38 C 145/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne datum Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:1/ Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne datum Adresa zainteresované osoby 0/0 2/ Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozená dne datum adresa žalovaná 2) zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o určení, že žalovaná č. 2 není dědičkou zůstavitele

I. Žalovaná 2/ , Jméno zainteresované osoby 2/0, , narozená , datum, , není dědičkou zůstavitele , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , narozeného , datum, , zemřelého dne , datum, .

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1/ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná 2/ je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 40 834 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně, , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. Žalobkyně se jako dědička ze zákona žalobou podanou proti žalovaným jako dalším účastnicím pozůstalostního řízení po , tituly před jménem, , jméno FO, , zemř. , datum, (dále jen „zůstavitel“), domáhala určení, že žalovaná 2/ není dědičkou zůstavitele. Žalobu podala v návaznosti na usnesení notáře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne , datum, , kterým jí bylo uloženo, aby do 2 měsíců od právní moci usnesení podala žalobu na určení, že je dědičkou zůstavitele. Uvedla, že zůstavitelův podpis na allografní závěti ze dne , datum, , jíž zůstavil část pozůstalosti žalované 2/ není jeho podpisem, neboť se liší od jeho podpisu na další, nikým nezpochybněné, závěti ve prospěch žalované 1/ z téhož dne, a protože okolnosti objevení závěti jsou podezřelé. Současně zpochybnila pravost závěti v tom smyslu, že samostatná listina s podpisy svědků závěti, , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , i jejího pisatele, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , byla vzhledem k nedostatečně pevnému spojení jednotlivých listů závěti a celkově nestandardním okolnostem pořízení a nalezení závěti připojena až dodatečně, což také znamená, že je nepravdivý její obsah co do data pořízení a prohlášení, že svědkové byli osobně přítomni zůstavitelovu prohlášení, že závěť obsahuje jeho poslední vůli. Případně byla závěť dokonce vytvořena dodatečně tak, aby připomínala závěť ve prospěch žalované 1/. Závěť ve prospěch žalované 2/ je navíc i neplatná, neboť , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl způsobilým závětním svědkem. Od , datum, je , tituly před jménem, , jméno FO, jednatelem společnosti , právnická osoba, založené žalovanou 2/, která si od , právnická osoba, , adresa, , kde byla žalovaná 2/ zaměstnána jako , podezřelý výraz, , jež ve skutečnosti poskytovala žalovaná 2/ jako „nezávislý“ dodavatel společnosti , právnická osoba, . Obchodní podíl v této společnosti dne , datum, převedla na , Anonymizováno, , avšak společnost nadále fakticky ovládala, což plyne i z faktu, že tato společnost dodnes sídlí na adrese , Anonymizováno, . Plnou mocí z , datum, žalovaná 2/ zmocnila advokáta , jméno FO, k založení dané společnosti, přičemž od , datum, je opět , Anonymizováno, a také , Anonymizováno, společnosti. Přinejmenším svědek , jméno FO, tudíž ke dni pořízení závěti byl ve vztahu ekonomické závislosti ve vztahu k žalované 2/a tedy na věci měl osobní zájem. Dále žalobkyně poukázala na nestandardní okolnosti případu, kdy žalovaná 2/ s advokátem , jméno FO, a dalšími osobami bezprostředně po , Anonymizováno, , a ještě před závěrou pozůstalosti z ní odnesli blíže neidentifikované věci, přičemž měla být též nalezena závěť, aniž by bylo zřejmé, která. Navíc někdo zfalšoval podpis žalobkyně na úvěrové smlouvě, kterou zůstavitel uzavřel za účelem , Anonymizováno, , v němž přitom až do , datum, sídlila společnost , právnická osoba, .

2. Žalovaná 1/ se k věci nevyjádřila. Žalovaná 2/ navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť podala jinou žalobu než jí notář v usnesení, proti němuž se neodvolala, uložil.

3. Okresní soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, žalobu zamítl s tím, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. K odvolání žalobkyně , Anonymizováno, v , adresa, dne , datum, unesením č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne , datum, , napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení přímo ze zákona a není třeba ho v řízení zkoumat. Účelem řízení dle § 170 z. ř. s. je rozhodnutí sporu o dědické právo, pro něž je podstatné to, aby se jej účastnili všichni účastníci pozůstalostního řízení a aby soud rozhodoval o výroku, který tento spor opravdu může vyřešit. V řízení bude třeba postavit najisto skutečnosti, které jsou mezi stranami sporné, tedy, zda žalovaná 2/ je dědičkou zůstavitele, a přitom není podstatné, kdo žalobu podal. Odvolací soud uložil okresnímu soudu, aby se nejprve vypořádal s otázkou, zda již samotná okolnost, jakým způsobem byly spojeny jednotlivé listy sporné závěti a kde se nachází podpisy svědků a pisatele a předčitatele, nezpůsobuje neplatnost závěti. Nebude-li možno spor takto uzavřít, okresní soud posoudí, zda již byla do řízení vnesena rozhodná skutková tvrzení a důkazní návrhy (bez ohledu na to, zda tak učinil ten, kdo nemá břemeno tvrzení ani důkazní) v rozsahu potřebném pro věcné rozhodnutí. Pokud nikoli, poučí stranu zatíženou odpovídajícími břemeny ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. a provede potřebné důkazy.

