26 C 211/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 43 932,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 43 932,99 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, (dále také jen „původní věřitelka nebo právní předchůdkyně“), na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 34 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit spolu s poplatkem a úrokem v celkové výši 37 094 Kč v 17 měsíčních splátkách po 4 182 Kč s dobou splatnosti poslední splátky , datum, . Z návrhu se dále podává, že žalovaná porušila smluvní povinnosti, neboť úvěr řádně a včas nesplatila, když z dluhované pohledávky uhradila původní věřitelce ve splátkách pouze částku 44 798 Kč. Nesplacenou část úvěrové pohledávky po splatnosti postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, účinné od , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně a svůj dluh nezaplatila, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.

3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , v níž se původní věřitelka zavázala poskytnou žalované finanční prostředky ve výši 34 000 Kč a žalovaná se tyto zavázala vrátit v pravidelných 17měsíčních splátkách po 4 182 Kč. Poslední splátka byla splatná dne , datum, . Tyto skutečnosti byly zjištěny z předmětné smlouvy a z historie úvěru, bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že do splatnosti poslední splátky na svůj dluh žalovaná zaplatila v nepravidelných splátkách toliko částku 40 598 Kč a po tomto datu ještě na dluh poukázala částku 4 200 Kč, celkem tak 44 798 Kč. Tento dluh, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, , postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalovanou o změně v osobě věřitele písemně informovala. Žalobkyně naposledy k zaplacení dluhu vyzvala žalovanou v předžalobní výzvě z 1. 11. 2023, která, jak je zjištěno z podacího lístku, byla předána k poštovní přepravě dne 2. 11. 2023.

4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon o spotřebním úvěru“), a zda tedy předtím, než poskytla žalované finanční prostředky, prověřila její možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud měl v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalovanou poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalované posoudit její úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba by proto nebyla důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.

5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované na úkor žalobkyně. S ohledem na tu skutečnost, že žalovaná na dluh z neplatné smlouvy uhradila víc, než fakticky obdržela, není možné po ní požadovat vydání bezdůvodného obohacení, kterého v tomto případě není. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť ze spisu nebylo zjištěno, že by procesně úspěšné žalované v tomto řízení nějaké náklady vznikly.

7. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek je opodstatněn zněním pol. 2/2 a 1/1a) Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Splatnost poplatku vyplývá z § 7 odst. 1 tohoto zákona.