26 C 91/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 66 366 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 306 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 55 060 Kč s příslušenstvím z částky 66 366 Kč se zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 664 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacených zápůjčkách, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě i. mezi nimi dne [datum] uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 18 400 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 60týdenních hotovostních splátkách po 690 Kč, celkem tak 41 400 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží celkem částku 15 050 Kč s příslušenstvím, ii. mezi nimi dne [datum] uzavřené Smlouvy o zápůjčce [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 29 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 27 260 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 80 hotovostních splátkách po 704 Kč (poslední splátka ve výši 644 Kč), celkem tak 56 260 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží celkem částku 39 616 Kč s příslušenstvím, iii. mezi nimi dne [datum] uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 60týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč, celkem tak 18 000 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží celkem částku 11 700 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla tyto pohledávky za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně (ve vztahu ke všem třem postoupeným pohledávkám) oznámena původní věřitelkou dne [datum], ve které byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.

3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala smlouvami o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], [datum] a [datum] svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši i. 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 18 400 Kč v pravidelných hotovostních 60týdenních splátkách po 690 Kč. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek vzal soud za prokázáno, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy zaplatil pouze částku 26 350 Kč, ii. 29 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 27 260 Kč v pravidelných hotovostních 80týdenních splátkách po 704 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána ve výši 644 Kč. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek vzal soud za prokázáno, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy zaplatil pouze částku 16 644 Kč, iii. 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 8 000 Kč v pravidelných hotovostních 60týdenních splátkách po 300 Kč. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek vzal soud za prokázáno, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy zaplatil pouze částku 7 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne [datum], z oznámení původní věřitelky o změně v osobě věřitele ze dne [datum] a v něm obsažené výzvy k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení této listiny, jakož i z podacího lístku ze dne [datum] prokázala svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětné pohledávky od původní věřitelky a prokázala též to, že byl žalovaný uvědomen o změně v osobě věřitele a že byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o změně v osobě věřitele. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně sepsala před poskytnutím finančních prostředků žalovanému v kartě zákazníka jeho poměry, v řízení správnost údajů na této listině nebyla žádným důkazem prokázána. Soud má za to, že schopnost žalovaného zápůjčky splácet nebyla řádně zjištěna. Předžalobní výzvou ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] žalobkyně prokázala svá tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Z písemného uznání dluhu z [datum] vzal soud za zjištěné, že žalovaný uznal co do důvodu a výše v tomto písemném prohlášení svůj dluh ze smlouvy [číslo] ve výši 15 500 Kč ke dni [datum] a zavázal se jej původní věřitelce zaplatit.

4. Na základě dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla žádným důkazem prokázána a nebylo tak zjištěno, jaké byly faktické poměry žalovaného, zda mu tyto umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s poskytovatelem nebankovních úvěrů. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni v tomto směru tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však z jednání omluvila, k jednání se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti využít dobrodiní soudu v naznačeném směru.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu a stávající konstantní judikaturu vyšších soudů (ve vztahu k úvěrovým smlouvám) dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzených smluv o úvěrech uzavřených její právní předchůdkyní s žalovaným, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku právní předchůdkyní žalobkyně řádně a s odbornou péčí podnikatele v oblasti poskytování nebankovních úvěrů posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru žalovaného, jako spotřebitele, byly-li takové smlouvy vskutku uzavřeny, jsou tyto (i., ii., iii.) absolutně neplatné (§ 588 o. z.). Z důvodu jejich neplatnosti nevznikly stranám v žádném tvrzeném smluvním vztahu žádná práva a žádné z nich vyplývající povinnosti. Jestliže jsou všechny tři výše specifikované smlouvy soudem posouzené jako neplatné a nevyplývají z nich proto stranám práva ani povinnosti, nelze na jejich základě požadovat po žalovaném úhradu poplatků za úvěr, úroku, úroku z prodlení či smluvní pokutu.

7. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalovanému peněžní prostředky ve výši i. 23 000 Kč, ze kterých obdržela od žalovaného platbu ve výši 26 350 Kč, ii. 29 000 Kč, ze kterých obdržela od žalovaného platbu ve výši 16 644 Kč a iii. 10 000 Kč, ze kterých obdržela od žalovaného platbu ve výši 7 700 Kč. Jestliže žalovaný obdržel shora uvedené peníze na základě neplatného právního jednání, lze dovodit, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a stejně tak právní předchůdkyně žalobkyně na úkor žalovaného, který jí vydal z bezdůvodného obohacení na jeho straně i. navíc částku 3 350 Kč. Uvedené platby je proto nutné započíst, a to, oč se žalovaný na úkor ochuzeného obohatil je pak povinen žalobkyni vydat.

8. Soud proto ve smyslu § 2991 a násl. o. z., žalobě co do částky 11 306 Kč vyhověl a v rozsahu v ostatních nároků žalobu zamítl. S ohledem na právní názor soudu o neplatnosti předmětných smluv je na danou věc – ve vztahu k prodlení se zaplacením dluhu, nutné aplikovat speciální ustanovení § 87 zákona, namísto obecných ustanovení (§ 1968 a § 1970 o. z.), proto soud žalovaného nezavázal k úhradě příslušenství z přiznané pohledávky, neboť její splatnost nastane až po právní moci tohoto rozhodnutí.

9. Co se týká žalobkyní předloženého uznání dluhu na částku 15 500 Kč, tak podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V tomto řízení vyšlo najevo, že žalovaný měl sice vůči právní předchůdkyni žalobkyně dluh, který uznal a zavázal se jej zaplatit, avšak v řízení vyšlo najevo, že tento dluh nebyl ve výši, ve které se jej zavázal zaplatit, neboť právní jednání, k němuž se uznávací prohlášení vztahovalo, shledal soud jako neplatné, proto v rozdílu uznaného dluhu a částky přisouzené tímto rozhodnutím, považuje soud uznávací projev vůle žalovaného za obsolentní.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal z větší části procesně úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení, neboť nebylo ze spisu zjištěno, že by mu nějaké náklady vznikly.

11. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek je opodstatněn zněním pol. 2/2 a 1/1a) Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/191 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.

12. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.