37 C 242/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Karlem Schiesserem v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 21 544 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč, to vše v měsíčních splátkách ve výši každá 1 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky dalších 13 544 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 544 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřeli dne 14. 1. 2020 distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobce je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů zapsaným v Seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného u České národní banky. Žalovaný zaslal žalobci ze svého účtu ověřovací platbu ve výši 1 Kč před uzavřením smlouvy, na základě které si žalobce ověřil totožnost dlužníka. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl žalobce žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky a zaplatit žalobci úroky, jakož i ostatní závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru. Účastníci řízení si mezi sebou sjednali úrokovou sazbu ve výši 39% ročně z čerpané jistiny za dobu od poskytnutí finančních prostředků do úplného faktického vrácení jistiny. Dle bodu [číslo] smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 544 Kč. Den splatnosti úvěru byl v bodě [článek] smlouvy určen do 30 dnů od uzavření smlouvy a dále se žalovaný zavázal žalobci vrátit poskytnuté finanční prostředky, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru jednorázově. Dle bodu [číslo] smlouvy pak žalobce byl povinen žalobci zaplatit poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 20% z jistiny. Dle bodu [číslo] smlouvy byl žalovaný v případě prodlení se splácením dluhu či jeho části povinen uhradit žalobci rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dle bodu [číslo] [anonymizováno] smlouvy se žalovaný v případě prodlení dále zavázal zaplatit žalobci poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním inkasní agentuře. Do dne podání žaloby žalovaný žalobci nic neuhradil. Z toho důvodu žalobce podal žalobu na soud, v rámci které se domáhá zaplacení částky 8000 Kč, 2600 Kč, 2400 Kč, 8544 Kč a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným, a to prostřednictvím dálkového přístupu. Žalobce uvedl, že žalovaný po něm požadoval doložení pouze jedné výplatní pásky a zaplacení 1 Kč, kterou poslal na účet žalobce. Žalobce nic víc po žalovaném doložit nechtěl.

3. Dne [datum] byl Okresním soudě v Opavě vydán platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne [datum]. Proti platebnímu rozkazu mohl žalovaný podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odpor, což žalovaný udělal. Dne [datum] byl Okresnímu soudu v Opavě v dané věci doručen včasný odpor žalovaného.

4. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum]. Žalobce se z jednání omluvil svým podáním doručeným soudu dne [datum] a požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti a dále navrhl, aby v případě, kdy se k jednání nedostaví žalovaná strana, soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k nařízenému jednání dostavil. Vzhledem k tomu, že o odročení jednání nebylo požádáno, jednal soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem (jako poskytovatelem úvěru) a žalovaným (jako klientem). Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky žalobci jednorázově do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy spolu s úrokem a s poplatkem za poskytnutí úvěru dle bodu [číslo] smlouvy. Ve smlouvě je dále uvedeno číslo bankovního účtu žalovaného [bankovní účet].

6. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno řízení vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaným byl v daném řízení [celé jméno žalovaného]. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], které nabylo ve výroku I. právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalovaný ([celé jméno žalovaného]) se zavázal zaplatit žalobci částku 150 955,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 108 352 Kč za dobu od [datum] do zaplacení s tím, že tyto povinnosti je žalovaný oprávněn split ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje [datum] a následně od [datum] ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich. Dále se tímto usnesením žalovaný zavázal nahradit žalobci náklady řízení ve výši 31 000 Kč s tím, že tuto svou povinnost je žalovaný oprávněný splnit ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje [datum], pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich.

7. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno řízení vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaným byl v daném řízení [celé jméno žalovaného]. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], které nabylo ve výroku I. právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalovaný ([celé jméno žalovaného]) se zavázal zaplatit žalobci částku 31 836,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 175 Kč od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 10 728,40 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje říjnem 2019, pod ztrátou výhody splátek.

