37 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Schiessera a přísedících Heleny Cypris Žůrkové a Hildegardy Sněhotové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 192 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 174 214 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky dalších 17 786 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 660 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 13. 5. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 192 000 Kč z titulu dlužné mzdy a odstupného po žalovaném. Žalobce uzavřel pracovní smlouvu se žalovaným prostřednictvím jejího jednatele [jméno] [příjmení] dne [datum] s datem nástupu k témuž dni. Mzdový výměr byl sjednán na 247 Kč hrubého, tedy 180 Kč čistého v hodinové sazbě. Ve stejný den také žalobce nastoupil do společnosti [právnická osoba] K prvnímu výplatnímu termínu dne [datum] nebyl žalobci vydán výplatní lístek, byla pouze podepsána faktura, peníze žalobce obdržel v hotovosti, přičemž výše mzdy souhlasila. Obdobně bylo postupováno v měsíci [měsíc]. V průběhu měsíce října byla na pracovišti provedena kontrola ze strany inspekce práce. Následně byla za měsíc [měsíc] mzda zaslána žalobci na jeho osobní účet, byla však o 5 200 Kč nižší. Mzda za měsíc [měsíc] pak byla nižší o 8 100 Kč a mzdy za následující měsíce [období], [anonymizováno 8 slov] nebyly žalobci vyplaceny vůbec. Žalovaný nereagoval na SMS výzvy žalobce, ten proto dne 5. 3. 2019 podal výpověď a to písemně na adresu žalované, avšak poštovní zásilka byla vrácena jako nedoručitelná. Žalobce se o doručení následně pokusil ještě dvakrát a následně ještě na adresu majitele [právnická osoba] [příjmení]. Žalobce tak neobdržel zápočtový list a proto nemohl být řádně zaregistrován na úřadu práce.

2. Za žalovaného ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] likvidátor [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaný byl usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zrušen s likvidací. Likvidátorovi nebylo ze strany osob oprávněných jednat za obchodní korporaci ničeho předáno, tj. zejm. účetnictví a listiny týkající se zaměstnanců. Likvidátor uvedl, že nikdy neviděl pracovní smlouvu žalobce a tento jej nikdy nekontaktoval. Závěrem uvedl, že rozhodnutí ve věci ponechává na soudu.

3. Soud provedl důkaz pracovní smlouvou ze dne [datum], mzdovým výměrem ze dne [datum], prohlášeními [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení] ze dne [datum], výpisy z účtu předloženými žalobcem a listinami z připojeného trestního spisu ve věci sp. zn. [spisová značka], kterými jsou protokol o podání vysvětlení [číslo listu], [anonymizováno], přílohy k tomuto protokolu a výplatní lístky žalobce na [číslo listu], [anonymizována dvě slova] (za [období] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]). Soud dále neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] a to pro nadbytečnost, neboť ostatní důkazy poskytovaly dostatečnou oporu pro závěry soudu ve věci samé.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce uzavřel dne [datum] se žalovaným pracovní smlouvu na dobu neurčitou s místem výkonu práce na adrese [adresa] (adresa společnosti [právnická osoba]) a se dnem nástupu dne [datum]. Mzdovým výměrem z téhož dne byla žalobci stanovena hodinová mzda ve výši 247 Kč a dále dle smlouvy žalobci náleželo 20 dní dovolené v kalendářním roce. Výkon práce dle smlouvy žalobcem vyplynul z prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení]. Podle předložených výpisů z účtu žalobce bylo za [měsíc] [rok] žalobci vyplaceno 25 509 Kč a za měsíc [měsíc] [rok] bylo žalobci vyplaceno 21 600 Kč. Podle výplatních lístků pak žalobci měla být za [měsíc] [rok] vyplacena částka 25 518 Kč, dále za [měsíc] [rok] částka 21 600 Kč a za [měsíc] [rok] částka 20 250Kč. Žalobce dále v roce [rok] dle lístků nečerpal dovolenou a vznikl mu nárok na náhradu za 3 dny státního svátku v měsíci [měsíc]. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum], že ke změně situace v práci žalobce došlo v polovině [měsíc] [rok] po kontrole inspektorátu práce uskutečněné na pracovišti. Žalobce poté částečně pracoval pro [právnická osoba], které mzdu poslaly na účet žalovaného, avšak tato žalobci za [měsíc] [rok] a [období], [anonymizováno 5 slov] [rok] nebyla vyplacena. Proto žalobce zaslal žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplacení mzdy, nejprve dne [datum] a poté ještě několikrát, a to na adresu sídla žalovaného, avšak zásilka mu byla vrácena jako nedoručená.

