26 C 89/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 197 034,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 870 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p. a. za dobu od 4. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 155 164,13 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 1 970 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 197 034,13 Kč s příslušenstvím. Podaný návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval smluvní vztah založený úvěrovou smlouvou [číslo] (dále také jen„ smlouva“) ze dne 10. 11. 2022, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřební úvěr ve výši 55 000 Kč, který byl ve smyslu čl. IV. odst. 4.3 žalovanému vyplacen a žalovaný se zavázal v souladu se smlouvou úvěr žalobkyni vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 450 Kč. Celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 104 400 Kč, z čehož částka 55 000 Kč představovala jistinu a částka 49 400 Kč představovala zaplacený úrok. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou službu„ Podpora“. Doplňkový balíček Podpora měl zahrnovat možnost odkladu tří splátek ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácet úvěr z důvodu nemoci po dobu až devíti měsíců a možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě ztráty zaměstnání. Za tyto služby se žalovaný zavázal žalobkyni spolu se splátkami úvěru platit částku 929 Kč měsíčně, čímž byla navýšena pravidelná měsíční splátka na úvěr na částku 2 379 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2023 ve výši 2 379 Kč. Z důvodu porušení povinností žalovaného splácet dohodnutý úvěr řádně a včas, zaslala žalobkyně žalovanému upomínku ze dne 20. 1. 2023, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň jej vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a dluh na spotřebitelském úvěru nezaplatil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému další písemnou upomínku ze dne 5. 2. 2023, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč a sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 Kč. Žalovaný byl současně upozorněn na zesplatnění úvěru, pokud na výzvu nezareaguje a dluh nedoplatí. Žalovaný dluh vůči žalobkyni na nezaplaceném spotřebním úvěru nezaplatil a žalobkyně proto přistoupila podle ustanovení čl. V. 5.5. smlouvy o úvěru, k jeho zesplatnění a žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 197 149,47 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.

3. Žalobkyně během řízení omezila žalobní nárok co do příslušenství z částky 65 959 Kč a soud tak řízení zastavil v rozsahu úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky podle § 96 odst. 1., 2 a 4 o. s. ř.

4. K nařízenému ústnímu jednání se strana žalující nedostavila a neúčast u tohoto jednání omluvila. Bez omluvy se k jednání nedostavil žalovaný. Soud proto vycházel z listin označených žalobkyní k důkazu, mj. smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně příloh (posouzení úvěruschopnosti, smlouva o doplňkové službě Podpora), předsmluvní el. komunikace z 10. 11. 2022 a předsmluvních informací, detailu pohybů na účtu žalobkyně, výpis z účtu žalovaného za měsíc 10/2022, jeho OP a výplatních lístků za 07 – 09/2022, potvrzení o inkasu, výstup z lustrací, potvrzením žalobkyně o úhradě předchozího dluhu a o opakované platební instrukci, upomínkami ze dne 20. 1. 2023 a ze dne 5. 2. 2023, dopisem právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 21. 2. 2023 o zesplatnění úvěru s předžalobní upomínkou.

5. Na základě dokazování uvedenými listinami dospěl soud k těmto zjištěním: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 11. 2022 uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Kromě toho si účastníci sjednali doplňkovou službu Podpora umožňující žalovanému odklad, resp. přerušení splátek nad standardní rámec sjednaný ve smlouvě o úvěru, za kterou se zavázal zaplatit měsíčně 929 Kč. Část úvěru ve výši 10 750 Kč si žalobkyně započetla jako náklad s vyřízením úvěru, částku ve výši 28 526 Kč si žalobkyně připsala na svůj účet jako částku úhrady původního nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému a částku 15 724 Kč pak bezhotovostně převedla na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 72 splátkách po 2 379 Kč (1 450 Kč úvěr + 929 Kč doplňková služba Podpora). Žalovaný ke dni prodlení na úvěr zaplatil žalobkyni celkem částku 2 379 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 24,07 %, RPSN pak ve výši 39,95 %. Žalovaný se zavázal hradit úvěr vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, a to včetně úroků a služby Podpora. Ze svého účtu poukázal žalovaný na účet žalobkyně verifikační poplatek 1 Kč a na uvedený účet byla žalobkyní poukázána žalovanému část poskytnutého úvěru po odečtení poplatku za úvěr a úhrady nesplaceného úvěru, kteréžto platby si žalobkyně z celkové výše poskytnutého úvěru odečetla. Dopisem ze dne 21. 2. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do 3. 4. 2023. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky poté, co ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen„ ZSÚ“) prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

6. Na základě popsaných zjištění z listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzený smluvní vztah existující na základě úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené žalobkyní a žalovaným dne 10. 11. 2022.

7. Tvrzené výše popsané smlouvy byly uzavřeny ve smyslu ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný jako spotřebitel. Vedle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") je tak na daný případ nutno aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření shora uvedených úvěrových smluv.

8. Úprava provedená ZSÚ sleduje, stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele, primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Je totiž typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka, na rozdíl od spotřebitele, který z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Z těchto důvodů občanský zákoník poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk. Tak podle § 1812 odst. 2 o. z., se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele a podle § 1813 o. z., se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ZSÚ jsou v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů zakázané nekalé obchodní praktiky a je pak i zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

9. Mezi smlouvou o spotřebitelském úvěru a smlouvou o zřízení doplňkové služby Podpora existuje zjevná provázanost. Ačkoliv účastníci smlouvy opakovaně deklarují, že se jedná o službu nepovinnou, zřízenou na žádost zákazníka, je zcela evidentní, že tomu tak není. Smlouva o úvěru předpokládá pro vyplacení úvěru nastavení inkasního limitu z účtu spotřebitele ve prospěch žalobkyně ve výši částky, která nekoresponduje s výší měsíční splátky úvěru, neboť limit ve výši 5 758 Kč více než 2x převyšuje splátku úvěru a splátku služby Podpora zároveň. Spotřebitel se ve smlouvě o doplňkové službě současně zavázal k doplacení celkové ceny služby Podpora pro případ, že úvěr bude zesplatněn. Primárně soud proto posuzoval smlouvu o zřízení doplňkové služby Podpora a výše uvedená ustanovení ZSÚ na ně aplikoval. Žalovaný se v ní totiž zavázal zaplatit žalobkyni poplatky za možnost využití odkladu splátek úvěru či přerušení, a nikoliv za to, zda tato práva ve skutečnosti vůbec zrealizuje, tedy nikoliv za to, zda mu žalobkyně v tomto směru vůbec nějaké protiplnění poskytne. Protože spotřebitel má žalobkyni platit pouze za možnost nějakých výhod bez ohledu na jejich skutečnou realizaci, považuje soud tuto smlouvu za jednoznačně nerovnovážnou a k tíží spotřebitele. Z toho důvodu se k této smlouvě nepřihlíží.

10. Z obsahu smluv je zřejmé, že platba doplňkové služby není platbou za poskytnuté služby, ale ve skutečnosti se jedná o skryté úroky úvěru, což lze vysledovat předně ze zmiňované absence jakéhokoliv protiplnění ze strany žalobkyně. Závěr o skrytém úročení úvěru soud dovozuje i z ujednání, podle kterého by měl spotřebitel v případě zesplatnění úvěru zaplatit mimo dosud neuhrazenou část doplňkové služby Podpora i úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení a to tedy i tehdy, pokud by se celý závazek ze smlouvy o úvěru stal splatným pro prodlení spotřebitele a tedy v době, kdy by již žádná možnost odkladu či přerušení splátek v úvahu nepřicházela; v případě prodlení by tak spotřebitel zaplatil kromě sjednaného úroku ještě další částku za teoreticky sjednanou doplňkovou službu ve výši odpovídající přibližně 1,5 násobku sjednaného úroku. Závěr o skrytém úročení podtrhuje i skutečnost, že platba za doplňkovou službu nenašla svůj odraz ve výši roční procentní sazby nákladů, což by při úročení neskrytém nebylo možné. Soud závěr o skrytém úročení dovozuje i proto, že výše plateb za doplňkové služby, jak je soudu i žalobkyni známo, se u různých smluv o úvěru liší v návaznosti na to, jaká výše samotného úvěru byla spotřebiteli poskytnuta. Pokud by se mělo jednat o platby za skutečné služby, musela by být jejich výše vždy stejná.

11. Žalobkyně coby odborník, který podniká v oblasti poskytování úvěrů, má ve vztahu ke spotřebitelům postupovat maximálně transparentně a srozumitelně. Právní jednání, kterým se snaží skrýt úroky do jiných plateb za jakési fakticky neexistující a abstraktní protiplnění, a tím je nezahrnout do reálné výše úrokové sazby, potažmo RPSN, soud hodnotí jako nepoctivé ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a současně jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Popsané jednání nepožívá právní ochrany a lze jej zároveň posoudit jako nekalou obchodní praktiku.

12. Ze shora popsaných důvodů týkajících se vzájemné propojenosti smluv a skrytého úročení soud nakonec dospěl k závěru, že samotnou smlouvu o úvěru nelze oddělit od smlouvy o doplňkových službách, sama o sobě totiž neobstojí a představuje pouze zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 o. z., k němuž soud podle § 554 o. z., také nepřihlíží. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Vzájemnou oddělitelnost všech smluv je nutné posuzovat z hlediska obsahového, tedy k čemu směřovala vůle jednající osoby, nikoliv pouze formálního. Z výše uvedeného je jasné, že pokud by žalovaný neuzavřel smlouvu o inkasní službě a smlouvu o doplňkové službě Podpora, nikdy by s žalovanou neuzavřel smlouvu o úvěru s úrokovou sazbou 24,07 % p. a., ale nutně by byla bývala smlouva o úvěru uzavřena se zcela jinými parametry, pokud by ji ovšem žalobkyně vůbec uzavřela.

13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

14. Protože ke zdánlivému jednání se nepřihlíží, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky úvěru ve výši bez právního důvodu. Přestože úvěr byl dohodnut na částku 55 000 Kč, žalovaný fakticky obdržel pouze částku 28 526 Kč na splacení svého dřívějšího závazku vůči žalobkyni a částku 15 724 Kč, jak to dokládají žalobkyní předložené detaily pohybu na účtech. Z poskytnutého úvěru si žalobkyně odepsala ve svůj prospěch částku 10 750 Kč jako náklad související s poskytnutím úvěru, v její prospěch byla připsána splátka ve výši 2 379 Kč a obdržela verifikační platbu 1 Kč. Soud tudíž započítává veškeré platby provedené žalovaným na účet žalobkyně a platby žalobkyně poskytnuté žalovanému, neboť všechny shora citované smlouvy od sebe obsahově nelze oddělit, jak bylo výše popsáno. Tyto platby jsou účastníci povinni vzájemně si vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Z uvedeného důvodu soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 41 870Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne prodlení s jejím zaplacením a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nárok na zákonný úrok z prodlení byl soudem posouzen podle § 1968 a § 1970 o. z. a podle vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. náleží žalobkyni úrok z prodlení v návaznosti na výzvu k zaplacení obsažené v oznámení o zesplatnění dluhu. V oznámení byla žalobkyní určena lhůta do 3. 4. 2023 a ode dne následujícího je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a z větší části procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ze spisu nebylo zjištěno, že by byly nějaké náklady řízení vznikly.

16. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř.

17. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek je opodstatněn zněním pol. 2/2 a 1/1a) Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/191 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.