38 C 147/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození trvale bytem adresa žalované o zaplacení 11 550,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 660 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 5 890,60 Kč, b) jakož i příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021 a doplněnou podáním ze dne 31. 1. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 550,60 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovanou dne datum, na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 8 807 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 724 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování zápůjčky a doručení ve výši 1 250 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení splátek v hotovosti) ve výši 5 833 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 314 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 10 000 Kč, uhradila celkem částku 4 340 Kč. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky z titulu uvedené smlouvy předžalobní výzvou ze dne datum, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do datum, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla.

2. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k žalobě písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřila, jí bylo doručeno náhradně a předvolání k jednání, jí bylo doručeno rovněž náhradně více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně v nepřítomnosti žalované.

4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouvou o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právnická osoba jako úvěrující a žalovanou dne datum, - smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - tabulkou umoření, - smlouvou o postoupení pohledávek mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne datum včetně přílohy číslo – seznamu postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávek, adresovaným žalované včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalované ze dne datum včetně dokladu o odeslání ze dne datum. Z uvedených listin, jakož i zákaznické karty, podepsané žalovanou dne datum, soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě.

5. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky (10 000 Kč) vrátit a zaplatit úroky a poplatky za poskytnutí zápůjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

6. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalované ze dne datum plyne, že žalovaní vykazovala čistý příjem 14 980 Kč, byl dle karty doložen potvrzením o příjmu nijak blíže nespecifikovaným ani doloženým, tato listina k důkazu předložena nebyla, v kartě jsou uvedeny ostatní3 zdroje příjmu žalované, opět nijak specifikované či doložené, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalované je uvedena částka 4 100 Kč bez bližšího uvedení, čím jsou výdaje tvořeny s ohledem na zcela konkrétní situaci žalované. Žalovaná v kartě uvedla, že je svobodná, ale také, že má nájemní bydlení, nebyla však předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalované po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalované žalobkyně nepředložila.

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

8. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru, když postoupením nabyla pohledávku z úvěru, musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty.

9. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 4 340 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením, zbytek jistiny zápůjčky ze dne datum v částce 5 660 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne datum, prokazatelně odeslané žalované doporučenou poštou ze dne datum, byla žalované stanovena výzva k zaplacení do datum; žalovaná je tak v prodlení s plněním od datum.

10. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 5 890,60 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci převážný úspěch, měla by tak právo na náhradu části jí vzniklých nákladů. Podle obsahu spisu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).