26 C 44/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní anonymizováno 5 slov adresa o výživné zletilého dítěte

I. Žaloba na změnu vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni, o níž bylo naposledy rozhodováno rozsudkem [název soudu] ze dne 17. 10. 2018 č. j. [číslo jednací], který dne 25. 10. 2018 nabyl právní moci, v němž byla schválena dohoda rodičů žalobkyně o povinnosti žalovaného přispívat žalobkyni výživným měsíčně ve výši 5 000 Kč, aby jí dále přispíval zvýšeným výživným ve výši 7 000 Kč ode dne 1. 9. 2019, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

III. Státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 18. 2. 2020, se žalobkyně domáhala změny výživného, o kterém bylo naposledy rozhodováno rozsudkem [název soudu] ze dne 17. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], který dne 25. 10. 2018 nabyl právní moci a v němž byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilé žalobkyně, ve které se otec zavázal s účinností od 1. 10. 2018 přispívat na výživu žalobkyně částku 5 000 Kč měsíčně, tak, aby byl žalovaný zavázán počínaje dnem 1. 9. 2019 přispívat žalobkyni na výživu částkou 7 000 Kč měsíčně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně studuje IV. ročník soukromé střední školy, na školném platí měsíčně 1 400 Kč a za stravu vydá 500 Kč měsíčně. Za jízdné do školy zaplatí 379 Kč za měsíc a má další náklady v souvislosti s dioptrickými brýlemi, které nosí. Nemá aktuálně žádné náklady spojené se zájmovou činností, její zvýšené náklady tvoří zejména náklady v souvislosti s přípravou k maturitní zkoušce a s přípravou na přijímací pohovory na vysoké škole. Školné platí matka, [rodinný příslušník] žalobkyni přispívá částkou 1 000 Kč měsíčně. Některé náklady hradí přítel. Bydlí ve společné domácnosti s [rodinný příslušník]. Žalovaný oznámil dopisem v říjnu 2019 žalobkyni, že jí již nebude na výživu ničím přispívat. Od té doby výživné žalobkyni neplatí. Žalobkyně z toho důvodu podala návrh na exekuci majetku žalovaného, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] z exekutorského úřadu [obec]. Její matka je v současné době zaměstnána jako [pracovní zařazení], její příjem není žalobkyni znám. Otec je OSVČ a rovněž ani jeho majetkové a výdělkové poměry nejsou žalobkyni známy.

2. Soud akceptoval návrh žalobkyně a usnesením č. j. 26 C 44/2020-9 ze dne 6. 3. 2020, které dne 20. 3. 2020 nabylo právní moci, jí přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Pro řízení jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů.

3. Žalovaný uplatněný nárok neuznal. Brojil proti žalobě tvrzeními o svých nedobrých aktuálních výdělkových poměrech z důvodu jak celosvětové pandemie Covid-19, tak z důvodu exekuce, která byla na jeho majetek z podnětu žalobkyně zahájena. Aby dostál svým povinnostem hradit výživné ve výši 4 000 Kč i na bratra žalobkyně [jméno], musel začít pracovat alespoň na částečný pracovní úvazek u [anonymizováno] [obec]. Jeho živnost byla v době jeho vyjádření téměř bez příjmů a jeho majetek se od poslední úpravy výživného nezměnil. Jeho průměrné příjmy za období let 2017 až 2019 byly 12 340 Kč. V rámci částečného úvazku u [anonymizováno] [obec] vydělává cca 8 500 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že zletilostí dcery jeho vyživovací povinnost zanikla. Mezi ním a žalobkyní nejsou dobré vztahy. Dcera s ním nekomunikuje a o svých zásadních krocích ho neinformuje. Neví o tom, že se přestěhovala k [rodinný příslušník], anebo že chce studovat vysokou školu. O jejím studiu a studijních výsledcích mu není nic známo. S výběrem vysoké školy se žalobkyně s otcem neradila. Byť žalovaný vyvolal v roce 2019 soudní řízení za účelem ukončení jeho vyživovací povinnosti k žalobkyni, řízení bylo z jeho podnětu zastaveno, neboť žalobu vzal zpět. Zvýšení výživného by bylo podle jeho názoru v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně se k otci chovala a chová neurvale, psala mu neslušné SMS zprávy a oznámila mu tímto způsobem, že se s ním nechce stýkat. Po vyčerpání všech možností dohody s žalobkyní o tom, kdy a jak se bude žalobkyně stýkat s otcem a s jeho rodinou, jí přestal otec v listopadu 2019 výživné platit. Dcera z toho důvodu podala návrh na exekuci a jeho majetek je proto exekučně obstaven.

