37 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Karlem Schiesserem ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 11 642,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 000 Kč s 8% ročním úrokem z prodlení z této částky za dobu od 13. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky dalších 5 642,70 Kč, a v části ve které se domáhá zaplacení 8% ročního úroku z prodlení z částky 2 042,70 Kč za dobu od 13. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 19. 3. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 11 642,70 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, měla s žalovaným uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to distančním způsobem ve smyslu ustanovení § 1820 obřanského zákoníku, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce. Vrácena měla být částka úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 877 Kč a úrokem ve výši 165,70 Kč, a to ve lhůtě do 28 dnů od odeslání spotřebitelského úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením včetně dohodnutého poplatku, původní věřitel proto žalovanému zaslal upomínky, na které však žalovaný nereagoval. Za tyto upomínky požaduje žalobce uhradit 600 Kč, tedy po 200 Kč za upomínky ze dne datum, datum a datum. Pohledávka z úvěrové smlouvy vůči žalovanému byla postoupena právnická osoba anonymizováno, se sídlem adresa, anonymizováno 5 slov, která ji následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobci. Žalobce žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k dobrovolnému splnění povinnosti, avšak to bylo bezvýsledné.

2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto jej usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud zrušil a nařídil jednání ve věci. Jednání ve věci bylo nařízeno na datum, žalovaný se k jednání nedostavil, žalobce se z jednání omluvil a k jednání se neodstavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o. s. ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce.

3. Soud provedl důkaz formulářem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum včetně přílohy, smlouvami o postoupení pohledávek, výpisem z účtu žalovaného (č. l. 35), výplatním lístkem žalovaného a žalobami ve věci sp. zn. spisová značka a ve věci sp. zn. spisová značka vedenými u Okresního soudu v Opavě, ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne datum připsána částka 6 000 Kč od společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa. Tato společnost pak měla s žalovaným uzavřít dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo to distančním způsobem, kde fyzický podpis byl nahrazen autorizačním kódem. Na základě této smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, platba byla zadána dne datum. Žalovaný takto jemu poskytnutý úvěr zcela vyčerpal, přičemž dle smlouvy se měl žalovaný zavázat vrátit půjčenou částku ve lhůtě do datum společně s poplatky a úrokem. Žalovaný obdrženou částku původnímu věřiteli nevrátil, tento postoupil pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na právnická osoba anonymizováno, se sídlem adresa, anonymizováno 5 slov a tato ji následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci. Soud dále zjistil, že žalovaný si měl dále v souvisejícím časovém období půjčit finanční prostředky ve výši 8 000 Kč dne datum a dále 25 000 Kč dne datum od jiných společností.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal, tedy v částce 6 000 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud pak žalovaný tuto částku obdržel od právního předchůdce žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, tak takovou smlouvu o úvěru soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Původní věřitel, který žalovanému úvěr poskytl, byl povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Původní věřitel právnická osoba anonymizována dvě slova posoudil úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně, když si pouze pořídil kopii občanského průkazu (kdy tento krok nelze ani považovat úkon směřující k posouzení úvěruschopnosti) a výplatní pásek za měsíc srpen roku rok, jakékoliv nahlížení do veřejných rejstříků původním věřitelem nebylo žalobcem nikterak doloženo. Původní věřitel tak porušil zásady odpovědného úvěrování podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že si nezajistil dostatečné a spolehlivé informace, a případně uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal. K tomu též žalobci náleží úrok z prodlení ve výši 8 % ročně do zaplacení. Ve zbývající části, tedy v částce ve výši 5 642,70 Kč, soud žalobu zamítnul.

10. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a to s ohledem na skutečnost, že žalobce byl ve věci úspěšný jen ve výši 6 000 Kč z celkových žalovaných 11 642,70 Kč, tedy 51,5 % z celkové výše částky v žalobě uplatněné. Proto soud rozhodl, tak že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.