26 C 89/2018

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o určení neexistence zástavního práva a věcných břemen

I. Určuje se, že zástavní právo zřízené na základě smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy ze dne , datum, , zapsané vkladem , právnická osoba, pod spisovou značkou , Anonymizováno, , ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. ½ na pozemcích parcelního čísla , hodnota, , parcelního čísla , hodnota, a parcelního čísla , hodnota, , jejichž součástí je stavba číslo popisné , Anonymizováno, , vše zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , anonymizováno, , již zaniklo.

II. Určuje se, že pozemek parcelního čísla , hodnota, , jehož součástí je stavba číslo popisné , Anonymizováno, , zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, vedeném , právnická osoba, a obec , město, , není zatížen věcným břemenem bytu zřízeným ve prospěch žalované na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , zapsaným vkladem , právnická osoba, pod spisovou značkou , Anonymizováno, .

III. Určuje se, že pozemek parcelního čísla , hodnota, , pozemek parcelního čísla , hodnota, a pozemek parcelního čísla , hodnota, , jehož součástí je stavba číslo popisné , Anonymizováno, , vše zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, vedeném , právnická osoba, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, , nejsou zatíženy věcným břemenem spoluužívání zřízeným ve prospěch žalované na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , zapsaným vkladem , právnická osoba, pod spisovou značkou , Anonymizováno, .

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 53 055,40 Kč do tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá u soudu podanou žalobou určení, že na nemovitostech zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , anonymizováno, nevázne zástavní právo ani věcná břemena zřízená ve prospěch žalovaných na základě smluv z roku 2005. Svůj nárok opírá o tvrzení, že zajišťovaná pohledávka ze smlouvy o půjčce se stala splatnou dne 31. 8. 2005 a nebyla v zákonné tříleté lhůtě uplatněna, čímž došlo k jejímu promlčení ke dni 31. 8. 2008. V důsledku toho se podle žalobkyně promlčelo i zástavní právo, které tuto pohledávku zajišťovalo, a to ke dni 4. 10. 2008. Dále žalobkyně uvádí, že žalovaní nikdy fakticky nevykonávali oprávnění z věcných břemen, která byla zřízena ve stejném období, a tato práva se tak rovněž promlčela. Na základě ustálené judikatury Nejvyššího soudu žalobkyně dovozuje, že promlčená věcná práva nelze nadále vykonávat a že má naléhavý právní zájem na určení jejich neexistence, případně jejich zrušení bez náhrady.

2. Žalovaní se žalobě bránili zejména námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, když tvrdili, že žalobu podala osoba neoprávněná ji zastupovat. Podle žalovaných nebyl , jméno FO, oprávněn jednat za společnost , právnická osoba, neboť jeho jmenování statutárním ředitelem bylo založeno na rozhodnutí jediného akcionáře, které je podle nich absolutně neplatné. Tvrdí, že akcie společnosti byly při tomto rozhodnutí buď falešné, nebo opatřené nepravým rubopisem, případně vůbec nebyly předloženy. Ve věci této údajné neplatnosti je vedeno řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 153/2017, v němž se , jméno FO, jako 50% akcionář domáhá určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře. Žalovaní proto navrhli, aby bylo řízení v této věci přerušeno do pravomocného rozhodnutí ve zmíněné kauze. Nad rámec procesních námitek žalovaní dále uvádějí, že vztahy mezi účastníky byly založeny na důvěře v rámci blízké rodiny, a proto považují uplatnění námitky promlčení za zneužití práva v rozporu s dobrými mravy, jak to připouští judikatura Ústavního soudu (např. nález II. ÚS 309/95). K argumentaci stran zániku či neexistenci zástavního práva a věcných břemen váznoucích na předmětných nemovitostech se žalovaní nevyjádřili.

3. Vzhledem k probíhajícímu řízení o určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti , jméno FO, a.s., vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 153/2017, přerušil Okresní soud v Opavě řízení v této věci podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1962 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o. s. ř.“).

4. Žaloba na určení neplatnosti zmíněného rozhodnutí byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2022, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 282/2022–554 ze dne 27. 6. 2024. Tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 7. 10. 2024. Umořovací řízení vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 20 U 1/2018 z podnětu jednoho z akcionářů primární žalobkyně bylo usnesením zd. soudu ze dne 18. 2. 2020 č. j. 20 U 1/2018-91 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2021 č. j. 10 Co 394/2020-131, které dne 12. 4. 2021 nabylo právní moci, zastaveno a návrh dalšího akcionáře o umoření listin v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2, byl usnesením ze dne 27. 7. 2022 č. j. 34 U 2/2018-227, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 29 Co 439/2022-251, které dne 30. 1. 2023 nabyly právní moci, zamítnut (tyto skutečnosti soud zjistil při své činnosti podle § 121 o. s. ř.).

5. V mezidobí docházelo ke změnám v osobách vlastníků předmětných nemovitostí, jak vyplývá z návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví, připojených výpisů z katastru nemovitostí a předložených kupních smluv, kteréžto listiny byly později čteny k důkazu. Původní žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., zanikla v důsledku přeměny, přičemž jejím právním nástupcem se stala společnost , právnická osoba, Ta následně převedla většinový spoluvlastnický podíl na nemovitostech na společnost , právnická osoba, , která jej kupní smlouvou ze dne , datum, převedla na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO žalobkyně, . Zbývající podíl o velikosti id. 1/100 byl kupní smlouvou ze dne , datum, převeden společností , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí ke dni 11. 3. 2025 vyplývá, že vlastníkem podílu o velikosti id. 99/100 na nemovitostech zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , anonymizováno, je společnost , Jméno žalobkyně, ., zatímco zbývající podíl o velikosti id. 1/100 náleží společnosti , právnická osoba6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 2. 2025, č. j. 26 C 89/2018–246, bylo podle § 111 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto o pokračování v řízení, a to na straně žalobkyně se společností , právnická osoba, a na straně žalované pouze s žalovanou č. 2, , jméno FO, , neboť žalovaný č. 1, , jméno FO, , v mezidobí zemřel. Z usnesení soudního komisaře ze dne 23. 11. 2021, č. j. 20 D 1644/2021–73, vyplývá, že jedinou nositelkou práv ve vztahu k nemovitostem uvedeným v žalobě se stala právě žalovaná , jméno FO, . V tomto případě se uplatní ustanovení § 107 o. s. ř., podle něhož v řízení pokračuje ten, kdo práva nebo povinnosti zemřelého účastníka řízení nabyl. Soud posoudil, že žalovaná , jméno FO, je jedinou osobou, která vstoupila do právního postavení původního žalovaného, a proto bylo rozhodnuto o pokračování řízení pouze s ní.

7. Následně bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 7. 2025, č. j. 26 C 89/2018–268, na základě návrhu původní žalobkyně rozhodnuto, že v řízení bude na její straně pokračováno se společností , Jméno žalobkyně, . jako procesní nástupkyní. Původní žalobkyně navrhla vstup pouze této společnosti, nikoli všech spoluvlastníků nemovitostí, a soud návrhu vyhověl. Tato situace je právně posuzována podle § 107a o. s. ř., který umožňuje pokračování v řízení s jinou osobou, jestliže právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, přešlo na jiného. Návrh na procesní nástupnictví může podat účastník řízení, přičemž soud posuzuje, zda k přechodu práva skutečně došlo. V daném případě bylo prokázáno, že společnost , Jméno žalobkyně, . nabyla postavení žalobkyně jako nový vlastník nemovitostí, které jsou předmětem řízení. Soud proto rozhodl o pokračování v řízení s touto společností jako procesní nástupkyní původní žalobkyně, když tento účastník se vstupem do řízení souhlasil.

8. U ústního jednání, jehož se žalovaná , jméno FO, bez omluvy nezúčastnila, žalobkyně znovu poukázala na to, že podle jejího názoru věcná břemena a zástavní právo váznoucí na nemovitostech, které jsou předmětem tohoto řízení, neexistují. Zdůraznila, že tehdejší žalovaní na výzvu žalobkyně jí neposkytli součinnost při odstranění rozporu mezi faktickým stavem a stavem zapsaným v katastrální evidenci, a proto byla nucena podat u soudu žalobu a domáhat se určení neexistence těchto práv.

9. Soud mimo shora uvedené listiny provedl také důkaz znaleckým posudkem , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí ze dne 25. 11. 2017, z něhož zjistil, že posuzovaná stavba (č. p. , Anonymizováno, ) není dlouhodobě užívána, není pronajímána a nachází se ve výrazně zhoršeném technickém stavu. Znalecký posudek dále uvádí, že na posuzovaných nemovitostech vázla věcná břemena užívání a spoluužívání, která jsou předmětem zrušení, a proto nebyla předmětem ocenění. Tímto důkazem bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že nemovitosti nejsou dlouhodobě využívány. Smlouvou o půjče a zástavní smlouvou zároveň ze dne , datum, a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne , datum, bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaní 1) a 2) v postavení věřitelů poskytli primární žalobkyni jako dlužnici půjčku ve výši 1 300 000 Kč, která byla splatná nejpozději ke dni 31. 8. 2005, že k zajištění této pohledávky zřídil dlužník věřitelům zástavní právo k id. ½ nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, , a že primární žalobkyně zřídila ve prospěch žalovaných 1) a 2) dále právo věcného břemene k nemovitostem zapsaným na LV č. , hodnota, pro k. ú. , anonymizováno, tak, že jím svědčilo doživotní právo bytu v poschodí budovy, volného pohybu na ostatních nemovitostech a spoluužívání společných částí budovy a zahrady. Zástavní právo vzniklo na základě smlouvy ze dne , datum, a bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni , datum, . Věcné břemeno bylo zřízeno za úplatu ve výši 438 777,30 Kč, na základě smlouvy ze dne , datum, , a bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni , datum, . Žalovaní byli původní žalobkyní vyzváni dopisem ze dne 23. 11. 2017 k součinnosti při výmazu zástavního práva a práv věcných břemen na nemovitostech na LV č. , hodnota, v k. ú. , anonymizováno, , neboť došlo k jejich zániku promlčením.

