26 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 19. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu se žalobkyně domáhala rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán zaplatit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím a nahradit náklady tohoto řízení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne 3. 7. 2019 v 15:45 hod. porušil svoji povinnost cestujícího, neboť v [obec], v dopravním prostředku DP na lince [číslo] kterou žalobkyně provozuje, se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána„ Dohoda s cestujícím“, ve které byla žalovanému uložena povinnost doplatit žalobkyni jízdné ve výši 20 Kč za tuto jízdu a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platné jízdenky. Podpisem této Dohody žalovaný uznal vůči žalobkyni celkovou žalovanou pohledávku co do důvodu a výše a zavázal se ji do patnácti kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platné jízdenky žalobkyni zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný v době splatnosti a ani později tuto částku žalobkyni nezaplatil, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalovanou.

3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.

4. Z tvrzení žalobkyně a dále z listin, které označila k důkazu a kterým nikdo neodporoval, dospěl soud ke skutkovému stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Bylo zjištěno, že žalovaný porušil povinnost cestujícího a vznikla mu proto povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku čítající jízdné a přirážku k jízdnému, když tuto pohledávku podpisem na Dohodě s cestujícím dne 3. 7. 2019 uznal co do důvodu a výše a zavázal se ji zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětný závazek nesplnil, neboť v době splatnosti a ani později tuto pohledávku nezaplatil, vyhověl soud zcela podané žalobě, a to i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, které byly žalobkyni přiznány podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu.

5. Z hmotněprávního hlediska byl spor posouzen podle § 1723 a podle § 2053 a násl. o. z.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.

7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř.