26 C 93/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 883,01 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020, spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do 30. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 11. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 31. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na kontokorentním úvěru poskytnutém žalobkyní žalovanému k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet] zřízenému u žalobkyně na základě mezi nimi dne 6. 2. 2015 uzavřené Rámcové smlouvy [číslo] v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně a Dodatku této rámcové smlouvy ze dne 13. 10. 2019, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému možnost čerpání kontokorentního úvěru do výše 20 000 Kč. Kontokorentní úvěr by žalovanému poskytnut po zhodnocení jeho„ úvěruschopnosti“ ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k porušení povinností úvěrovaného úvěrující ke dni 1. 12. 2020 zesplatnila kontokorentní úvěr a vyzvala žalovaného k doplatku dluhu na tomto úvěru ve výši 20 000 Kč včetně kapitalizovaných úroků z dlužné částky do zesplatnění ve výši 883,01 Kč. Žalovaný na výzvu nereagoval, dluh nezaplatil, a proto se žalobkyně domáhá tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. U jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, a žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, provedl soud dokazování listinami, přičemž vzal za prokázaný skutkový stav tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu, a proto na něj pro stručnost odkazuje. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 6. 2. 2015, dodatku [číslo] k této smlouvě ze dne 13. 10. 2019, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrových zpráv vztahujících se k úvěruschopnosti žalovaného vzal soud za prokázaná tvrzení žalobkyně o existenci smluvního vztahu mezi ní a žalovaným, v rámci něhož se zavázala žalobkyně nejen vést pro žalovaného běžný bankovní účet, ale též poskytnout mu na základě dodatku smlouvy ze dne 13. 10. 2019 poté, co posoudila jeho úvěruschopnost, kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 18,9 % ročně, který se zavázal žalovaný ve smlouvě žalobkyni vrátit. Z běžného účtu žalovaného a z výzvy k zaplacení dluhu (předžalobní výzvy z 1. 12. 2020) soud zjistil, že k tomuto dni byla na účet žalovaného převedena kontokorentní částka 20 000 Kč a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu na kontokorentním úvěru ve výši 20 883,01 Kč. Protože žalovaný uvedenou částku žalobkyni v době splatnosti a ani později nezaplatil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

3. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nárok na zákonné úroky z prodlení svědčí žalobkyni podle § 1868 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Nárok na požadovaný úrok ve výši 18,9 % ročně vyplývá ze smluvních ujednání žalobkyně a žalovaného, nárok na úrok ve výši 8,25 % ročně za dobu od 31. 12. 2020 do zaplacení vyplývá z § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru.

4. Splatnost pohledávky vyplývající z tohoto rozhodnutí soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.