26 C 37/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO číslo sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 66 560,79 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 66 560,79 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady tohoto řízení ve výši 21 235,73 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 666 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně vznikl tento nárok z titulu dohody o uznání dluhu č. , Anonymizováno, (dále jen „Dohoda“) ze dne , datum, předmětem které byla úprava vztahů mezi žalobkyní a žalovaným vzniklých ze smlouvy o podnikatelském úvěru. V dohodě se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni dluh v celkové výši 74 347,72 Kč v měsíčních splátkách ve výši 18 586,93 Kč splatných vždy k 29. dni kalendářního měsíce počínaje 29. 9. 2023 a konče dnem 29. 12. 2023. Žalovaný neuhradil žalobkyni řádně a včas druhou splátku splatnou dne 29. 10. 2023, proto se následujícího dne dostal do prodlení s jejím zaplacením, čímž se dle ujednání dluh stal splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení, tedy dnem 14. 11. 2023. Z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením této splátky dluhu a jeho zesplatněním z toho důvodu, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky, na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a na zaplacení nákladů spojených s upomínáním dlužníka k zaplacení dluhu. Žalovaný uhradil na svůj dluh dne 5. 10. 2023 částku 18 686,93 Kč a dne 14. 12. 2023 částku 18 980 Kč. Tyto částky žalobkyně započetla na poplatky, na jistinu a na smluvní pokutu ve výši 50 % podle § 1932 občanského zákoníku. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení žalované částky, a protože žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení tohoto dluhu, domáhá se předmětného nároku u soudu podanou žalobou.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a uvedl, že dosud na úvěr zaplatil dne 31. 7. 2023 částku 9 299 Kč, dne 29. 8. 2023 částku 9 000 Kč, dne 5. 10. 2023 částku 19 246 Kč a dne 14. 12. 2023 částku 18 980 Kč, celkem tak částku 56 525 Kč. Smlouvu o úvěru považuje za neplatnou z toho důvodu, že se v ní zavázal k zaplacení úroku po dobu trvání úvěru čtyř měsíců v částce 24 347,72 Kč, což by představovalo úvěrovou sazbu ve výši 145 % p. a. a tedy ve výši, která podstatně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu u úvěrů poskytovaných bankami. Toto úvěrování je nemravné. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy není ani platné uznání dluhu, o které žalobkyně opírá svůj nárok u soudu, neboť utvrzení dluhu nezajišťovalo platně vzniklou pohledávku.

3. V následném podání doručeném k soudu těsně před ústním soudním jednáním uvedla žalobkyně, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena dohoda o narovnání, na základě které se účastníci dohodli narovnat veškerá sporná práva a povinnosti z původního smluvního vztahu, a proto právním titulem žaloby a nárokem žalobkyně není smlouva o půjčce či úvěru, ale tato tvrzená dohoda o narovnání. V dohodě o narovnání se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve splátkách, jak popsala v návrhu. Žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze dvě splátky konkrétně dne 5. 10. 2023 a 14. 12. 2023 ve výši, kterou rovněž žalobkyně uvedla v návrhu. Žalovaný si je vědom své povinnosti k zaplacení dlužné částky k žalobkyni, neboť ji kontaktoval dopisem ze dne 9. 1. 2024 a navrhnul jí uzavření splátkového kalendáře na dlužnou částku. Žalobkyně se splátkovým kalendářem nesouhlasila a k důkazu označila dále písemnost žalovaného, v níž žalovaný splátkový kalendář navrhnul. Součástí podání byla též Dohoda o uznání dluhu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , která byla již součástí spisu jako označený důkazní prostředek. Tvrzenou dohodu o narovnání ze dne , datum, žalobkyně soudu nedoložila.

4. U ústního jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, zástupce žalovaného setrval na své procesní obraně a odkázal v tomto směru na písemná podání žalovaného.

