37 C 276/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Karlem Schiesserem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení částky 2 656 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení z této částky za dobu od 25. 7. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 754 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky dalších 656 Kč s příslušenstvím, úrokem z prodlení za dobu od 25. 7. 2019 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobou podanou u soudu dne 6. 10. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky celkem 2 656 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] měla uzavřít dne [datum] s žalovanou smlouvu o poskytnutí zápůjčky, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka v celkové částce 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 656 Kč. Žalovaný tento svůj závazek nesplnila, žalobci tak vznikl nárok na vrácení zápůjčky s poplatkem za jeho poskytnutí celkem v částce 2 656 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na [datum] se žádný z účastníků nedostavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalované.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce datovanou dnem 3. 7. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], potvrzením o provedené platbě ze dne [datum], výpisem z účtu žalované za měsíc [číslo], rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ze kterých zjistil, že na účet žalované byla dne [datum] připsána částka 2 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Tato společnost pak měla s žalovanou uzavřít dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které měla být žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč převodem na účet žalované, a kterou se měla žalovaná zavázat vrátit ve lhůtě do [datum] společně s poplatkem 656 Kč. Žalovaná částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátila, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla tato pohledávka postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. Již dne [datum] pak žalovaná obdobným způsobem obdržela částku 2 000 od společnosti [právnická osoba] jako spotřebitelský úvěr, který rovněž neuhradila ([sp. zn.] [spisová značka]).

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaná od právního předchůdce žalobce skutečně čerpala, tedy 2 000 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Pokud pak žalovaná tuto částku obdržela od právního předchůdce žalobce jako zápůjčku na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, tak takovou smlouvu o úvěru soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou (přičemž žádné takové informace ze strany právního předchůdce žalobce ani nebyly vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána ověřením, zda se žalovaná nenachází v evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, k tomu ale nedoložil ničeho. Pokud by si žalobce minimálně vyžádal výpisy z účtu žalované za období předcházející poskytnutí zápůjčky, musel by dospět k závěru, že hospodaření žalované je deficitní se zápornými zůstatky na účtu, které řeší právě čerpáním krátkodobých spotřebitelských úvěrů a zápůjček, poskytnutí další zápůjčky žalované by ta její poskytovatel musel nutně vyhodnotit jako značně rizikové a zápůjčku neposkytnout. Právní předchůdce žalobce tak porušil zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal.

11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný co do částky 2 000 Kč na jistině, která byla žalované uložena k zaplacení, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce 2 656 Kč představující jistinu dluhu) ve výši 75,3% uplatněného nároku, úspěch žalované ve zbývající části jistiny (656 Kč ve které byla žaloba zamítnuta) je ve výši 24,7% uplatněného žalobního nároku, odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce vzniká žalobci právo na úhradu 50,6% vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (100 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy ve výši 1 368 Kč, žalobce má právo na náhradu 50,6% vynaložených nákladů řízení, což činí celkem částku 754 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit přiznané náklady řízení právnímu zástupci žalobce.