26 C 243/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 21 055 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % p. a. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 18 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 637,08 Kč za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 6 317,08 Kč za dobu od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 423,72 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 21 055 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále také „poskytovatelka“) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu č. , číslo, s názvem „, anonymizováno, “ (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly též smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva. Souhlas s jejím zněním žalovaná potvrdila na listině svým podpisem. Na základě smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně žalované při podpisu smlouvy vyplacena v hotovosti zápůjčka ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem v celkové výši 9 875 Kč zaplatit poskytovatelce v pravidelných 60 týdenních splátkách v hotovosti ve výši 315 Kč (poslední splátka činila 290 Kč). První splátka byla splatná týden od poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka byla úročena sazbou 29 % p. a., celkem v částce 1 610 Kč, administrativní poplatek byl sjednán ve výši 3 812 Kč, poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2 650 Kč a zápůjčka byla dále pojištěna doplňkovým pojištěním ve výši 1 800 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta žalované poté, co byla před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posouzena její schopnost tuto splácet. Žalovaná porušila podmínky smlouvy, neboť ze svého dluhu uhradila toliko 6 320 Kč. Z důvodu porušení smluvních povinností, a protože zápůjčka nebyla řádně a včas splácena, vznikl poskytovatelce nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč, nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 423,72 Kč a nárok na sankční poplatek ve výši 4 000 Kč. Tuto pohledávku ve výši žalované částky nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která nabyla účinnosti dnem , datum, . Žalovaná byla o změně v osobě věřitele písemně vyrozuměna a byla vyzvána k zaplacení tohoto dluhu. Protože žalovaná na tuto výzvu nereagovala a dluh nezaplatila, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.

3. Soud u ústního jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, provedl důkaz listinami, které žalobkyně označila, mj. smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, č. , číslo, včetně smluvních podmínek a zařazení zákazníka do pojistného programu, zákaznickou kartou z téhož dne, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky z , datum, , v jehož obsahu byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve prospěch účtu žalobkyně, předžalobní upomínkou ze dne , datum, a poštovními dodejkami. Na základě dokazování pak soud zjistil následující skutkový stav: Společnost , právnická osoba, poskytla žalované dne , datum, v hotovosti částku 9 000 Kč, a to jako zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 9 875 Kč zapůjčitelce vrátit v 60 týdenních splátkách po 315 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na částku 290 Kč. Žalovaná v rozporu s tímto ujednáním, ale s tichým souhlasem poskytovatelky, která proti tomu nic v době splatnosti nenamítala, uhradila jí v měsících 4, 5, 6, 8, 10/2019 na dluh vždy 1 000 Kč, celkem tak 6 000 Kč a v 2/2020 částku 320 Kč. Na svůj dluh tedy uhradila celkem 6 320 Kč, ovšem nikoliv v dohodnutých týdenních splátkách po 315 Kč. Žalovaná, jak se podává ze zákaznické karty a z žádosti o úvěr, před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je trvale hlášena k pobytu na ohlašovně MM , obec, , ale bydlí v nájemním bytě, že nemá žádnou vyživovací povinnost, a že je zaměstnána na plný pracovní úvazek v pracovním poměru. Na podporu svých tvrzení předložila pracovní smlouvu, dvě výplatní pásky a občanský průkaz. Dále uvedla, že její čistý měsíční příjem ze mzdy je 12 961 Kč, že další čistý příjem její domácnosti činí 25 000 Kč, že splácí další zápůjčky měsíční splátkou 2 860 Kč a že její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Zástupce poskytovatelky , jméno, ověřila žalovanou předloženou pracovní smlouvu ze dne , datum, a výplatní pásky žalované za měsíce leden a únor 2019. Z listinný materiálů, z nichž soud vycházel, nebylo zjištěno, že by žalovaná pro ověření všech svých dalších tvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech předložila ještě jiné listiny prokazující tato tvrzení. Z předložené listiny poskytovatelkou „Zařazení zákazníka do pojistného programu“ datované , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla zařazena do pojistného programu a přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, . Z přehledu plateb bylo zjištěno, že na poskytnutou zápůjčku žalovaná uhradila celkem 6 320 Kč. Pohledávka z nezaplacené zápůjčky byla poskytovatelkou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla písemně oznámena žalované dne , datum, , přičemž dne , datum, byla žalovaná vyzvána poskytovatelkou k okamžité úhradě dluhu se splatností do , datum, . Naposledy byla k zaplacení dlužné částky žalovaná vyzvána v předžalobní výzvě žalobkyně ze dne , datum, . Všechny písemnosti byly žalované zasílány prostřednictvím , právnická osoba, , jak se podává z poštovních dodejek.

4. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky.

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení nezaplacené jistiny úvěru. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 9 000 Kč, ze které jí byla vrácena žalovanou pouze částka 6 320 Kč. Ostatní nároky popsané v žalobě vycházející z tvrzené smlouvy soud pak posoudil jako nedůvodné, neboť tvrzenou smlouvu o zápůjčce v souladu se shora popsanou právní úpravou shledal jako neplatnou. Dle názoru soudu žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Je zřejmé, že ze zápůjčky 9 000 Kč vrátila žalovaná poskytovatelce pouze 6 320 Kč a dluží tak věřitelce na jistině nadále částku 2 680 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na její straně, které je povinna vrátit. Co se týká názoru soudu, že uzavřená smlouva je neplatná, tak byť je tvrzeno, že poskytovatelka úvěruschopnost žalované do budoucna zápůjčku splácet posuzovala, má soud za to, že tak činila nikoliv s odbornou péčí. Pokud by skutečně řádně prověřila veškeré žalovanou tvrzené skutečnosti ohledně svých poměrů, tak by jí zápůjčku nemohla poskytnout. Z žádného důkazu nebylo zjištěno, že by poskytovatelka jakkoliv ověřovala tvrzené pravidelné výdaje žalované představující např. nájemné a služby s nájmem spojené, běžnou spotřebu apod., a rovněž tak neověřovala ani další žalovanou tvrzený příjem domácnosti. To přesto, že žalovaná byla v době prověřování hlášena k pobytu na ohlašovně Magistrátu města , obec, a nebylo tak postaveno najisto, zda skutečně odhadované měsíční výdaje uvedené v kartě zákazníka korespondují s jejími faktickými výdaji. S ohledem na tvrzený čistý měsíční příjem žalované necelých 13 000 Kč měsíčně, tvrzené platby jiných úvěrů ve výši 2 800 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč (nebylo zjištěno, zda se jedná o běžný výdaj či výdaje spojené s nájmem a dalšími platbami spojenými s bydlením) lze vyslovit pochybnost, že bylo ve faktických možnostech žalované poskytnutou zápůjčku ve výši 9 000 Kč ve stanovených splátkách v celé výši, tzn. co do jistiny a poplatku převyšujícím jistinu uhradit. Žalobkyně tudíž řádným způsobem neposoudila možnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet a neochránila ji od nezodpovědného zadlužování. Soud tudíž na základě všech zjištěných skutečností vyhodnotil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech.

10. S ohledem na výše uvedené soud posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované o rozdíl poskytnuté zápůjčky oproti již vrácení její části a zavázal proto žalovanou vydat žalobkyni dosud neuhrazenou část poskytnutých finančních prostředků ve výši 2 680Kč, jak je uvedeno v bodu I. výrokové části tohoto rozsudku. Ostatní nároky soud posoudil jako nedůvodné, a proto o nich rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu II. výrokové části tohoto rozsudku. Co se týká nároku na úrok z prodlení z uvedené částky, tak byla žalovaná vyzvána v písemnosti z , datum, k úhradě dluhu ve splatnosti do , datum, . Vzhledem k tomu, že tak neučinila, dostala se následujícím dnem po splatnosti do prodlení se zaplacením této peněžité pohledávky. Soud proto i tomuto nároku vyhověl podle § 1968 a § 1970 o. z., když požadovaná výše je v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla v řízení nečinná, a proto nebylo možno ohledně jejich poměrů a možností splatit jistinu poskytnutých a nevrácených finančních prostředků cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že není v jejich možnostech splatit shora uvedený dluh ve splátkách, zavázal ji soud k úhradě celé neuhrazené části najednou.

11. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl důkaz výpovědí žalobkyní navrhované svědkyně Esslerové, která sjednávala s žalovanou zápůjčku a před jejím poskytnutím měla ověřovat schopnosti žalované úvěr splácet. Soud nepochybuje o tom, že svědkyně ověřila listiny předložené jí žalovanou, které jsou specifikovány v zákaznické kartě. Tam také žalovaná svým podpisem potvrdila správnost tohoto ověření. V zákaznické kartě však není uvedeno, že by zástupce poskytovatelky ověřoval ještě nějaké další listiny, které by prokazovaly ostatní tvrzení žalované o jejich poměrech, proto by byl její výslech v tomto směru pro rozhodnutí ve věci nadbytečný.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť nebylo ze spisu zjištěno, že by z větší části procesně úspěšné žalobkyni v tomto řízení nějaké náklady vznikly.

13. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.