5. Soud provedl důkaz obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , zejména usnesením , označení soudu, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne , datum, , a z těchto důkazů vzal za prokázané tyto skutečnosti: citovaným usnesením bylo žalobkyni jako zůstavitelově manželce uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u , označení soudu, proti závětním dědicům žalované 1/ a žalované 2/ žalobu na určení, že je dědicem ze zákona, a aby současně o podání žaloby vyrozuměla soudního komisaře s tím, že nebude-li žaloba podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit. Zůstavitel po sobě zanechal dvě allografní závěti z téhož dne, tj. z , datum, , přičemž obě závěti strojopisně sepsal a osvědčil , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát v sídlem své kanceláře , adresa, , v , adresa, , u obou byli přítomni titíž svědci , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, a , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, . Jednou závětí ustanovil zůstavitel dědičkou části svého majetku v listině uvedeného svou dceru, žalovanou 1/, tato závěť je notářem označena , značka, a není v řízení sporována. Druhou závětí ustanovil zůstavitel dědičkou (jiné části) svého majetku v listině uvedeného žalovanou 2/, tato závěť je notářem označena , značka, a jde o závěť, která je v řízení sporována (dále jen „sporná závěť“). Ze sporné závěti, tedy originálu závětní listiny ze dne , datum, , sepsané ve prospěch žalované 2/ soud zjistil, že obsahuje 2 listy spojené kancelářskou sešívačkou, přičemž na prvním listu se nachází projev vůle zůstavitele a podpis označený jako podpis zůstavitele, a v samotném textu závěti ještě před podpisem označeným jako podpis zůstavitele je mj. uvedeno „Na důkaz vážně míněné a projevené vůle pana , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, jeho poslední vůli jako svědci souběžně osvědčují a podepisují , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, a , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, . Závěť byla hlasitě advokátem před podpisem přečtena, s jejím obsahem všichni souhlasí, nikdo nemá připomínek ani nepožaduje vysvětlení, což všichni účastníci stvrzují svým podpisem.“. Podpisy obou svědků, jakož i sepisovatele , tituly před jménem, , jméno FO, (zjevně v důvodu nedostatku místa) se nachází na druhém listu závěti. Z protokolů notáře připojených k závětem ze dne , datum, soud zjistil, že obě závěti byly v tento den notáři předloženy panem , jméno FO, , nar. , datum, , jako nepoškozené a neopravované s tím, že obě závěti byly uloženy u , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta. Ze záznamů notáře připojených k oběma závětem bylo zjištěno, že obě závěti byly prohlášeny , datum, .

6. Na jednání dne , datum, se žalovaná 1/, žalovaná 2/ ani její právní zástupce nedostavili, ačkoliv byli soudem řádně předvoláni. Žalovaná 1/ si předvolání vyzvedla osobně dne , datum, , žalovanou 2/ soud předvolal prostřednictvím jejího právního zástupce a tomu bylo předvolání doručeno dne , datum, do datové schránky advokáta. Žádná z žalovaných, ani právní zástupce žalované 2/, nepožádala o odročení ani se z jednání neomluvila, soud tedy jednal v jejich nepřítomnosti.

7. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že skutečnost, že jednotlivé listy sporné závěti byly spojeny toliko kancelářskou sešívačkou, přičemž podpisy obou svědků a sepisovatele se nachází na jiném listu než prohlášení a podpis označený jako podpis zůstavitele, sama o sobě nezpůsobuje neplatnost závěti. Podle § 1539 o. z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Zákon ani jiný právní předpis přitom neuvádí, jak mají být jednotlivé listy závěti spojeny v jeden celek, neukládá povinnost v místě sešití kancelářskou sešívačkou listinu přelepit a v místě přelepení označit razítkem nebo podpisem nebo listinu sešít pečetním provázkem, aby nebylo možné jednotlivé listy oddělit a následně měnit. Soud má za to, že byly-li jednotlivé listy závěti spojeny pouze kancelářskou sešívačkou, přičemž podpisy svědků a sepisovatele se zjevně s ohledem na nedostatek místa na prvním listu nachází na listu druhém, stále jde o jednu listinu obsahující závěť a pouze na základě této technikálie nelze mít závěť za neplatnou, byť by pevnější a neoddělitelné spojení jednotlivých listin bylo jistě na místě. Pro tento závěr svědčí rovněž to, že sepisovatel i oba svědci jsou konkretizováni již v textu prohlášení na prvním listu včetně jejich prohlášení, že „závěť byla hlasitě advokátem před podpisem přečtena, s jejím obsahem všichni souhlasí, nikdo nemá připomínek ani nepožaduje vysvětlení, což všichni účastníci stvrzují svým podpisem…“. Smyslem § 1539 o. z. přitom je, aby svědci byli schopni potvrdit totožnost osoby zůstavitele jako osoby, která závěť pořídila, a prohlášení zůstavitele o závěti jako projevu jeho poslední vůle, o čemž z výše uvedeného není pochyb.

8. Při ústním jednání dne , datum, byl soud byl připraven v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. poučit obě žalované o nutnosti navrhnout důkazy k tvrzení, že a) podpis zůstavitele na závětní listině ve prospěch žalované 2/ je pravý, b) že obsah závětní listiny ve prospěch žalované 2/ je věcně správný co do data pořízení a současné přítomnosti dvou svědků při zůstavitelově prohlášení, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Dále byl soud připraven poučit obě žalované podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že jsou povinny doplnit svá tvrzení k tomu, c) jak, kdy a za jakých okolností byla závětní listina ve prospěch žalované 2/ pořízena, kdy a kým byla nalezena, kdo ji odevzdal příslušnému notáři a označit důkazy k prokázání těchto tvrzení, tedy k tomu, že je závětní listina ve prospěch žalované 2/ pravá. Zároveň byl soud připraven poučit žalované o tom, že pokud žalované nesplní povinnosti dle těchto výzev, neunesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní a budou ve věci neúspěšné.

9. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní).

10. Podle § 565 věta první o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Nejvyšší soud ohledně osoby nesoucí důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny zůstavitelem, dospěl k závěru, že důkazní břemeno zatěžuje v právě uvedeném rozsahu toho, kdo z takové listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky, tedy závětí povolaného dědice (viz bod 33 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021). Břemeno důkazní tedy jednoznačně tížilo žalovanou 2/, resp. díky nerozlučnému procesnímu společenství obě žalované, neboť bez prokázání pravosti a věcné správnosti sporné závěti by žalovaná 2/ nemohla v řízení uspět. Bylo tedy procesní povinností žalovaných prokázat (a ve vztahu k věcné správnosti závěti též tvrdit), že závěť je pravá a věcně správná. Totéž platí pro skutkovou otázku pravosti zůstavitelova podpisu; i zde platí, že bez prokázání pravosti zůstavitelova podpisu by žalovaná 2/ nemohla v řízení uspět. Žalované (ani právní zástupce žalované 2/) se k jednání nedostavily, čímž se dobrovolně zbavily práva být soudem poučeny ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

11. Za uvedeného stavu je nutné učinit závěr, že žalované v řízení neprokázaly, že sporná závěť je pravá a věcně správná a že podpis na ní je skutečně podpisem zůstavitele. Protože žalované neunesly břemeno důkazní (zčásti též břemeno tvrzení), rozhodl soud v jejich neprospěch, tedy tak, že žalovaná 2/ není dědičkou zůstavitele.

12. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1/ rozhodl soud podle § 150 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele přitom spočívají v povaze a okolnostech dědického sporu; žalovaná 1/ nezavdala příčinu k podání žaloby a řízení se účastnila toliko z důvodu nerozlučného procesního společenství. Řízení o určení dědice se musí zásadně účastnit všichni dědicové zůstavitele, i když se ke sporné otázce nestavěli odmítavě, případně byli v dědickém řízení pasivní (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. června 1997, sp. zn. 20 Co 283/96). Vzhledem k uvedenému soud ve vztahu k žalované 1/ neaplikoval zásada procesního úspěchu a neúspěchu.

13. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2/ rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a přiznal ji žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, v částce 40 834 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč, zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží:- odměna za 9 úkonů právní služby (převzetí věci, žaloba, vyjádření z , datum, , nahlížení do spisu dne , datum, , účast na jednání dne , datum, a , datum, , odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem , datum, a účast u jednání , datum, ) po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), tj. celkem 22 500 Kč,- náhrada hotových výdajů za 9 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 2 700 Kč,- náhrada za ztrátu času v počtu 16 půlhodin ve výši 100 Kč (celkem za 4 cesty , adresa, a zpět), z důvodu účasti na 3 jednáních a 1x nahlížení do spisu, dle § 14 odst. 3 a. t., tj. celkem 1 600 Kč,- náhrada cestovních výdajů ve výši 3x 913 Kč na nahlížení do spisu , datum, , na jednání , datum, a , datum, a ve výši 902 Kč na jednání , datum, , při cestě , adresa, a zpět (80 km) osobním automobilem , tovární značka, s kombinovanou spotřebou nafty 9,6 l /100 km, tj. celkem 3 641 Kč a- náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částek odměn a náhrad ve výši 6 393 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, když advokát osvědčil, že je plátcem DPH.Splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.