4. U jednání strany sporu setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně nad rámec návrhu uvedla, že se v mezidobí stala studentkou prvního ročníku VŠ, který zdárně ukončila. Odstěhovala se od [rodinný příslušník] a nyní bydlí s přítelem. Nemá žádný majetek vyjma úspor ze stavebního spoření cca 40 tis. Kč. Na její potřeby jí přispívá matka a [rodinný příslušník]. V rámci jí vyvolané exekuce vymohla z otcova majetku celkem částku 52 tis. Kč. V důsledku celosvětové pandemie Covid-19 absolvovala první ročník vysoké školy, povětšinou online výukou. Z důvodu nákazy si nemohla obstarat žádnou brigádu a sama tudíž na žádný příjem nedosáhla. Nemá větší výdaje v souvislosti se zdravotním stavem, avšak musela si pořídit dioptrické brýle a kontaktní čočky s příslušenstvím. Další náklady má s obstaráním [anonymizováno]. Ke svému studiu si musela pořídit notebook a tiskárnu, v minulosti musela zaplatit také poplatky za podané přihlášky na VŠ. Její další náklady představují studijní materiály, které si pořizuje. Za bydlení neplatí nic, neboť nájemné a služby za společné bydlení platí její přítel.

5. Žalovaný doplnil, že se žalobkyně musela z domu odstěhovat z důvodu agrese aktuálního přítele její matky, proto šla bydlet k [rodinný příslušník]. Že se žalobkyně přestěhovala k příteli, pak již žalovaného neinformovala. Matka žalobkyně má pobírat státem vyplacené dávky na žalobkyni, a pokud jí je matka nepředává, neoprávněně tyto zadržuje.

6. Ve lhůtě poskytnuté soudem dotvrdila žalobkyně další skutečnosti. Od 1. ledna 2021 pobírá dětský přídavek ve výši 1 000 Kč a její matka pobírá příspěvek na bydlení. S otcem ukončila styky pro jeho postoje k její matce, jejímu bratrovi a jí samotné. Zopakovala, že má náklady spojené s nošením brýlí a čoček. Její přítel vydělává cca 23 000 Kč, ze kterých platí vše týkající se bydlení žalobkyně. Stále je studentkou vysoké školy. Na podporu tvrzení označila důkazy.

7. Soud provedl dokazování listinami a z rozsudku nadepsaného soudu č. j. [spisová značka] ze dne 17. 10. 2018, který dne 25. 10. 2018 nabyl právní moci, zjistil, že tímto rozhodnutím byla naposledy upravena vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni. Podle v rozsudku schválené dohody rodičů byl žalovaný zavázán počínaje dnem 1. 10. 2018 přispívat na výživu žalobkyně částku 5 000 Kč a na jejího mladšího bratra částkou 4 000 Kč měsíčně. Rodiče žalobkyně bydleli tehdy v rodinném domě ve vlastnictví žalovaného, ovšem každý z nich samostatně. Náklady za bydlení platil otec. Za elektriku a za plyn otec měsíčně zaplatil 3 100 Kč, za otop ročně pak částku 20 000 Kč. Otec dále platil zálohu na vodu 2 000 Kč čtvrtletně a za komunální odpady po 500 Kč za každou v domě bydlící osobu a rok. Po zániku společné domácnosti mu matka žalobkyně přispívala na bydlení částkou 2 000 Kč. Matka v té době pracovala jako [pracovní zařazení] a její měsíční příjem byl cca 14 000 Kč čistého. Jiné příjmy neměla. Mimo dvě stará auta, která používala matka žalobkyně a žalovaný, vlastnil žalovaný dále [anonymizováno] [značka] [anonymizováno], motocykl – [anonymizováno] a pole, ze kterého žádný příjem neměl. Otec živnostensky podnikal jako [anonymizováno]. Za rok 2017 činily jeho příjmy 706 872 Kč. Výdaje z těchto příjmů uplatňoval 80 % paušální sazbou částkou 565 498 Kč, daň měl tudíž nulovou. V době, kdy hospodařil s matkou žalobkyně, přispíval na společný účet 20 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně. Kupoval potraviny, za ty utratil asi 8 000 Kč měsíčně. Zůstalo mu pak ještě asi 12 000 Kč měsíčně. V té době platil žalobkyni školné 1 400 Kč měsíčně, platil jejímu bratrovi obědy 500 Kč měsíčně a oběma dětem platil kapesné a výlety. Žalobkyni přispěl na kontaktní čočky 1 000 Kč. Již v té době, jak soud z obsahu tohoto důkazu zjistil, komunikace mezi rodiči nebyla dobrá. Oba rodiče již navázali spolupráci s odborníky a uskutečnili u nich jednu návštěvu. Žalobkyně při rozhovoru s opatrovníkem uvedla, že nemá zájem se s otcem stýkat, neboť ten se o ni a ani o bratra nezajímal. Už tehdy byla žalobkyni doporučena možnost spolupráce s eurotopií za účelem zlepšení vzájemných vztahů s otcem. Z potvrzení o studiu na střední a vysoké škole vzal soud za prokázáno, že žalobkyně v roce 2020 zdárně ukončila studium [anonymizováno] střední školy složením maturitní zkoušky. Na středoškolské studium pak navázala vysokoškolským studiem. Studentkou vysoké školy je dosud. Ze sdělení fy [anonymizováno] [obec], mzdového listu [jméno] [příjmení] a z nájemní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a [jméno] [jméno] jako nájemcem, soud zjistil, že žalobkyně prokázala o tom, že v současné době bydlí s přítelem, a že je v jeho finančních možnostech hradit jejich společné náklady za bydlení, které tak má žalobkyně nulové. Ze zpráv [anonymizováno] [obec] a [označení univerzity] [anonymizováno] [obec] soud zjistil, že školné za studium soukromé střední školy žalobkyně stálo 1 400 Kč měsíčně, že žalobkyně podala dvě přihlášky na VŠ za které zaplatila poplatek celkem v částce 1 000 Kč. Ke dni 17. 6. 2021 bylo žalobkyni vyplaceno mimořádné stipendium v celkové výši 3 100 Kč. Z předložených faktur vzal soud za prokázané, že dne 15. 4. 2021 zaplatila žalobkyně za dioptrické brýle 5 120 Kč, že si v roce 2020 pořídila počítač za 8 994 Kč a tiskárnu za 1 914 Kč. V srpnu 2021 měla následný výdaj s pořízením tříměsíčních kontaktních čoček a roztoků k čočkám vše ve výši 885 Kč. Další náklady žalobkyně nebyly žádným důkazem prokázány. Žalovaný přestal žalobkyni od října 2019 platit výživné. Žalobkyně proto podala návrh na exekuci majetku žalovaného, exekuce je vedena Exekučním úřadem [obec] sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně byla již z exekuovaného majetku žalovaného částečně uspokojená. Žalobkyni je od srpna 2020, jak se podává ze Sdělení Úřadu práce ze dne 21. 6. 2021, vyplácen příspěvek na dítě. Za první tři měsíce činil částku 700 Kč měsíčně, od listopadu 2020 byl pak příspěvek zvýšen na částku 1 000 Kč za měsíc. Za uvedenou dobu obdržela na příspěvcích celkem částku 10 100 Kč. Poté, co žalovaný přestal žalobkyni hradit v říjnu 2019 výživné, má žalobkyně příjem pouze z příspěvků matky a [rodinný příslušník]. Matka [jméno] [příjmení] byla v době od dubna do května 2020 vedena u Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání s nárokem na příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 7 803 Kč. Dle Platebního rozpisu ÚP [obec] z [datum] soud zjistil, že matce žalobkyně byly od září 2019 do června 2021 vypláceny příspěvky na bydlení a od srpna 2020 i příspěvky na dítě na syna [jméno]. Za uvedené období jí na příspěvcích byla celkem vyplacená částka 9 820 Kč. Z přiznání k DPFO žalovaného za rok 2018, 2019 a 2020 soud zjistil, že žalovaný měl v roce 2018 příjmy 839 290 Kč, výdaje ve výši 671 432 Kč a dílčí základ daně tedy ve výši 167 858 Kč. V roce 2019 byly jeho příjmy ve výši 674 780 Kč, výdaje ve výši 539 824 Kč a dílčí základ daně ve výši 134 956 Kč. V roce 2020 činily jeho příjmy částku 491 336 Kč, výdaje částku 393 069 Kč a jeho dílčí základ v tomto zdaňovacím období byl ve výši 98 267 Kč. Za všechna tato zdaňovací období uplatňoval žalovaný zákonný odpis výdajů ve výši 80 % příjmů. Žalovaný uzavřel dne 30. 1. 2020 Pracovní smlouvu se sjednaným částečným pracovním úvazkem s [anonymizována čtyři slova] [obec], kde ke dni [datum] nastoupil jako [pracovní zařazení]. Jeho mzda byla sjednána Platovým výměrem na částku 8 535 Kč, jeho mzda od zaměstnavatele pak byla zjištěna z Potvrzení zaměstnavatele o jeho mzdě za období od 02/ 2020 do 4/ 2021. Za rok 2020 byl jeho průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 10 219 Kč, za první čtvrtletí roku 2021 pak ve stejné výši. Z Platebního rozpisu Úřadu práce ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že v období od dubna do července 2020 byly žalovanému vyplaceny příspěvky na bydlení po 687 Kč měsíčně, celkem mu bylo na těchto příspěvcích vyplaceno 2 748 Kč. Z přepisu elektronické komunikace mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že vztahy dcery a otce jsou zcela rozvráceny. Žalobkyně se odmítá s otcem stýkat, na jeho návrhy o způsobu a rozsahu vzájemné interakce s ním a jeho rodinou nereaguje. Otec v důsledku postoje dcery k němu a jeho rodině tzn. k jeho nárokům co do frekvence a způsobu setkávání, co do informací o jejím každodenním životě a co do komunikace s ním vůbec, přestal hradit žalobkyni výživné, ačkoliv byl k placení podle soudního rozhodnutí povinen. Žalobkyně otce neinformovala o zahájení studia vysoké školy a o studiu jej uvědomila až v SMS zprávě z července 2020.

