37 C 142/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl předsedou senátu Mgr. Karlem Schiesserem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částky 3 647 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 647 Kč s příslušenstvím, úrokem z prodlení za dobu od 12. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. České republice – Okresnímu soudu v Opavě se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 12. 3. 2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 3 647 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný měl dne datum fyzicky napadnout jméno příjmení, datum narození, která je zdravotně pojištěna u žalobce, a způsobil jí tím zranění, které vyžádalo lékařské ošetření, a na jehož léčení žalobce, jako zdravotní pojišťovna, vynaložil ze zdravotního pojištění částku 3 647 Kč. Za své jednání byl žalovaný shledán vinným z přestupku dle ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, který nabyl právní moci dne datum. Podle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má pojišťovna právo požadovat po žalovaném, který způsobil újmu na zdraví, úhradu vynaložených nákladů na léčení. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky vynaložených nákladů léčení, žalovaný ale nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný k věci uvedl, že se jméno příjmení dne datum skutečně setkal, k fyzickému napadení nedošlo, jméno příjmení požádala žalovaného o finanční půjčku, žalovaný ale požadoval, aby mu vrátila již dříve zapůjčené peníze. Během komunikace s ní ji pouze chytil za zápěstí, aby s ní navázal oční kontakt, neboť vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebuje vidět obličej osoby, se kterou hovoří, aby rozuměl, toto ale nemohlo způsobit žádné zranění. jméno příjmení se mu vysmekla a žalovaný poté odešel. Žalovaný nemá tušení o dalším šetření události Městským úřadem ve Vítkově jako přestupku, nebyl v tomto směru nijako kontaktován.

3. Soud provedl důkaz vyúčtováním nákladů léčení ze dne datum, obsahem spisu stát. instituce číslo jednací (rozhodnutím ze dne datum, oznámením o přestupku ze dne datum, úředním záznamem ze dne datum, úřední záznamem o podání vysvětlení ze dne datum) sdělením stát. instituce ze dne datum, z těchto důkazů soud zjistil, že rozhodnutím – příkazem o uložení správního trestu vydaného stát. instituce dne datum byl žalovaný jako obviněný uznán vinným z úmyslného přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit tím, že dne datum fyzicky napadl jméno příjmení úderem pěstí do oblasti pravého oka, což si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření, rozhodnutí dle správního orgánu nabylo právní moci dne datum, přičemž žalovanému jako obviněnému bylo doručeno tzv.„ fikcí“ uložením u provozovatele poštovních služeb, tzn. Není zřejmé, zda se skutečně s jeho obsahem žalovaný seznámil. Za přestupek byla žalovanému udělena pokuta ve výši 500 Kč, kterou žalovaný uhradil dne datum. V průběhu správního řízení o přestupku pak žalovaný jako obviněný nebyl nijak vyslechnut, ať už věc vyšetřující Policií ČR, anebo správním orgánem a při rozhodnutí se vycházelo jen z podání vysvětlení paní jméno příjmení a jméno příjmení. Žalobce vynaložil za léčbu následků zranění jméno příjmení jako pojištěnkyně žalobce částku 3 647 Kč a při jejím vymáhání vycházel en ze sdělení stát. instituce ze dne datum.

4. Soud nemá za jednoznačně prokázané, že se žalovaný dopustil skutku, v jehož důsledku mělo dojít ke zranění jméno příjmení. Tento závěr vyplývá pouze ze správního řízení, v jehož průběhu a předchozího šetření ale nebyl žalovaný k vytýkanému jednání nijak slyšen, což samo o sobě zakládá podstatné porušení jeho procesních práv za situace, že následné rozhodnutí je možné doručit i tzv. fikcí. Žalovaný své jednání popírá, k prokázání této skutečnosti byly navrženy k výslechu svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení, z nichž ani jedna se k jednání nedostavila; s ohledem na výši dlužné částky pak soud vynucování jejich účasti u jednání a výslech aplikací pořádkových opatření (pokuta, předvedení) s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení neprovedl a svědkyně nevyslechl.

5. Podle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

6. Skutková zjištění výše uvedená posoudil soud podle citovaného ustanovení zákona a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť protiprávní jednání žalovaného vůči pojištěnkyni žalobce nebylo jednoznačně prokázáno, když plyne pouze z rozhodnutí vydaného po řízení, ve kterém neměl žalovaný se možnost vyjádřit, a žalobu tak v celém rozsahu zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 150 o.s.ř., když pro důvody zvláštního zřetele hodné nerozhodl o náhradě nákladů řízení za právní zastoupení žalobce advokátem dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. a nepřiznal žalovanému, respektive České republice, který byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem a úhradu nákladů vzniklých na tlumočném ze znakového jazyka.

8. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje soud zejména v tom, že má za to, že na straně žalobce existovala dobrá víra v to, že nárok uplatňuje důvodně, když vycházel ze sdělení stát. instituce o tom, že žalovaný byl pravomocně uznán vinným z přestupku; výše uvedené okolnosti, na základě kterých nemá soud nárok žalobce za prokázaný, vyšly najevo až v průběhu tohoto řízení, o čemž žalobce, který neměl k dispozici předmětný správní spis, nemohl být seznámen, bylo by proto za těchto okolností zjevně nespravedlivé, aby žalobce musel nést i náhradu nákladů řízení. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků, respektive stát, na náhradu nákladů řízení nemá právo. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.