5. Podle ustanovení § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákoník práce“), závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

6. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a.

7. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

8. Podle ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije 7 odst. 3.

9. Podle ustanovení § 222 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru.

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný přestal žalobci zasílat mzdu, a to nejdříve za [měsíc] [rok]. V důsledku toho žalobce se žalovaným ke dni [datum] rozvázal ze zákonného důvodu pracovní poměr. Mzda za dále specifikované období pak nebyla k dnešnímu dni žalobci žalovaným vyplacena.

11. Celkovou výši krácené mzdy soud dovodil následovně. Za [měsíc] [rok] bylo žalobci vyplaceno 25 509 Kč dle jím doloženého výpisu z účtu, ačkoliv mu mělo dle výplatního lístku být vyplaceno 25 518 Kč, tedy byl krácen o 9 Kč. Za měsíc [měsíc] [rok] byla žalobci vyplacena mzda ve správné výši (21 600 Kč), což vyplývá z předloženého výpisu z účtu a z výplatního lístku. Z měsíc [měsíc] mělo být dle výplatního lístku žalobci vyplaceno 20 250 Kč, avšak k tomu nedošlo. Za rok [rok] dále mělo žalobci být proplaceno 6 dnů dovolené, a to s ohledem na nástup žalobce do práce dne [datum], což při jeho hodinové mzdě 247 Kč činí celkem 11 856 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobci nebyla proplacena mzda za [měsíc] [rok], kdy žalobci mělo být vyplaceno 29 250 Kč (za 21 pracovních směn v délce 8 hodin při hodinové sazbě 247 Kč), za [měsíc] [rok], kdy žalobci mělo být vyplaceno 20 250 Kč, neboť žalobce sám uvedl, že odpracoval 15 směn a tato skutečnost nebyla v řízení nijak rozporována, a za 3 odpracované dny v [měsíc] [rok], kdy žalobci mělo být vyplaceno 4 050 Kč, přičemž ke dni [datum] lze považovat pracovní poměr za ukončený okamžitým zrušením ze strany žalobce jako zaměstnavatele dle ust. § 56 odst. 1 písm. b). Dále měla žalobci být proplacena náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce [rok] s ohledem na skončení pracovního poměru ke dni [datum] a znění citovaného ustanovení § 222 odst. zákoníku práce.

12. Soud dále dospěl k závěru, že žalobce vyvinul maximální možné úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, pokud žalovanému zaslal třikrát sdělení o okamžitém zrušení pracovního poměru. Protože má soud za prokázané, že žalobci nebyla vyplácena mzda, považuje toto zrušení za zcela důvodné a oprávněné, v důsledku čehož vznikl žalobci nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za 2 měsíce výpovědní doby dle výše citovaných ustanovení. Tato náhrada činí 82 992 Kč celkem za 2 měsíce po 168 pracovních hodinách a 247 Kč hodinové sazby. Celkem tak žalovanému soud přiznal 174 214 Kč. Ve zbývající části 17 786 Kč soud žalobu zamítnul.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a přiznal ji žalobci, neboť tento měl ve věci převážný úspěch, který lze vyjádřit podílem 81,48 % z celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,26 %), a proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení představující soudní poplatek ve výši 9 600 Kč a odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění. Podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 odst. 4 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v této věci 8 780 Kč. Tato žalobci náleží za úkony právní služby spočívající v : -) převzetí věci a přípravě zastoupení (ust. § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), -) účasti u jednání soudu dne [datum] (ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), celkem 2 úkony právní služby, tedy 17 560 Kč, dále pak paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (300 Kč za jeden úkon právní služby) za 2 úkony právní služby výše uvedené, nárok na náhradu za ztrátu času za celkem 4 započatých 1/2hodin po 100 Kč za cestu k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, (celkem na náhradě za ztrátu času 400 Kč), a dále náhrada jízdních výdajů advokáta za cestu [obec] - [obec] a zpět (86 km) osobním automobilem Volkswagen Passat při průměrné spotřebě nafty 4,6 l /100 km (viz. § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce - spotřeba pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství), ceně nafty dle vyhlášky 511/2021 Sb., ve výši 36,10 Kč, náhrady za použití vozidla ve výši 4,70 Kč/km, celkem jízdné 547 Kč bez DPH, celkem tedy ve výši 19 107 Kč. Protože zástupce žalovaných je plátcem DPH, připočetl tak soud DPH ve výši 4 012,47 Kč, celková náhrada nákladů řízení činí částku 26 660 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce.