26 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 437 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 3 437 Kč a úroku z prodlení z částky 15 437 Kč za dobu od 5. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 1 450,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nesplacené části úvěru, který žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, , na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 3 437 Kč nejpozději do dne splatnosti, tj. do 4. 5. 2025. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti učiněné prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, jimiž byla ověřena totožnost žalovaného a prostřednictvím kterých byl rovněž předem seznámen s obsahem smlouvy, jejími podmínkami, právy a sankčními ujednáními. Na základě uzavřené smlouvy převedla právní předchůdkyně žalobkyně sjednanou částku 12 000 Kč dne , datum, na bankovní účet žalovaného. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že úvěr nesplatil řádně a včas, čímž vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 3 437 Kč. Tuto pohledávku nabyla žalobkyně postupní smlouvou ze dne , datum, . Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena původní věřitelkou písemností ze dne , datum, . Protože žalovaný na výzvy k úhradě nereagoval a dluh dosud neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku podanou žalobou.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. Elektronický platební rozkaz, který ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., zrušen.

3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč na základě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do , datum, . Spolu s jistinou měl žalovaný kromě jistiny zaplatit žalobkyni také poplatek za úvěr ve výši 3 437 Kč. Uvedené bylo zjištěno jednak z uvedené smlouvy o úvěru a jednak z výpisu z účtu věřitele a dlužníka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z oznámení původní věřitelky ze dne , datum, , prokázala žalobkyně svou věcně právní legitimaci ve sporu. Z výzvy žalobkyně k úhradě před podáním žaloby z téhož dne vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené s původní věřitelkou a k zaplacení dluhu na nesplaceném úvěru.

4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy předtím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, prověřila jeho možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud měl v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.

5. Ze shora uvedených důvodů soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a nikoli jako závazek z úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky odpovídající převedených finančních prostředků na účet žalovaného ve výši 12 000 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak nezbylo, než žalobu zamítnout.

6. Co se týká nároku na zákonný úrok z prodlení z dlužné pohledávky, tak i v tomto směru nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť v dané věci bylo na místě na tento nárok aplikovat § 87 zákona, a nikoliv obecnou úpravu podle § 1968 a § 1970 o. z. V důsledku shora popsané neplatnosti úvěrové smlouvy věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení nevzniká a spotřebitel je povinen vrátit věřiteli pouze poskytnutou jistinu ve lhůtě přiměřené jeho finančním možnostem, kterou stanoví soud. Nárok na úrok z prodlení může vzniknout až tehdy, pokud spotřebitel tuto lhůtu nedodrží. Taková lhůta dosud nebyla určena, nelze proto dovodit prodlení spotřebitele, a vznik nároku na úrok z prodlení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 450,80 Kč, přičemž tato částka představuje 55,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 437 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

8. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv. „formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího. Žalobkyně je právnickou podnikající osobou v oblasti úplatného nabývání souborů či kmenů pohledávek od původních úvěrujících či zapůjčitelů, kteří evidují nedoplatky svých dlužníků, a kteří řádně a včas vůči nim nezaplatili spotřebitelské úvěry a zápůjčky. Tyto pak žalobkyně vymáhá formou u soudu podaných žalob a žaloby se pak ve svém obsahu liší pouze v označení dlužníka, době splatnosti dluhu, ve výši dlužné částky a v době uzavření postupní smlouvy. V ostatním obsahu se pak jedná o ustálený vzor uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.

9. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení pak soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.