10. Soud z dalších listin již nečinil žádná dílčí skutková zjištění, neboť pro rozhodnutí ve věci byly podstatné pouze důkazy výslovně označené a provedené, které jsou v odůvodnění rozsudku uvedeny tučně. Tyto důkazy byly způsobilé prokázat skutková tvrzení žalobkyně uvedená v návrhu na zahájení řízení. Žalovaní označili k důkazu pouze listiny vztahující se k věcněprávní legitimaci žalobkyně, přičemž tato otázka byla následně vyřešena výsledkem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 1053/2017, jehož závěry byly soudem aprobovány jako relevantní pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

11. Soud při právním posouzení věci vycházel z přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zejména z § 3028 odst.

3. Podle tohoto ustanovení se právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti NOZ, tj. před 1. 1. 2014, řídí dosavadními právními předpisy, pokud NOZ nestanoví jinak. Zástavní právo i věcná břemena byla zřízena v roce 2005, a proto se jejich vznik, obsah a zánik posuzují podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen „obč. zák“). NOZ však dopadá na právní následky nečinnosti, zejména pokud jde o zánik práv promlčením (§ 109 NOZ) a výmaz z veřejného seznamu (§ 1300 NOZ), a to i u práv vzniklých před rokem 2014.

12. Zástavní právo bylo zřízeno na základě smlouvy o půjčce ze dne , datum, , přičemž zajišťovaná pohledávka ve výši 1 300 000 Kč byla splatná nejpozději dne 31. 8. 2005. Podle § 101 obč. zák. se pohledávka promlčuje ve tříleté lhůtě, která v daném případě uplynula nejpozději dne , datum, . Žalovaní pohledávku v této lhůtě neuplatnili, a proto je promlčena.

13. Zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne , datum, . Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 21 Cdo 78/2011) se zástavní právo promlčuje samostatně, a to ve lhůtě deseti let (§ 110, § 853 obč. zák.). Tato lhůta uplynula nejpozději dne 19. 9. 2015. Podle § 1300 NOZ zástavní právo zaniká výmazem z veřejného seznamu, pokud je promlčeno a nelze jej vykonat. Vzhledem k tomu, že zajišťovaná pohledávka zanikla promlčením a zástavní právo je rovněž promlčeno, nelze jej nadále vykonat. Soud proto určil, že zástavní právo neexistuje.

14. Věcná břemena byla zřízena na základě smlouvy ze dne , datum, a zapsána do katastru nemovitostí dne , datum, . Znalecký posudek , jméno FO, ze dne 25. 11. 2017 prokázal, že nemovitosti nebyly po dobu cca 15 let užívány, a žalovaní (žalovaná) právo odpovídající služebnosti fakticky nevykonávali. Podle § 109 NOZ se právo odpovídající věcnému břemeni promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno. Promlčecí lhůta uplynula nejpozději dne 23. 9. 2015. Soud proto konstatuje, že věcná břemena jsou promlčena a nelze je nadále vykonávat.

15. Žalovaní namítli, že uplatnění námitky promlčení je v daném případě v rozporu s dobrými mravy, neboť právní vztahy mezi účastníky měly rodinný charakter, byly založeny na důvěře a nikdo nepředpokládal, že by ve vzájemných vztazích byla námitka promlčení uplatněna. Soud tuto námitku posoudil jako nedůvodnou.

16. Podle judikatury Ústavního soudu (např. nález II. ÚS 309/95, I. ÚS 643/04) může být uplatnění námitky promlčení výjimečně považováno za zneužití práva, zejména mezi nejbližšími příbuznými. V daném případě však žalovaní po dobu více než deseti let práva odpovídající věcnému břemeni ani zástavnímu právu nevykonávali, nereagovali na výzvy k součinnosti a neprojevili zájem o jejich zachování. Naopak, jejich pasivita svědčí o tom, že práva fakticky pozbyla význam. Soud proto dospěl k závěru, že uplatnění námitky promlčení není zneužitím práva, ale výkonem zákonného oprávnění vlastníka služebné věci, který se domáhá odstranění nesouladu mezi právním stavem a zápisem v katastru nemovitostí.

