26 C 218/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o zaplacení 29 525 Kč s příslušenstvím I. Žaloba na zaplacení částky 29 525 Kč s příslušenstvím se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalobcům náklady tohoto řízení ve výši 39 733,52 Kč k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení shora uvedené částky, a to jako rozdílu mezi bezdůvodným obohacením na straně žalovaných, na které jim mělo vůči žalobkyni vzniknout právo a bezdůvodným obohacením, o které se na úkor žalobkyně fakticky obohatili. Žaloba byla zdůvodněná tím, že žalobkyně v době od měsíce srpna 2018 do měsíce srpna 2020 užívala nemovitosti popsané v žalobě, které byly ve vlastnictví žalovaných. Tyto nemovitosti v žalované době žalobkyně užívala bez právního důvodu, neboť před tím existující nájemní vztah mezi týmiž účastníky na základě nájemní smlouvy zanikl. V době bezdůvodného užívání těchto nemovitostí žalobkyní se žalovaní měli na její úkor bezdůvodně obohatit o žalovanou částku, když výše bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně spočívající v ekvivalentu nájemného v místě a čase za užívanou nemovitost, by bylo v nižší částce, než ve skutečnosti žalovaným zaplatila. Protože žalovaní na výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky nereagovali, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. Žalovaní u soudu uplatněný nárok neuznali. Nezpochybnili své vlastnické právo k nemovitostem žalobkyní popsaným v žalobě (dále také jen „byt“), které žalobkyně v minulosti užívala na základě nájemní smlouvy. Žalobkyně si však v době trvání tohoto smluvního nájemního vztahu neplnila své základní povinnosti, neboť jako nájemce řádně nehradila vlastníkům bytu nájemné a další platby spojené s nájmem bytu. To bylo (mimo jiné) osvědčeno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž byla žalované uložena jednak povinnost doplatit žalobcům (v tomto řízení žalovaným) dluh na nájemném, resp. na zálohách za služby, které souvisí s nájmem, a jednak povinnost do 15 dnů od právní moci těchto rozhodnutí předmětný byt i s tehdejšími jeho spoluuživateli vyklidit. S dovoláním u Nejvyššího soudu ČR proti předmětným rozhodnutím nebyla žalobkyně úspěšná, dovolání bylo dovolacím soudem odmítnuto. Žalobkyně správně v návrhu uvedla, že její nájemní vztah skončil 20. 12. 2016. Žalovaná doba se však týká období měsíců srpen 2018 až srpen 2020 a jedná se proto o dobu, po kterou žalobkyně byt užívala bez právního důvodu. Pokud žalobkyně odvíjí svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaných čítající částku jí zaplacenou v jejich prospěch nad rámec původně sjednaného nájemného, tak žalovaní tento názor nesdílí, neboť bylo její povinností v té době plnit z titulu bezdůvodného obohacení ekvivalent rovnající se obvyklému nájemného v místě a v čase.

3. U ústního jednání strany sporu neměnně setrvaly na dosavadních stanoviscích a žalobkyně na podporu svých tvrzení dále navrhla, aby mimo již označené důkazy, bylo dokazování provedeno i ze znaleckého posudku znalce, který nechť je soudem do řízení přibrán. Úkolem znalce by měla být objektivizace výše nájemného v žalované době v místě a v čase obvyklé, od něhož bude možno odvodit, že žalobkyně v žalované době zaplatila žalobcům za užívání jejich majetku bez právního důvodu více, než jim náleželo.

