26 C 205/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 770,05 Kč ve čtyřech po sobě jdoucích měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje prvním následujícím měsícem po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba na zaplacení částky 729,95 Kč včetně úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 2. 5. 2024 do 30. 5. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 31. 5. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 12. 5. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 424,71 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do 1. 5. 2024 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 698,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalobkyně žalovanému na základě mezi nimi uzavřené Rámcové smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2023 a jejího dodatku č. , hodnota, o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč na účtu, který vedla žalobkyně pro žalovaného, kteréžto prostředky se žalovaný zavázal ve smlouvě vrátit dohodnutým způsobem a v dohodnuté době spolu s úrokem čerpaných kontokorentních prostředků ve výši 18,9 % ročně. Před poskytnutím těchto prostředků žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, načež žalobkyně ke dni 2. 5. 2024 nesplacenou část kontokorentního úvěru zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru ve výši 10 000 Kč a dále přečerpané části kontokorentu ve výši 1 500 Kč spolu s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval, domáhá se žalobkyně tvrzeného nároku včetně příslušenství u soudu podanou žalobou.

2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.

3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě mezi nimi uzavřené Rámcové úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2023 a jejího dodatku ze dne 5. 3. 2023. Před poskytnutím těchto finančních prostředků ověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet z předložené listiny žalovaným o zahraničním studiu, z jím poskytnutých informací a prověřením stavu na jeho účtu u žalobkyně. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný seznámen s jeho podmínkami, a to z odeslaných listin, mj. Formuláře pro standardní informace o SÚ a podmínek pro používání kontokorentu a Ceníku služeb. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, že v období od 7. 3. 2023 do 7. 6. 2024 byl na účtu žalovaného záporný zůstatek finančních prostředků. Na dluh z kontokorentu, jak se podává z přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaný splátkami za období od 1. 4. 2023 do 1. 8. 2023 zaplatil celkem částku 729,95 Kč. Z výzvy žalobkyně ze dne 2. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila kontokorentní úvěr poskytnutý žalovanému a vyzvala jej k zaplacení celkové částky 11 924,71 Kč se splatností do 11. 5. 2024.

4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým konkrétním způsobem dospěla na základě informací poskytnutých žalovaným a jím předložených listin k závěru, že je žalovaný do budoucna schopen poskytnutý kontokorentní úvěr splácet. K návrhu totiž připojila pouze úvěrovou zprávu, v níž se částečně odráží pouze informace o identitě žalovaného, potvrzení o jeho studiu v zahraničí, z něhož však nijak nevyplývá jeho solventnost a dále výpis z jeho účtu, na kterém ke dni žádosti o úvěr byl konečný zůstatek 45 Kč. Soud měl v úmyslu žalobkyni u jednání procesně poučit tak, aby doplnila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy a aby tak odvrátila procesní neúspěch ve sporu z důvodu neplatnosti tvrzené uzavření úvěrové smlouvy, a to pro porušení povinnosti poskytovatelky úvěru podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon o spotřebním úvěru“). Žalobkyně se svojí omluvenou neúčastní u jednání sama zbavila možnosti využít tohoto procesního poučení, a protože soud z předložených listin nezjistil, zda žalobkyně prověřila informace poskytnuté žalovaným před poskytnutím finančních prostředků na jeho účet tak, aby skutečně dospěla k závěru o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, dospěl k závěru, že tvrzená smlouva je právě pro absenci řádného zjištění úvěruschopnosti žalovaného absolutně neplatná. Soud tento závěr opírá o absenci jakéhokoliv ověření, že by žalovaný v době žádosti o úvěr měl skutečně příjem 20 000 Kč a že by jeho pravidelné výdaje činily jím uváděnou částku, když navíc jeho účet vykazoval minimální zůstatek. Soud ani neví, jak má posoudit potvrzení žalovaného o cizozemském studiu, když z tohoto potvrzení rovněž nic konkrétního ve vztahu k jeho úvěruschopnosti nevyplývá.

5. Pokud se týká o zjištěnou neplatnost popisovaného právního jednání, jedná se, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický) a také ujednání o zaplacení jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.

6. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy shledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené finanční částky 10 000 Kč a dále částky 15 000 Kč představující „přečerpanou část“ kontokorentního úvěru žalovaným. V tomto rozsahu je povinnost žalovaného bezdůvodné obohacení na jeho straně žalobkyni vrátit, avšak proto, že z přehledu čerpání kontokorentu soud zjistil, že na základě shora popsaného neplatného jednání zaplatil žalobkyni celkem částku 729,95 Kč, soud jeho povinnost o tuto částku ponížil a zavázal jej k zaplacení dluhu celkem ve výši 10 770,05 Kč.

7. Z důvodů shora popsaných soud nestanovil žalovanému pariční lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., ale vycházel ze speciálního ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebním úvěru, podle kterého „je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“, a protože v řízení nebyly zjištěny osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného, má s ohledem na výši úvěru zato, že je v jeho možnostech uvedenou částku zaplatit ve čtyřech po sobě jdoucích pravidelných splátkách. Teprve v případě nezaplacení těchto splátek se pak žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dluhu.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku v částce 698,40 Kč, přičemž tato částka představuje 87,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6,35 %).