5. Soud provedl dokazování z účastníky označených listin, přičemž z Dohody datované , datum, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným zjistil, že předmětem uznání dluhu žalovaného podle uvedené listiny jsou veškerá práva úvěrujícího, která plynou ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, z , datum, (dále jen „Smlouva“), podle které úvěrující poskytl úvěrovanému finanční úvěr ve výši 50 000 Kč a úvěrovaný se zavázal tento úvěr úvěrujícímu vrátit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 24 347,72 Kč ve čtyřech měsíčních splátkách s termínem poslední splátky podle sjednané smlouvy nejpozději dne 29. 10. 2023. Úvěrovaný uznal vůči úvěrujícímu dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit dle sjednaného platebního kalendáře. Pro případ prodlení úvěrovaného s úhradou pohledávky dle uvedené dohody delší než 14 kalendářních dnů vznikla úvěrovanému povinnost od 15. dne prodlení zaplatit úvěrujícímu jednorázovou pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky a v případě prodlení se zaplacením dluhu delším, než dva dny, byl dále povinen zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Úvěrujícímu dále vznikl nárok na placení poplatků za odeslané upomínky k úhradě dluhu telefonicky či SMS zprávou anebo poštou ve výši 50 Kč resp. 500 Kč. Z výzvy k úhradě dlužné částky z 13. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 20 629,38 Kč z důvodu neuhrazené splátky 18 586,93 Kč, která měla být uhrazena nejpozději k 29. 10. 2023 a která z důvodu prodlení byla navýšena o sankci v souladu s čl. 8 Smlouvy. Tuto smlouvu soud neměl k dispozici, čili žádné závěry z ní nebylo možné činit. K zaplacení celé dlužné částky po zesplatnění úvěru včetně nákladů řízení ve výši 103 050,08 Kč s příslušenstvím vyzvala žalobkyně žalovaného v předžalobní výzvě z 11. 12. 2023. Z přehledu odeslaných SMS soud zjistil, že dne 18. 11. 2023 byla žalovanému zaslána SMS zpráva o dluhu na splátkách ve výši 21 144,02 Kč. Z elektronické komunikace mezi žalobkyní a žalovaným za období r. 2022 až 2023 soud nečinil žádných závěrů, neboť z množství listin, které byly k soudu žalobkyní zaslány, soud nedovodil, k jaké konkrétní smlouvě se tyto vztahují, když neobsahují údaj o konkrétním smluvním vztahu a jejich počátek je v nich datován již od června 2022. Z potvrzení o provedené platbě z účtu žalovaného na účet žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na úvěr dle Smlouvy , Anonymizováno, zaplatil dne 31. 7. 2023 částku 9 299 Kč, dne 29. 8. 2023 částku 9 000 Kč, dne 5. 10. 2023 částku 19 246 Kč a dne 14. 12. 2023 částku 18 980 Kč. Platby ze dne 5. 10. 2023 a ze dne 14. 12. 2023 korespondují s žalobním tvrzením žalobkyně. Z žádosti o řešení dluhu smírnou cestou datované 18. 12. 2023, kteroužto písemnost zaslala žalobkyně k soudu dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že k uvedenému datu žalovaný (dle jeho tvrzení, kterým žalobkyně neodporovala) zaplatil žalobkyni na dluh z poskytnutého úvěru částku 56 525 Kč a že v listině žalobkyni navrhnul, aby mohl nesplacenou část úvěru uhradit ve splátkách.

6. Soud předně uvádí, že žalobkyně v řízení neprokázala existenci dohody o narovnání, kterou měla s žalovaným uzavřít dne , datum, a jejíž existenci tvrdila v podání ze dne 8. 4. 2024. Žádná taková listina nebyla k důkazu předložena.

7. Soud na základě shora uvedeného dokazování zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným existovala dne , datum, uzavřená smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , podle které žalobkyně poskytla žalovanému finanční úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 24 347,72 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Termín poslední splátky byl sjednán na 29. 10. 2023. Bližší ujednání obsažená ve smlouvě v řízení zjištěna nebyla, neboť tato listina nebyla k důkazu označena a předložena. Její existence a ujednání o poskytnutí úvěru a jeho vrácení bylo vtěleno do obsahu Dohody. Z Dohody tedy vyplývá, že poskytnutý úvěr ve výši 50 000 Kč měl žalovaný spolu s poplatkem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 18 586,93 Kč počínaje dnem 29. 9. 2023 a konče 29. 12. 2023. Žalovaný u jednání, jemuž žalobkyně přítomna nebyla, prokázal, že z jeho účtu dne 31. 7. 2023 a dne 29. 8. 2023 bezhotovostně převedl na účet žalobkyně částku 18 299 Kč. Ačkoliv tato částka nedosahuje výše sjednané splátky 18 586,93 Kč, neboť je o 269,93 Kč nižší, má soud za prokázané, že uvedené platby byly zaplaceny v souvislosti s poskytnutým úvěrem dle Smlouvy, jak se podává z výpisu z účtu, kde jsou takto platby specifikovány. I když tyto platby byly zaplaceny před sjednaným termínem první splátky dle Dohody, má soud za to, že první splátka splatná 29. 9. 2023 byla tak uhrazena zcela, jinak by žalobkyně v návrhu netvrdila, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením až druhé splátky splatné nejpozději dne 29. 10. 2023. Jestliže žalovaný dne 5. 10. 2023, tedy před splatností druhé splátky, zaplatil žalobkyni v pořadí již třetí splátku na úvěr dle Smlouvy , Anonymizováno, a to ve výši 19 246 Kč a touto splátkou přeplatil sjednanou výši o 659,07 Kč, má soud za to, že druhá splátka splatná nejpozději 29. 10. 2023 byla rovněž zaplacena. Finanční nesrovnalosti zjištěné soudem, jak shora uvedeno, žalobkyně svou omluvenou neúčastí u soudu nevysvětlila. Nevysvětlila tedy ani, proč v návrhu uvedla, že 5. 10. 2023 žalovaný zaplatil na dluh splátku 18 686,93 Kč, ačkoliv ve skutečnosti obdržela bezhotovostně z jeho účtu částku 19 246 Kč. Žalovaný, na jehož bedra přešlo z důvodu uznání dluhu břemeno tvrzení a důkazní ohledně neexistence závazku (nebo jeho části), tedy v řízení prokázal, že byť vůči žalobkyni uznal celkový dluh ze Smlouvy o úvěru ve výši 74 347,72 Kč, v době utvrzení dluhu takový závazek neexistoval, neboť ke dni sepisu Dohody byla uhrazena první dílčí splátka úvěru. Z uvedeného vyplývá, že se žalovaný nemohl dostat do prodlení se zaplacením druhé dohodnuté splátky splatné nejpozději dne 29. 10. 2023, a proto ani nemohly nastat důsledky prodlení se zaplacením splátky předpokládané v Dohodě o uznání dluhu ze dne , datum, . Pokud se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením jiné splátky dluhu, stalo se tak na základě zcela jiných skutečností než těch, které žalobkyně tvrdila v návrhu. Na základě tohoto zjištění v řízení tedy vyvstala značná pochybnost o datu zesplatnění úvěru a o době, kdy měl žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu, resp. zda jí vůbec vznikl nárok na zaplacení poplatků vynaložených s upomínáním dluhu na splátce, která však, jak prokázal žalobce, byla zaplacena. Soud měl v úmyslu u soudu žalobkyni procesně poučit tak, aby uvedené nepřesnosti z tvrzeného smluvního vztahu odstranila a popř. v tomto směru v rámci procesního oprávnění zkorigovala žalobu. Ona však sama se svou omluvenou neúčastí u soudu zbavila dobrodiní soudu takového poučení využít a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Pokud tedy žalobkyni svědčí z tvrzeného smluvního vztahu vůči žalovanému nějaký nárok, může tak tomu být ale ze zcela jiných důvodů než těch, které popsala v návrhu, avšak ty zůstaly v řízení neobjasněny.

8. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalobě nelze vyhovět, neboť se žalovanému podařilo prokázat, že tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nekorespondují se zjištěnými skutečnostmi v řízení provedenými důkazními prostředky, a tedy s nárokem, který vůči němu žalobkyně u soudu uplatnila.

9. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Povinnost žalovaného prokázat neexistenci závazku dle dohody soud posoudil podle § 2053 o. z. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Uvedené hmotněprávní ustanovení má však vazbu na procesní ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak „pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 170/2010). V takovém případě se důkazní břemeno přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1028/2004 apod.). Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, ale je „jen“ utvrzovacím nástrojem, samotné uznání dluhu nenahrazuje skutková tvrzení podle § 79 odst. 1 o. s. ř., tudíž nenahrazuje ani vylíčení rozhodujících skutečností, jichž se navrhovatel dovolává.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 235,73 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 560,79 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 11. 3. 2024, z částky 3 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé ( vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 4. 2024, z částky 3 780 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 8. 4. 2024 a z částky 3 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 4. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 4. 2024 náhrada 1 230,19 Kč za 88 ujetých km v částce 830,19 Kč (42,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,0 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 550,19 Kč ve výši 3 685,54 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

11. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek je opodstatněn zněním pol. 2/2 a 1/1a) Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.