4. Soud vzal z nesporných tvrzení účastníků za prokázáno, že žalobkyně užívala v žalobě popsaný majetek ve vlastnictví žalovaných, původně na základě nájemní smlouvy uzavřené s ní, jako nájemkyní, právním předchůdcem žalovaných. Tento nájemní vztah skončil ke dni 20. 12. 2016. Pokud proto žalobkyně byt ve vlastnictví žalovaných užívala po tomto datu, bylo to bez právního důvodu. Obsahem rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo potvrzeno, že žalobkyně užívala předmětný byt do data 20. 12. 2016 na základě uzavřené nájemní smlouvy, přičemž ke dni vydání těchto rozhodnutí již tyto nemovitosti ve vlastnictví žalovaných užívala bezdůvodně, po skončení tohoto nájemního vztahu. I za trvání nájemního vztahu, jak se dále z těchto rozhodnutí podává, žalobkyně řádně nehradila nájemné a další platby služeb spojených s nájmem. To byl také důvod, pro který jí byl nájem pronajímateli vypovězen. Žalobkyně do měsíce listopadu 2016 (jeden měsíc před skončením řádného nájemního vztahu) dlužila na platbách souvisejících s užíváním nájemního bytu nejméně částku 1 294,40 Kč, k jejímuž zaplacení byla zmiňovanými soudními rozhodnutími ve prospěch pronajímatelů zavázána. Z dokladů prokazujících platby na účet žalovaných v době 1. 3. 2018 do 3. 8. 2020 (z dokladů svědčících o platbách v jiné než v žalované době, nečinil soud žádné závěry, neboť ty se nevztahovaly k žádným tvrzením strany žalující), které jako jediné z označených listin soudu předložila, soud zjistil, že v době od 8/2018 do 8/2020, byla za účelem úhrad „nájemného či dlužného nájemného“ označeného jako „Čonka, Čonková“, poukázána celkem částka 69 800 Kč. Jestli tedy žalobkyně v návrhu tvrdila, že zaplatila žalobcům za tuto dobu za své bydlení částku 62 300 Kč, tak se jí toto tvrzení podařilo prokázat. Žalovaní uvedené platby nezpochybnili, ačkoliv se neuměli vyjádřit konkrétně na jaký případný dluh na nájmu (za které období) byla ta, či ona nepravidelná platba realizována. Z podnětu žalobkyně byl do řízení přibrán znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady, mimo jiné se specializací na stavby obytné, průmyslové a zemědělské. Z jeho znaleckého posudku bylo zjištěno, že před jeho podáním provedl místní prohlídku žalobkyní užívaného bytu. Byť se této prohlídky zúčastnily strany sporu anebo jejich zástupci, neměl od nich žádné písemné doklady či podklady vztahující se k posuzované věci. Znalcem tak nebylo potvrzeno, zda některé zajišťovací předměty v bytě si zajistila žalobkyně sama, anebo byly zajištěny pronajímatelem. Znalec porovnal předmět užívání se sousedním polohově a rozměrově shodným bytem a s obdobnými nemovitostmi v blízkosti. V posudku pak konstatoval, že posuzovaný byt trpí plísněmi a vlhkostí, avšak zjištěná vlhkost z důvodu zatékání střechou, není tou hlavní či jedinou příčinou existence. Existenci této vady spatřoval zejména z důvodu nevhodné a neodborné instalace vnitřních polystyrenových obkladů, které v návaznosti na nedokonale izolovanou střechu a absenci dostatečného větrání v bytě, měly být hlavní příčinou tohoto diskomfortu. Nicméně, po zjištění sjednaného nájemného u bytu č. , číslo, (byt užívaný žalobkyní byl označen č. , číslo, ) v sousedství a s přihlédnutím k nájemnému bydlení v okolí, dospěl znalec k závěru, že tržní nájemné u posuzovaného bytu v žalované době by bylo ve výši 179 472 Kč. Na závěrech znaleckého posudku znalec setrval i u následně nařízeného ústního jednání, při němž setrval na závěrech znaleckého posudku a vyslovil zároveň značnou pochybnost, že by byl nekomfortní stav posuzovaného bytu zapříčiněn jednáním vlastníka celého objektu.

5. Z žádných dalších důkazů dokazování prováděno nebylo, pročež soud již ani žádné další k dispozici neměl a při konstatování závěru o skutkovém stavu, si proto vystačil z těch důkazů, které výše uvedl.

6. Žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na zaplacení částky 29 525 Kč. Tato částka měla představovat přeplatek poskytnutého plnění ve prospěch žalovaných, když v žalované době užívala byt v jejich vlastnictví, a zatímco měla na tvrzeném plnění uhradit toliko částku 33 048 Kč, ve skutečnosti zaplatila celkem 62 300 Kč. Soud uzavírá, že žalobkyně v řízení prokázala, že v žalované době bez právního důvodu užívala nemovitosti ve vlastnictví žalovaných a že za tu dobu jim za užívání tohoto majetku zaplatila 62 300 Kč. Tato částka v žalované době nedosahovala částky, kterou by jinak, pokud by byl byt užíván řádným nájemcem, tento nájemce pronajímatelům zaplatil. V žalované době bylo tržní nájemné u posuzovaného bytu ve výši 179 472 Kč a měsíční nájem by tak byl ve výši 7 478 Kč (179 472 : 24).

7. Podle § 2991 odst. 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ustanovení § 2991 o. z. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Podle § 2999 odst. 1 věty první o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

8. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založené na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění. Obecně lze o obohacení hovořit tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Plněním bez právního důvodu je i užívání cizí věci bez platné smlouvy (např. smlouvy o nájmu) či jiného titulu opravňujícího věc užívat, čímž vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat (§ 2991 o. z.). Bezdůvodným obohacením - jde-li o demonstrativní výčet skutkových podstat bezdůvodného obohacení v poměrech soukromoprávní úpravy - je výslovně i majetkový prospěch získaný protiprávním užitím cizí hodnoty (srov. § 2991 odst. 2 o. z.) - k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3310/2018.

9. Protože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy. Aby mohlo jít o částku skutečně „obvyklou“ vzhledem ke srovnávanému stavu, je nepochybné, že při srovnání musí být respektováno jak posuzované místo a období, tak charakter, stav i způsob užívání konkrétní věci. Jestliže je v daných poměrech výše obvyklého nájemného závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se proto odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 odst. 1 o. z.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo.