17. Podle § 80 o. s. ř., lze se žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V judikatuře Nejvyššího soudu je dlouhodobě zastáván názor, že předpokladem úspěšnosti určovací žaloby jsou dvě procesní podmínky: věcná legitimace účastníků a naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Věcnou legitimaci má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem pak musí být konkrétně doložen – například tím, že bez soudního určení by bylo právní postavení žalobkyně nejisté nebo ohrožené. V daném případě je žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., která je majoritním spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, (podíl 99/100). Druhý spoluvlastník , právnická osoba, vlastní pouze 1/100. Původní žalobkyně navrhla vstup do řízení pouze pro jednu novou žalobkyni – právě majoritního spoluvlastníka – a soud návrhu vyhověl. Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 22 Cdo 1222/2010, 24 Cdo 3493/2021) platí, že každý spoluvlastník je oprávněn samostatně hájit svá práva k věci, a to i v případě, že se jedná o věc ve spoluvlastnictví. Určovací žaloba směřující k odstranění zápisu práva, které zatěžuje celou nemovitost, může být podána i jen jedním spoluvlastníkem, pokud má na určení naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že zápis zástavního práva a věcných břemen v katastru nemovitostí představuje právní překážku pro nakládání s nemovitostí jako celkem, má žalobkyně jako majoritní spoluvlastník naléhavý právní zájem na určení jejich neexistence. Skutečnost, že druhý spoluvlastník žalobu nepodal a nebyl účastníkem tohoto řízení, není překážkou pro rozhodnutí ve věci, neboť žalobkyně se domáhá určení právního stavu, který se týká celé nemovitosti, a jehož odstranění je v zájmu právní jistoty. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání určovací žaloby, a to i bez účasti druhého spoluvlastníka na straně žalobní.

18. Soud nerozhodoval o náhradě za zrušené věcné břemeno podle § 1299 odst. 2 NOZ, neboť v daném případě nebylo věcné břemeno zrušeno, ale zaniklo promlčením. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 431/2006) se právo odpovídající věcnému břemeni promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno. V důsledku promlčení dochází k jeho zániku, a proto je namístě určení jeho neexistence. Alternativní návrh žalobkyně na zrušení věcného břemene nebyl soudem aplikován, jelikož skutkový stav nasvědčoval tomu, že právo již zaniklo promlčením, nikoli že by nadále trvalo a bylo třeba jeho zrušení. Určení neexistence práva je právně přesnější a odpovídá skutečnému právnímu stavu. Vzhledem k tomu, že služebnost zanikla promlčením, soud se dále nezabýval otázkou přiměřené náhrady za její zrušení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 055,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 000 Kč (SOP z žaloby, dovolání) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a, b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu před novelizací provedenou vyhláškou č. 258/2024 Sb., (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 7. 11. 2017, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 3. 2018, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odvolání) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 6. 2018, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (dovolání) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 10. 2018, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vstup procesní nástupkyně do řízení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 4. 2021 a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vstup procesní nástupkyně do řízení, návrh na pokračování v řízení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 9. 2024 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (celkem 1 800 Kč), a podle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. po novelizaci provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb., z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vstup procesní nástupkyně do řízení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 6. 2025, z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 8. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (celkem tak 900 Kč); dále cestovné vlakem na trase , anonymizováno, a zpět k ústnímu jednání dne 12. 8. 2025 v celkové výši 1 963 Kč (dle předložených jízdenek), nutné náklady spojené s noclehem advokáta v Opavě dne 11. 8. 2025 majícího sídlo v , město, ve výši 1 630 Kč (dle hotelového účtu), náhrada za promeškaný čas v rozsahu 9 půlhodin podle § 14 odst. 1. písm. a) a. t. při cestě z , anonymizováno, a zpět ve výši 900 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 440 Kč ve výši 7 022,40 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.

20. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve formě odměny advokáta za tři podání, představující dva a půl úkonu právní služby, konkrétně za návrhy na pokračování v řízení ze dne 7. 7. 2020 a ze dne 3. 12. 2020, a dále za odvolání proti procesnímu usnesení ze dne 25. 1. 2021. Tato podání byla učiněna v době, kdy bylo řízení přerušeno z důvodu procesní překážky, která v době jejich podání nadále trvala. Podle ustálené judikatury se za účelně vynaložené náklady považují pouze takové úkony, které byly nezbytné pro vedení řízení. V daném případě by soud po odpadnutí překážky, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračoval z úřední povinnosti, aniž by byl návrh účastníka nutný. Uvedená podání proto nebyla pro vedení řízení nezbytná a soud je nepovažoval za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.