských nabídek vzal za prokázané, že úřad neeviduje přesný přehled obdobných faktických poptávek na uvedené pracovní místa a z poskytnutých nabídek za období 1. 1. 2017 – 31. 1 2019 nezjistil, že by jakákoliv nabídka byla shodná či výhodnější s pracovní pozicí, na které byla žalobkyně před neplatným rozvázáním pracovního poměru u žalovaného zaměstnána. Buď se jednalo o nabídky neodpovídající výši mzdy, kterou do té doby žalobkyně u žalovaného pobírala, nebo o nabídky zaměstnavatelů mimo blízkosti sídla žalovaného, popř. nabídky neodpovídaly vzdělání žalobkyně anebo dalším jejím schopnostem (např. aktivní jazyková vybavenost, orientace na trhu pojištění, na trhu financí apod.). Těmito důkazy nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že se žalobkyně mohla v žalované době uplatnit na trhu práce v [obec] na shodné anebo výhodnější pracovní pozici. Soud následně od žalobkyně zjistil, že po celou dobu, až do uplynutí výpovědní doby po řádném ukončení pracovního poměru s ní ze strany žalovaného, u něhož pracovala [číslo] let na pozici [anonymizována dvě slova] s pravomocí vedoucího zaměstnance, byla připravena kdykoliv na jeho výzvu opět nastoupit do práce a vykonávat práci podle pracovní smlouvy. Že tomu tak bylo, lze dovodit podle chování žalobkyně, která ihned na výzvu žalovaného v lednu 2019 nastoupila do práce, kde však byl s ní rozvázán pracovní poměr a po dobu výpovědní doby jí nebyla přidělována práce z důvodu překážek na straně zaměstnavatele. Tvrzení žalobkyně v tomto směru podpořil i její [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svědecké výpovědi, když uvedl, že žalobkyni přijal do pracovního poměru na místo pracovnice úklidu nejen z toho důvodu, aby se [žalobkyně] dala„ psychicky do pořádku“ po okamžitém zrušení jejího pracovního poměru zaměstnavatelem, u něhož desetiletí pracovala, ale také z vleklých soudních sporů, které z toho důvodu proti němu žalobkyně z toho důvodu vedla. Byl připraven [žalobkyni] umožnit ihned nastoupit na výzvu žalovaného zpět do zaměstnání na„ své“ pracovní místo. Soud vzal dále z výslechů svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za zjištěné a prokázané tvrzení žalobkyně, že po žalovanou dobu u spol. [právnická osoba] vykonávala práci dle pracovní smlouvy na pozici pracovníka úklidu. Nebylo zjištěno, že by v té době vykonávala jinou práci, popř. že by se mimo úklid vnitřních prostor sídla [právnická osoba] s. r. o. jakýmkoliv jiným způsobem podílela na rostoucím obratu a zisku svého zaměstnavatele. Bylo dále, zejména výslechem svědka [příjmení] bezpečně prokázáno, že žalobkyni byl změněn druh sjednané práce. K této skutečnosti došlo až po zániku pracovněprávního vztahu žalobkyně k žalovanému a bylo to v době, která je mimo dobu žalovanou. Důvody této změny byly svědkem [příjmení] řádně vysvětleny, jeho výpověď koresponduje s tím, co v tomto směru soud zjistil od žalobkyně a bylo tak prokázáno, že ke změně došlo v důsledku potřeby zaměstnavatele vytvořit novou pracovní pozici s ohledem na nové podnikatelské aktivity spol. [právnická osoba] Soud ani po dodatečném dokazování nedospěl k rozdílným závěrům, jež byly popsány v částečně zrušeném rozsudku. Proto i tentokrát již nečinil žádná další dílčí zjištění z dalších provedených důkazů a uzavřel, že žalovaný jako zaměstnavatel s žalobkyní jako zaměstnancem neplatně skončil pracovní poměr jeho okamžitým zrušením. Protože žalobkyně oznámila žalovanému písemně a bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby jí dále zaměstnával, její pracovní poměr neskončil a trval po celou žalovanou dobu. Žalovaný je povinen celou tuto dobu žalobkyni platit náhradu mzdy, pročež nebyl zjištěn a prokázán žádný tvrzený důvod, pro který by měl soud náhradu mzdy za toto období redukovat.

