37 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Karlem Schiesserem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovaný: celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 7 398 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z této částky za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 1 290 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] Ph.D., to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky dalších 2 398 Kč, se zamítá.

1. Žalobou podanou soudu dne 16. 9. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7 398 Kč se zákonným úrokem z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), kterou s žalovaným jako dlužníkem uzavřel, a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč (dále jen„ poplatek“), to nejpozději dne 2. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný ke dni splatnosti úvěr včetně poplatku řádně nesplatil, vznikla mu v souladu se smlouvou povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 5 000 Kč za období od [datum] do [datum] v celkové výši 1 285 Kč. Žalobce tak žalobou požaduje zaplacení neuhrazené jistiny 5 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, poplatku ve výši 1 113 Kč a smluvní pokuty 1 285 Kč. Žalobce uvedl, že smlouvu o úvěru uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku dle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“) po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu za období [období] [rok], výplatními páskami za období [období] [rok], výpisem z databáze poskytovatelů úvěru EUCB a CRIF, dále z údajů poskytnutých žalovaným při podání žádosti v přiloženém Profilu klienta (měsíční příjem 26 260 Kč a pravidelné výdaje ve výši 8 500 Kč).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobce se z jednání omluvil a k jednání se nedostavil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tedy soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobce a žalovaného.

4. Soud provedl důkaz formulářem smlouvy o úvěru ze dne [datum] a dokladem o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne [datum], a zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla dne [datum] žalovanému převodem na účet částku 5 000 Kč jako jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr, který se žalovaný na základě citované smlouvy o úvěru zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč nejpozději [datum]. Z výplatních pásek za období [období] [rok] soud zjistil, že příjem žalovaného v daném období činil cca 26 000 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného předložených žalobcem za [období] [anonymizována dvě slova] [rok], včetně evidence zpráv zasílaných žalobcem žalovanému, soud zjistil, že příjem žalovaného v tomto období činil cca 26 000 Kč a žalovaný si u žalobce půjčoval opakovaně, přičemž žalovanému dluhu předcházela další nesplacená půjčka ve výši 4 000 Kč (v okamžiku předání inkasní agentuře ve výši 9 541 Kč; tato částka se objevuje jako mimosoudně vymáhaná také ve výpisu REPI). Z výpisu z REPI soud zjistil, že u žalovaného byly ke dni [datum] evidovány dosud nesplacené závazky ve výši 17 192 Kč, 4 726 Kč, 5 647 Kč a 4 000 Kč, ani jeden z nich však dne [datum] nebyl po splatnosti. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalovaný zavázán zaplatit [právnická osoba] s.r.o. částku 22 109,11 Kč s příslušenstvím, přičemž aktuálně je částka 8 109,11 Kč s příslušenstvím z tohoto rozsudku vymáhána JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem se sídlem v [obec] (pověření soudního exekutora č. j. [číslo jednací]). Z výpisu z účtu žalovaného na č. l. 20 – 26 za měsíc prosinec 2020 soud zjistil, že mimo úvěr poskytnutý žalobcem ve výši 5 000 Kč, žalovaný dne [datum] obdržel půjčku CreditGo ve výši 6 000 Kč; na straně příjmů žalovaný obdržel 46 112 Kč od zaměstnavatele ([právnická osoba]) a opakovaně prováděl vklady částkách od 200 Kč do 2 000 Kč. Počáteční zůstatek činil 3 016,48 Kč a konečný 2 196,43 Kč; zatímco připsáno na účet v [měsíc] [rok] bylo 118 012 Kč, odepsáno z účtu bylo 118 832,05 Kč. Z výpisu z EUCB k osobě žalovaného ke dni [datum] soud zjistil, že celkový počet dosud čerpaných půjček činí 7, přičemž žalovaný 3x splatil půjčku opožděně, zamítnutých žádostí o půjčku u žalovaného systém eviduje 10. Aktuální počet půjček k [datum] činil 1, se splatností k [datum], výše dluhu 8 482,59 Kč.

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 OZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně, a to z jiných právních důvodů, než jaké uvádí žalobce.

8. Předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelských úvěrů, žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu § 419 OZ. Účastníci spolu uzavřeli dle ust. § 2395 a násl. OZ smlouvu o úvěru; jednalo se o smlouvu spotřebitelskou. Soud se primárně zabýval tím, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z moci úřední. Rozsudkem z [datum], ve věci [číslo jednací] [číslo], Soudní dvůr EU při výkladu směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Soudní dvůr EU konstatoval, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Na toto reagovala novela zákona o spotřebitelském úvěru č. 96/2022 Sb., která s účinky od 28. 5. 2022 změnila ust. § 87 tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

9. Podle rozsudku NS ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, je věřitel před uzavřením spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se takový úvěr sjednává, neplatná. V daném případě žalobce vyšel z vágních informací poskytnutých samotným žalovaným, a to pouze co do výše příjmu a pravidelných výdajů. Ačkoliv tvrdil, že tyto údaje ověřil, soud došel k opačnému závěru. Mzdu žalovaného žalobce ověřoval z výpisů banky - dokladů o obdržení částky, aniž by z nich bylo možné zjistit, že se skutečně jedná o mzdu; navíc šlo k doklady z období 3-5/ 2020, které bezprostředně nepředcházelo schválení úvěru (úvěr žalovaný získal až 19. 12. 2020). Ze zpráv zasílaných žalobcem žalovanému emailem a sms zprávami, jež žalobce předložil k důkazu, je zřejmé, že„ mikroúvěr“ poskytl žalovanému opakovaně, přičemž žalovaný se rovněž opakovaně dostával do prodlení, ze kterého se následně„ vykupoval“ hrazením dodatečných částek, po jejichž obdržení se splatnost úvěru o další dny prodloužila. Z výpisu REPI je zřejmé, že si žalovaný půjčuje opakovaně, přičemž jeho závazky k datu sjednání smlouvy činily celkem 31 565 Kč. Také z výpisu z účtu za [období] [rok] vyplynulo, že v daném měsíci žalovaný obdržel ještě další půjčku. Mimo to soud zjistil, že jeden splatný závazek žalovaného je již dokonce exekučně vymáhán, přičemž tuto skutečnost mohl žalobce zjistit z veřejně dostupné databáze exekucí. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel splácet i další závazky, které nepřiznal ve svých výdajích. Po důkladném zvážení všech těchto skutečností by při vynaložení odborné péče musel žalobce nutně dospět k závěru, že žalovaný je dlužník nespolehlivý a nebude schopen další úvěr splácet, byť jde o úvěr v částce 5 000 Kč. Žalobce tak nedostál své zákonné povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přesto s žalovaným smlouvu uzavřel a úvěr mu poskytl. V důsledku uvedeného je smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ex lege neplatná.

10. Jelikož je úvěrová smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor žalobce majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky, tj. 5 000 Kč bez právního důvodu a je povinen ji jako bezdůvodné obohacení vrátit. Tuto částku soud žalobci ve výroku I. přiznal, ve zbytku pak žalobu zamítl (výrok II.). Současně vznikla žalovanému nevrácení částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ v návaznosti na doručení výzvy žalobce k zaplacení od 3. 1. 2021 do zaplacení.

11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím, která byla žalovanému uložena k zaplacení, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce 7 398 Kč představující jistinu dluhu) ve výši 67,59% uplatněného nároku, úspěch žalovaného ve zbývající části jistiny (2 398 Kč ve které byla žaloba zamítnuta) je ve výši 32,41% uplatněného žalobního nároku, odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce vzniká žalobci právo na úhradu 35,18% vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 600 Kč, respektive 1 500 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění, podání ve věci samé) dle ust. § 7 bod. 5., ust. § 8 odst. 1, respektive ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. advokátního tarifu, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 100 Kč, respektive 300 Kč (3x 100 Kč, 1x 300 Kč za jeden úkon právní služby) za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění, podání ve věci samé) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), respektive ust. § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy ve výši 3 667 Kč, žalobce má právo na náhradu 35,18% vynaložených nákladů řízení, což činí celkem částku 1 290 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané náklady řízení právní zástupkyni žalobce.