8. Z rejstříku ISAS soud zjistil, že před poskytnutím půjčky byly na žalovaném vedeny exekuční řízení u Okresního soudu v Opavě, a to nejméně ve věcech vedených pod spisovou značkou [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

9. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] žalovaný od žalované obdržel na svůj účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč s tím, že do poznámky pro příjemce byl napsán text„ [celé jméno žalovaného], [název] splatna dne [datum]“.

10. Z nesporných tvrzení účastníku vyplývá, že žalovaný si vzal úvěr od žalobce prostřednictvím dálkové komunikace, a to vyčerpaný ve výši 8 000 Kč, kterou nesplatil.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému dne [datum] finanční prostředky na účet žalovaného č. [bankovní účet], žalovaný se zavázal vrátit tyto finanční prostředky do 30 dnů bezhotovostně a jednorázově na účet [role v řízení] spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalobce zaslal žalovanému 3 výzvy k plnění, výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána dne 9. 3. 2020. Žalovaný na uvedenou smlouvu nic nezaplatil (odpor žalovaného na [číslo listu]).

12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba o zaplacení částky 21 544 Kč není částečně důvodná.

17. Ačkoli bylo prokázáno, že účastníci řízení spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 8 000 Kč, když tuto částku jednorázově vyplatil na bankovní účet žalovaného, a žalovaný tyto peněžní prostředky čerpal a zavázal se je žalobci vrátit včetně dalších poplatků a úroků, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je neplatná.

18. Žalobce totiž porušil svou zákonnou povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně z jeho ustanovení § 9 odst. 1, když před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru s odbornou péčí neposuzoval dostatečně schopnost žalovaného jako spotřebitele sjednaný úvěr řádně splácet, a to zejména s ohledem na podmínky dané smlouvy (kdy poplatek za poskytnutí úvěru dosahoval min. 24,8% (v případě prodlení 106,8%) jistiny a úrok činil 39% ročně), které zakládaly kumulativní nárůst celkového dluhu. Již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, ve shodě s judikaturou Soudního dvora Evropské unie dovodil, že poskytovatelé úvěrů nemohou při rozhodování o poskytnutí úvěrů vycházet pouze z údajů tvrzených spotřebitelem, který o úvěr žádá. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru tak, jak je definována zákonem, by měla být taková míra obezřetnosti, spočívající v aktivním vyžádání si dokladů vydaných třetími stranami, které jsou způsobilé objektivně a věrohodně vykreslit spotřebitelovu schopnost dostát svým závazkům ze smlouvy. Může se jednat například o např. potvrzení o zaměstnání a příjmu, výplatní pásky, výpis z bankovního účtu žadatele o úvěr a podobně. Důvodová zpráva k zákonu č. 43/2013 Sb. k tomu mimo jiné uvádí, že„ důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru“. Povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele tudíž představuje„ posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet“.