7. O nároku žalobkyně na náhradu mzdy za prvních šest měsíců ode dne, kdy byl s ní ze strany žalovaného neplatně zrušen pracovní poměr, nebylo sporu. V tomto směru bylo již soudem pravomocně rozhodnuto. Spornou zůstala toliko otázka stran jejího nároku na náhradu mzdy po uplynutí této doby. Základními hledisky, které soud bere v úvahu při rozhodování o snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce, jak již bylo uvedeno v předchozím rozhodnutí, jsou zejména skutečnosti, zda se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce v místě sjednaném pracovní smlouvou pro výkon práce nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat za rovnocenné místu sjednanému pro výkon práce (například v místě bydliště zaměstnance), nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například místo v obci bezprostředně sousedící s obcí bydliště zaměstnance, který do vzdálenějšího místa sjednaného pro výkon práce denně dojíždí), anebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například v jiné obci nebo kraji), zda zaměstnanec vykonával nebo mohl vykonávat takovou práci, která odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, nebo práci, která je sjednanému druhu práce rovnocenná, anebo práci, jejíž výkon je pro zaměstnance výhodnější než v pracovní smlouvě sjednaný druh práce, a jakou mzdu za vykonanou práci obdržel nebo by mohl (kdyby takovou práci vykonával) obdržet. Ke snížení nebo k nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce může soud přistoupit jen tehdy, je-li možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci.

8. Žalobkyně byla po celou dobu, po kterou jí přísluší nárok na náhradu mzdy, v pracovním poměru k [právnická osoba] Ačkoli byl v té době její [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení] jediným jednatelem této společnosti a byly v jeho pravomoci i personální záležitosti společnosti, nemá tato jeho funkce pro danou věc (z pohledu pracovněprávního) žádnou relevanci. Je zcela pochopitelné, že to byl on, kdo své manželce ve chvíli, kdy byl s ní, téměř po třiceti odpracovaných létech u žalovaného rozvázán pracovní poměr jeho okamžitým zrušením, podal pomocnou ruku, a zaměstnal ji. Lze se přiklonit k názoru žalobkyně, že v jejím věku by její pracovní uplatnění obdobné původní práci bylo spíše nereálné a soud je obeznámen s tím, že v místní lokalitě je velice nepravděpodobné, že by žalobkyně, byť zajisté odborník v oboru, bez vysoké školy a bez aktivní znalosti cizího jazyka, mohla být zaměstnána na podobné pozici u některého z místních podniků za shodných anebo lepších finančních (i jiných) podmínek. To koneckonců vyplývá i z nabídek poptávaných manažerských míst, které soud obdržel od ÚP [obec], a které k důkazu přečetl. Druh vykonávané práce žalobkyně u [právnická osoba] a výše pobírané mzdy za tuto práci byly také nepochybně prokázány. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve stejné době fakticky vykonávala jinou než pracovní smlouvou sjednanou práci, a že by tato práce byla v jakémkoliv směru výhodnější od původně vykonávané práce u žalovaného. Ani jeden v řízení provedený důkaz nesvědčí ve prospěch procesní obrany žalovaného, že žalobkyně vykonávala [anonymizováno] práce pouze formálně, zatímco ve skutečnosti pracovala na pracovní pozici shodné s prací, kterou původně vykonávala u žalovaného. Nepotvrdila se ani jeho úvaha, že by výkon práce žalobkyně jakkoli ovlivnil kladný hospodářský výsledek zaměstnavatele, byť byla z účetních závěrek zjištěna jeho vzestupná ekonomická kondice. Ke změně druhu sjednané práce s žalobkyní přistoupil zaměstnavatel až po době, která je předmětem žaloby. Co se týká důvodu, pro který žalobkyně přestala vykonávat pro zaměstnavatele [anonymizováno] práce a nově pro něj začala vykonávat práci v oblasti nájmů prostor a reklamních ploch, bylo též dostatečně vysvětleno. Na tomto místě soud k dotazu žalovaného, proč byla žalobkyně v pracovněprávním vztahu ke spol. [právnická osoba], a nikoli k jejímu [role v řízení], jako k podnikající fyzické osobě, když obhospodařovaný majetek byl v jeho vlastnictví, odkazuje na ust. § 318 zákona č. 362/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, podle kterého základní pracovněprávní vztah upravený v ust. § 3 zákoníku práce, nemůže být mezi manžely anebo partnery. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně byla v době od měsíce ledna 2017 do měsíce ledna 2019 zaměstnána a nejednalo se o případ, kdy by se do práce z jakéhokoliv důvodu nezapojila. Za vykonanou práci pobírala mzdu. Výše této mzdy nedosahovala výše, kterou pobírala za vykonanou práci u žalovaného, a druh vykonávané práce žalobkyně v té době nebyl rovnocenný s prací konanou dle pracovní smlouvy u žalovaného. Nejednalo se o práci vůbec shodnou anebo výhodnější. Z uvedených důvodů není na místě náhradu mzdy, která žalobkyni přísluší, redukovat.