8. Z dalších listin soud nečinil žádné dílčí závěry, pročež by to nebylo pro rozhodnutí soudu potřebné. Zda se znal žalovaný již dříve s přítelem matky žalobkyně, nebylo spisem policejního orgánu objasňováno, tato skutečnost nebyla shledána pro závěr soudu důležitá a ani nebylo z téhož spisu zjišťováno, co bylo důvodem odchodu žalobkyně ze společného bydliště s matkou. Soud nečinil žádné závěry ani z černobílých fotografií zachycujících žalobkyni, žalovaného a jejich rodinu, neboť ač se podle těchto fotografií může jevit na nich skoro idylická nálada mezi fotografovanými, zřejmě se jedná pouze o iluzi, neboť vzájemné vztahy nejméně mezi žalobkyní a žalovaným jsou již dlouho zcela vyhrocené. Ovšem ani takové zjištění by nemělo vliv na závěr soudu o podané žalobě. Vyšlo v řízení najevo, že vztahy žalobkyně a žalovaného byly rozvráceny daleko dříve, než bylo zahájeno toto řízení. Tento názorový rozkol dcery a otce již není možné urovnat u soudu. Na účastníky bylo k urovnání vztahů působeno již v soudním řízení v roce 2019, a ačkoliv tehdy vzal žalobce žalobu na zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalované (v tomto řízení jsou oba účastníci v opačném postavení) zpět, přestal jí následně výživné hradit a zřejmě to byl podstatný důvod, pro který žalobkyně podala žalobu v tomto řízení. Již v roce 2018 bylo účastníkům doporučeno, aby se obrátili s žádostí o pomoc na odborníky. Ani jeden z nich neměl na takovém řešení sebemenší zájem, a proto žádnou společnou terapii neabsolvovali (u soudu ani jeden z účastníků opak netvrdil). Za dané situace tak není na místě souhlasit s žalovaným, že by vyhovění žaloby bylo v rozporu s dobrými mravy, když se zdá víc než pravděpodobné, že vzájemné vztahy účastníků resp. postoje dcery k němu, je odrazem předchozí výchovy žalobkyně ve společné domácnosti s rodiči popř. její následná reakce na tehdejší vztahy otce a matky vůči sobě, ale i na celkovou situaci a vztahy mezi všemi členy rodiny.

9. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopností, možností a majetkové poměry povinného.

10. Na základě popsané právní úpravy a výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Bylo zjištěno, že ke dni podání žaloby neuplynul od poslední úpravy vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni ani rok. Během té doby nedošlo mezi oprávněnou a povinným k žádným kvalifikovaným skutečnostem odůvodňujícím potřebu změny výživného (§ 163 zákona č. 99/41963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Ke dni 1. 9. 2019 byla žalobkyně stále studentkou stejné střední školy a měla neměnné osobní a studijní náklady. Ani u otce nebyly k tomuto datu zjištěny žádné změny v jeho příjmové či majetkové sféře. Stále podnikal, jeho příjmy byly skoro shodné s příjmy předchozími a ani v jeho majetku nebyl k té době zjištěn pozitivní rozdíl. Změnu, ovšem nikoli kvalifikovanou, lze snad spatřovat pouze v příspěvku na chod rodiny, bydlící v době předchozí úpravy výživného ve stejném obydlí, který ke dni podání této žaloby již žalovaný nehradil. Ani to, že žalovaný sám od sebe přestal na podzim 2019 platit žalobkyni výživné, k jehož pravidelným úhradám se v soudním rozhodnutí zavázal, nelze považovat za kvalifikovanou změnu poměrů. Bylo zjištěno, že žalobkyně promptně poté, co neobdržela výživné od otce, zahájila exekuci na jeho majetek, a protože žalovaný není nemajetný, žalobkyně se z jeho majetku – byť později, ale i tak již částečně uspokojila. K tvrzení žalovaného, že zahájení exekuce vůči němu není v souladu s dobrými mravy, soud taktéž nepřihlédl, neboť výživné na žalobkyni přestal platit sám a o své vůli, aniž by k tomu byl zákonný důvod. Žalobkyně se v té době připravovala studiem na své budoucí povolání a žalovaný to bezpochyby věděl. Pokud se rozhodl sám o své vůli dále nepokračovat ve své zákonné povinnosti platit dceři výživné, aniž zde bylo soudní rozhodnutí, jímž by mu byla tato povinnost zrušena, musel si být vědom hrozící exekuce. Její pozdější výkon tak nelze přičítat k tíži oprávněné. Změna na straně žalobkyně nenastala ani počátkem jejího vysokoškolského studia, které započala v akademickém školním roce 2020 2021 a studentkou vysoké školy je doposud. Je sice pravdou, že během tohoto studia si žalobkyně pořídila NTB a tiskárnu, a má náklady na brýle a kontaktní čočky (náklady na kontaktní čočky měla již při prvotní úpravě výživného), jakož i náklady na školní pomůcky a na dopravu do školy, na druhou stranu jí odpadla povinnost hradit ročně částku 16 800 Kč za školné na studiu soukromé střední školy, kterou tím pádem mohla použít jiným směrem. Ač nebyly žalobkyní blíže specifikovány její náklady na cestovné do školy, ty se jí zřejmě nezvýšily, neboť je notorietou, že studium střední školy je studium„ každodenní“, zatímco studium vysokoškolské nevyžaduje účast studenta na výuce každý den. Navíc je všeobecně známo, že v akademickém školním roce 2020 2021 probíhala vysokoškolská výuka„ on-line“ přenosem, což nakonec žalobkyně potvrdila a její náklady na cestovné na VŠ proto s největší pravděpodobností nedosáhly výše, kterou musela vynaložit v době minulé na cestu do [anonymizováno] střední školy. Žalobkyně od listopadu 2020 pobírá státní příspěvek, který taktéž navýšil její finanční potenciál, který může použít např. na pořízení studijního materiálu. Žalobkyně aktuálně nemá žádné náklady spojené s bydlením, pročež ty hradí v celé výši její přítel, se kterým obývá společnou domácnost. Co se týká možností a schopností žalovaného přispívat žalobkyni na její odůvodněné potřeby, tak bylo v řízení zjištěno a prokázáno, že žalovaný měl v roce 2020 pokles příjmů oproti předchozí době. V roce 2020 si mimo své podnikání obstaral i zaměstnání, aby pokles příjmů z podnikání saturoval dalším výdělkem. V rozhodném období nadto požádal o příspěvek na bydlení. Příspěvek mu byl přiznán a po část roku 2020 vyplácen. Je proto možné uzavřít, že ani na straně žalovaného v žalované době nedošlo k žádné změně poměrů v takovém rozsahu, který by opodstatnil rozhodnutí soudu o změně výživného v intencích žalobního požadavku. Žalovaný v řízení uvedl, že pokles jeho příjmů z podnikání byl zapříčiněn epidemií Covid-19. Je obecně známo, že mnoho podnikajících subjektů ze stejného důvodu ukončilo, anebo ve značné míře v období trvající pandemie omezilo své podnikání. Tato situace se nelepší ani v současné době a soud má za to, že pokles příjmů z tvrzeného důvodu skutečně u žalovaného nastal. Neblahý důsledek pandemie dolehl i na žalobkyni, která si ze stejného důvodu nebyla schopna sehnat brigádu a zajistit si tak„ vylepšení“ svých příjmů. Soud tedy uzavřel, že mimo absenci kvalifikovaných změn poměrů odůvodňujících změnu výživného, není ani v možnostech žalovaného zvýšené výživné ve výši 7 000 Kč žalobkyni platit, a proto byla žaloba zamítnuta.