19. Žalobce tvrdil, že posuzoval úvěryschopnost žalovaného s řádnou péčí, kdy si od žalovaného vyžádal potvrzení o jeho příjmech formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem a čestným prohlášením žalovaného o jeho výdajích. Dále žalobce tvrdil, že při posuzování úvěryschopnosti žalovaného provedl lustraci v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v rámci registru dlužníků [právnická osoba], kdy v žádném z těchto rejstříků a registru žalobce nenašel žádné záznamy o žalovaném. K tomuto soud poukazuje na vedení min. 4 exekucí na žalovaného u Okresního soudu v Opavě, kdy 2 jsou z roku [rok] a 2 z roku [rok]. Jako poslední měl žalobce přihlédnout k již dříve uzavřeným úvěrovým smlouvám s žalovaným, které byly žalovaným řádně splaceny. Totožnost žalovaného byla žalobcem ověřena kopií jeho občanského průkazu a pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný žalobci zaslal ze svého bankovního účtu. Žalovaný potvrdil, že žalobce po něm požadoval zaslání kopie jedné výplatní pásky a zaplacení 1 Kč na účet žalobce. Dále žalovaný v průběhu řízení uvedl, že má měsíční příjem asi 25 000 Kč, měsíční náklady za nájem 10 000 Kč + služby, dále má vyživovací povinnost vůči svému synovi, který má 13 let a očekává narození dalšího dítěte. Soud znovu poukazuje na shora uvedenou zákonnou úpravu a důvodovou zprávu, ze kterých jednoznačně vyplývá, že poskytovatel úvěru se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr při posuzování jeho úvěryschopnosti, k tomuto soud uvádí, že žalobce soudu nedoložil tvrzené čestné prohlášení žalovaného, které si měl od žalovaného vyžádat. Žalobce se tedy kromě toho, že se nezabýval reálnými výdaji žalovaného, neřešil ani to, z čeho bude splácet žalovaný úvěr, když do [datum] měl žalovaný zaplatit žalobci 10 240 Kč. Na první pohlede je jasné, že z uvedeného příjmu nemohl ušetřit v tak krátké době danou finanční částku. V případě, že by žalobce posuzoval s řádnou péčí úvěryschopnost žalovaného, tak by musel mít důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Právě proto je tady právní úprava, která klade důraz na důkladné objektivní posouzení úvěryschopnosti u žadatelů o úvěr (spotřebitelů) úvěrující společností, kdy úvěrující společnost vystupuje jakožto profesionálka a má zabránit nezodpovědnému zadlužování. Žalobce tedy v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a taky břemeno důkazní, neboť dostatečně netvrdil skutečnosti a nepředložil soudu důkazní návrhy svědčící o splnění jeho povinnosti jako poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného.

20. V této souvislosti je třeba poznamenat, že soud byl při jednání připraven žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvat k doplnění žalobních tvrzení v tomto směru a poučit jej o následcích nesplnění výzvy. Tím, že se žalobce k nařízenému jednání nedostavil a nepožádal o jeho odročení, se dobrovolně připravil o možnost, aby se mu tohoto poučení ze strany soudu dostalo. Přitom platí, že„ nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2012, sp.zn. 32 Cdo 2528/2010).

21. Popsané neunesení břemen tvrzení a důkazní žalobcem má za následek neplatnost právního jednání – smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží ex offo. Na to soud usuzuje zejména ze skutečnosti, že ze strany žalobce došlo k jednání odporujícímu zákonu, konkrétně k porušení ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jakož i k zjevnému narušení veřejného pořádku. Jak česká, tak unijní legislativa klade důraz na vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Dle odborné literatury (Vacek, L. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář. Praha: Wolters Kluver, 2015 427 s.) je primárním cílem § 9„ ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (…). Spotřebitel je tak chráněn i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet.“ Sekundárně chrání ustanovení § 9 i samotného věřitele, a to před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek.„ V neposlední řadě je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).“ Lze tak shrnout, že smyslem citovaného ustanovení je snaha o minimalizaci rizikových úvěrů a o zamezení neúměrného zadlužování domácností, neboť tyto faktory s sebou nesou výrazné negativní dopady nejen pro jednotlivce a jejich blízké, ale též pro společnost jako celek. Zákon o spotřebitelském úvěru tedy tímto svým ustanovením chrání veřejný pořádek.

22. V návaznosti na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud dovodil, že žalobce získal od žalobce bez právního důvodu majetkový prospěch - finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které je žalovaný povinen žalobci vrátit dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Ke dni podání žaloby žalovaný žalobci nezaplatil ničeho, soud nemá povědomost o tom, že v mezidobí došlo ke změně stavu. Žalobce tedy žalobci nevrátil bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč, když mu nevrátil finanční prostředky z jistiny, z toho důvodu ho k tomu zavázal soud.

23. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru mohl žalobce po žalovaném po právu požadovat toliko vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč, představující peněžní prostředky jemu poskytnuté v rámci úvěru. Požadavky na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 8 544 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč tedy byly nepodstatné, jelikož požadované částky vycházejí z úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení. Soud přihlédl k tomu, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, když měl úspěch ve věci ve výši 63 %, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.