9. Žalobkyně před vznikem škody dosahovala průměrného hodinového výdělku 441,98 Kč (§ 351 a násl. zákoníku práce). V roce 2017 odpracovala do dne neplatného rozvázání pracovního poměru cekem 12 směn. Při jejím zkráceném úvazku 37,5 hod. týdně jí vznikl v roce 2017 nárok na náhradu mzdy za 1860 hod. (1950 hod. předepsaných – 90 hod. odpracovaných), v roce 2018 za předepsaných 1957 hod. a v roce 2019 za 13 neodpracovaných směn v rozsahu 97,5 hod (do 18. 1. 2019), celkem tak v rozsahu 3915 hod. Za uvedenou dobu by náhrada mzdy činila částku 1 730 351,70 Kč (822 082,80 Kč/2017, 865 175,85 Kč/2018 a 43 093,05 Kč/2019). Žalobkyně u soudu uplatnila nárok na náhradu mzdy toliko v částce 1 283 644,80 Kč s příslušenstvím. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení se zaplacením každé jednotlivé náhrady mzdy splatné stejně jako mzda (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). Soud v řízení nemůže překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Protože požadovaná částka sestávající z dílčích nároků na náhradu mzdy v žalované době po jednotlivých měsících nepřesahuje nárok, který by mohla žalobkyně u soudu uplatnit, rozhodl soud v již pravomocném rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 335 088 Kč s příslušenstvím a v tomto následném řízení pak o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dále náhradu mzdy ve výši 948 556,80 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno v bodu I. výrokové části tohoto rozsudku. Nárok na zákonné úroky z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění účinném ke dni prodlení se zaplacením každé dílčí části dluhované pohledávky. Splatnost každé měsíční splátky celkového dluhu byla posouzena podle § 141 odst. 1 zákoníku práce.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 379 799,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 64 183 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 283 644,80 Kč sestávající z částky 13 460 Kč za 1) převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 2. 5. 2019, z částky 13 460 Kč za 2) výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 4. 2019, z částky 13 460 Kč 3) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 6. 2019, z částky 13 460 Kč 4) za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 3. 11. 2019, z částky 13 460 5) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odporu žalovaného) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 11. 2019, z částky 13 460 Kč 6) za účast na jednání soudu (účast u jednání před nalézacím soudem) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 13 460 Kč 7) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 2. 2020, z částky 13 460 Kč 8) za účast na jednání soudu (účast u jednání před odvolacím soudem) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 5. 2020, z částky 13 460 Kč 9) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (procesní stanovisko vyjádření žalované k návrhům na doplnění dokazování) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 8. 2020, z částky 13 460 Kč 10) za účast na jednání soudu (účast u jednání před nalézacím soudem) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 9. 2020, z částky 6 730 Kč 11) za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 15. 9. 2020, z částky 13 460 Kč 12) za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 1. 2. 2021, z částky 13 460 Kč 13) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 3. 2021, z částky 13 460 Kč 14) za účast na jednání soudu (účast u jednání před odvolacím soudem) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 3. 2021, z částky 13 460 Kč 15) za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 4. 10. 2021, z částky 26 920 Kč 16-17) za účast na jednání soudu (účast u jednání před nalézacím soudem) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 10. 2021 s tím, že odměna byla z původní částky 13 460 Kč zvýšena a z částky 6 730 Kč 18) za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 19. 10. 2021 včetně sedmnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 14 976,13 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 11. 2019 náhrada 3 130,53 Kč za 344 ujetých km v částce 1 930,53 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. (z toho 2 x náhrada času za opožděný začátek soudního jednání o 60 min.), v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 5. 2020 náhrada 2 937,06 Kč za 344 ujetých km v částce 1 937,06 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 9. 2020 náhrada 2 937,06 Kč za 344 ujetých km v částce 1 937,06 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 3. 2021 náhrada 2 934,66 Kč za 344 ujetých km v částce 1 934,66 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 10. 2021 náhrada 3 036,82 Kč za 344 ujetých km v částce 2 036,82 Kč (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu těchto částek (mimo SOP), neboť advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

11. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.