10. V řízení vyšlo najevo, že nájemní vztah žalobkyně zanikl ke dni 20. 12. 2016, přičemž skoro další čtyři roky (nejméně do 8/2020) užívala původně sjednaný předmět nájmu bez právního důvodu (bez existující smlouvy). Žalobkyně v řízení tvrdila, že z důvodu závad v bytě (vlhkost) byla s ní původním pronajímatelem sjednaná sleva z nájmu ve výši 20 %. V žalované době bylo tržní nájemné u předmětného bytu odborníkem objektivizováno částkou 179 472 Kč. V případě, že by žalobkyně předmětný byt ve srovnatelném stavu užívala v žalované době na základě řádné nájemní smlouvy a nájemné by jí bylo ze stejných důvodů poníženo o 20 %, měla by vlastníkům bytu vydat (zaplatit) za jeho užívání v žalované době částku 143 577,60 Kč (179 472 x 0,8). Takto vypočtená částka je ekvivalentem bezdůvodného obohacení v penězích, která představuje nemožnost vydání spotřebovaného plnění (užívání bytu). Žalobkyně prokázala, že žalobcům za žalovanou dobu uhradila částku 62 300 Kč. Protože částka v této výši představuje pouze cca 1/3 výše zjištěného tržního nájemného v posuzované době a na posuzovaném místě, má soud za to, že nárok žalobkyně není v této věci dán.

11. Soud se blíže v řízení nezabýval námitkami žalobkyně, že by se měla výše tvrzeného bezdůvodného obohacení odvíjet od nedobrého stavu předmětu nájmu, resp. od vady, která na předmětu nájmu existovala. Je na místě uvést, že bylo pouze na žalobkyni, zda po skončení nájemního vztahu splní zákonem stanovenou povinnost, zda předmět nájmu vyklidí a předá pronajímateli, či nikoli. Žalobkyně zvolila variantu druhou a rozhodla se v rozporu s obecným předpisem okupovat cizí majetek nadále. V době vzniku a v době existence nájemního vztahu byl předmět nájmu zajisté způsobilý k zamýšlenému účelu, přičemž pro tehdy existující vadu, která však nebránila pronajatou věc užívat dle jejího určení, byla oprávněnému detentorovi poskytnuta pronajímatelem sleva z nájemného ve výši 20 %. Nebylo v řízení zjištěno, že by se vada, pro kterou byla žalobkyni poskytnuta sleva na nájmu, jakkoliv v době užívání pronajaté věci zhoršila, anebo se na předmětu nájmu vyskytla vada jiná. Žalobkyně netvrdila, že by během užívání bytu (jak řádného, tak bezesmluvního) u žalovaných zhoršení vady (anebo vznik jakékoliv jiné vady) na předmětu užívání notifikovala. Pokud se proto o vlhkosti a plísni v bytě ona, anebo znalec v řízení zmínili, tak se spíše jeví, že na jejich vzniku či trvání mohla mít podíl i ona, když nechala neodborně instalovat na stropy bytu nevhodné vnitřní zateplující stavební prvky (o nichž je popisováno ve znaleckém posudku, případně o kterých u jednání hovořil i sám znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ), které měly zřejmě rozhodující vliv na existující vlhkosti a plísních.

12. S ohledem na právní posouzení věci, zjištěný skutkový stav a shora popsanou úvahu soud neshledal jako důvodný návrh žalobkyně, aby byl do řízení přibrán jiný znalec z oboru stavebnictví za účelem nového posouzení vzniku a existence vlhkosti a plísní v pronajatých prostorách, neboť takové další zjištění by pro rozhodnutí ve věci nemělo žádný význam. Nebylo činěno ani žádných závěrů z listin doručených žalobkyní k soudu po zpracování znaleckého posudku, neboť ty se nevztahovaly k žádným rozhodným skutečnostem, které by u soudu od žalobkyně zazněly do skončení prvního jednání, při kterém bylo řízení koncentrováno postupem upraveným v § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení procesně zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 733,52 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 525 Kč sestávající z částky 3 680 Kč (2 x 1 840 Kč) za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 25. 10. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 600 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 3 680 Kč (2 x 1 840 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odůvodní odporu - vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 600 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 3 680 Kč (2 x 1 840 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 3. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 600 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 3 680 Kč (2 x 1 840 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 10. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 600 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 3 680 Kč (2 x 1 840 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ke znaleckému posudku) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 8. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 600 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 1 840 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 600 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 3 680 Kč (2 x 1 840 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání odporu proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 11. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 600 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 877,62 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 3. 2022 náhrada 929,06 Kč za 80 ujetých km v částce 529,06 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 10. 2022 náhrada 975,70 Kč za 80 ujetých km v částce 575,70 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 11. 2023 náhrada 972,86 Kč za 80 ujetých km v částce 572,86 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 837,62 Kč ve výši 6 895,90 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

14. O povinnosti žalobkyně zaplatit státu náklady řízení, které za ni hradil ve výši 250 Kč (náklady na důkaz znaleckým posudkem, které nebyly kryty zálohou) rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. z.

15. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., splatnost přisouzených nákladů řízení pak soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.