26 C 241/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné zletilého dítěte

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému platit žalobci výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobce na výživné, které požaduje po žalovaném jako svém otci ve výši 6 000 Kč měsíčně ode dne podání žaloby. Návrh odůvodnil tím, že po rozvodu rodičů v r. 2019 byl svěřen do péče matky a otci byla stanovena povinnost přispívat jí na jeho výživu částkou 3 000 Kč měsíčně. Po ukončení základní školní docházky nastoupil žalobce na , Anonymizováno, , kterou nedokončil, neboť v prvním pololetí 2. ročníku na vlastní žádost studium ukončil. Následně pracoval a byl i nezaměstnaný. Živila ho matka, otec na jeho výživu ničím nepřispíval. Rozhodl se, že se vyučí zedníkem, a proto dne 1. 9. 2024 nastoupil do 1. ročníku , Anonymizováno, , obor zedník. Otec mu odmítl na jeho výživu přispívat, byť pracuje někde v Německu jako zedník. Většinu svých peněz utrácí po hospodách a živí ho přítelkyně z Německa. Matka pracuje jako pomocná kuchařka s příjmem 30 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil a soud nemá zprávu o výsledcích mediace nařízené žalobci a žalovanému soudem.

3. K ústnímu jednání se ani jeden z účastníků nedostavil, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Soud proto provedl dokazování pouze listinami. Ze sdělení Úřadu práce , anonymizováno, a Úřadu sociálního zabezpečení , anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalovaný v rozhodné době nebyl veden jako uchazeč o zaměstnání, nepobíral důchod ani jiné dávky. V evidenci uchazečů o zaměstnání byl pouze krátce – čtyři dny v roce 2011. Žalobce byl veden jako uchazeč o zaměstnání v období od 21. 1. 2022 do 13. 2. 2022. Z předložených potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobce byl žákem oboru strojní mechanik na , Anonymizováno, od 1. 9. 2020 do 20. 1. 2022. Dne 1. 9. 2024 nastoupil do 1. ročníku tříletého učebního oboru zedník na , anonymizováno, . Ani tento obor však neukončil úspěšně, neboť podle sdělení , jméno FO, ze dne 8. 9. 2025 žalobce od 16. 6. 2025 již není žákem školy.

4. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Rozsah výživného se určuje dle § 913 odst. 1 o. z. podle odůvodněných potřeb oprávněného a jeho majetkových poměrů, jakož i schopností, možností a majetkových poměrů povinného.

5. V daném případě žalobce po ukončení základní školní docházky nastoupil na střední školu, kterou nedokončil, následně pracoval a byl veden jako uchazeč o zaměstnání. V roce 2024 se rozhodl pro nový učební obor, který však opět nedokončil. Z listinných důkazů vyplývá, že žalobce opakovaně přerušil či ukončil studium z vlastní vůle, přičemž v mezidobí byl schopen se živit prací nebo evidencí na úřadu práce.

6. Soud posoudil, že žalobce není osobou, která by se soustavně a cílevědomě připravovala na budoucí povolání. Studium musí být nejen formálně zahájeno, ale musí mít znaky soustavnosti a účelnosti, tedy vést k prohloubení předchozího vzdělání a k lepším vyhlídkám na trhu práce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14). Pokud studium takové znaky nenese, nelze spravedlivě požadovat, aby rodič vynakládal finanční prostředky na výživu zletilého dítěte (viz nález ÚS sp. zn. I. ÚS 2174/16).

7. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 3113/10 judikoval, že schopnost samostatně se živit znamená schopnost uspokojovat všechny své potřeby – hmotné, kulturní i bytové – z vlastních příjmů. V případě žalobce je zřejmé, že je schopen se živit samostatně, a to i bez ukončeného odborného vzdělání. Opakované ukončení studia bez objektivních důvodů svědčí o tom, že nejde o soustavnou přípravu na povolání, ale spíše o tzv. „prodlužování mládí“, které soudní praxe nepovažuje za důvod pro trvání vyživovací povinnosti rodiče.

8. Soud proto uzavřel, že žalobce není osobou, která by splňovala zákonné podmínky pro přiznání výživného, a žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci procesně úspěšný, mohl by mu být nárok na náhradu nákladů přiznán. Ze spisu však nevyplývá, že by mu v souvislosti s řízením vznikly jakékoliv náklady (např. na právní zastoupení, cestu k soudu apod.), a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.