11. Na tomto místě soud připomíná, že není správný názor žalovaného o zániku vyživovací povinnosti povinného v případě dosažení zletilosti oprávněného. Jak bylo výše uvedeno, vyživovací povinnost, o níž bylo rozhodováno v době nezletilosti oprávněného, trvá i v době, kdy dosáhne oprávněný zletilosti a předchozí rozhodnutí automaticky své účinnosti nepozbývá (zde blíže viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 380/2016 veřejnosti dohledatelné např. na www.nsoud.cz). Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá po dobu, po kterou děti nejsou samy schopny se živit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 535/2011). Jediný rozdíl může nastat po nabytí zletilosti oprávněného v platebním místě výživného, které je po nabytí zletilosti třeba hradit nikoli k rukám jeho tehdejšího zákonného zástupce, ale k rukám samotného oprávněného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2824/2010). O změně poměrů, které by odůvodňovaly zrušení vyživovací povinnosti, je příslušný ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20Cdo 1581/2007, soud na základě podané žaloby podle části třetí občanského soudního řádu. Ani podání takové žaloby však nemá za následek nepřípustnost výkonu rozhodnutí (exekuci) a není důvodem jejího zastavení.

12. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., neboť je na místě aplikovat předmětné ustanovení, podle kterého může soud z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřiznat účastníku náhradu nákladů řízení. V tomto sporu se domáhala dcera po otci zvýšeného výživného s odůvodněním, že se nadále vysokoškolským studiem připravuje na budoucí povolání. V řízení procesně neúspěšná žalobkyně je momentálně hmotně zabezpečována svojí matkou a [rodinný příslušník], částečně i přítelem, se kterým žije. Mimoto pobírá měsíční příspěvek státu ve výši 1 000 Kč. Má nárok na pravidelné výživné otce, který jí však výživné přestal platit a je proto jeho výživné vymáháno exekučně zpětně. Ačkoliv část dlužného výživného již v exekuci vymohla, měla a má zajisté tato skutečnost neblahý vliv na již tak omezený pravidelný rozpočet studující žalobkyně, a pokud by byla žalobkyně zavázána zaplatit procesně úspěšnému žalovanému nemalé náklady tohoto řízení, mohl by být pro ni tento výdaj fatálním výdajem ovlivňující její další vysokoškolské studium. Soud z toho důvodu procesně úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

13. Stát nemá podle § 148 odst. 1 o. s. ř., vůči žalobkyni nárok na placení nákladů řízení, které hradil, když žalobkyně byla v tomto řízení osvobozena od poplatkové povinnosti.

14. Odměna ustanoveného zástupce žalobkyně bude řešena samostatným usnesením.