38 C 149/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 21 602,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 017 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 017 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 6 302,71 Kč, b) částku 12 283 Kč, c) jakož i příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 602,71 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky: a) Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne datum, na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalovanému peněžité prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 6 804 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 961 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 436 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 407 Kč, to vše formou 18 měsíčních splátek po 823 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum a právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy čerpal 8 000 Kč, uhradil celkem částku 5 239,86 Kč. b) Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne datum, na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalovanému peněžité prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 12 283 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč a poplatek za hotovostní splácení splátek ve výši 5 891 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 439 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum a právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy čerpal 14 000 Kč, uhradil celkem částku 13 743,14 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek z titulu uvedených smluv předžalobní výzvou ze dne datum, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do datum, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla.

2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě a jejímu doplnění písemně vyjádřil, mu byly doručeny náhradně a předvolání k jednání mu bylo doručeno rovněž náhradně více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouvou o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právnická osoba jako úvěrující a žalovaným dne datum včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, - zákaznickou kartou ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne datum, - smlouva o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právnická osoba jako úvěrující a žalovaným dne datum včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, - zákaznickou kartou ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne datum, - smlouvoua o postoupení pohledávek mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne datum včetně přílohy číslo – seznamem postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávek, adresovaným žalovanému včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum včetně dokladu o odeslání ze dne datum.

5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě.

6. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky (8 000 Kč a 14 000 Kč) vrátit a zaplatit úroky a poplatky za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smluv učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu smluv. Přitom v obou případech se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvy o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelské úvěry poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelské úvěry splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

7. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne datum plyne, že žalovaný vykazoval čistý příjem 11 005 Kč, byl dle karty doložen pracovní smlouvou ze dne datum a třemi výpisy z bankovního účtu za měsíce září až listopad 2017, tyto listiny k důkazu předloženy nebyly, v kartě jsou uvedeny ostatní příjmy žalovaného 8 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč, opět nijak specifikované či doložené, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 3 500 Kč bez bližšího uvedení, čím jsou výdaje tvořeny s ohledem na zcela konkrétní situaci žalovaného, ve výdajích je uvedena i částka 2 000 Kč jako„ název anonymizována tři slova“. Žalovaný v kartě uvedl, že je svobodný, ale také, že má nájemní bydlení, nebyla však předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila.

8. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne datum plyne, že žalovaný vykazoval čistý příjem 13 890 Kč, byl dle karty doložen pracovní smlouvou ze dne datum a třemi výpisy z bankovního účtu za měsíce měsíce, anonymizována tři slova rok, tyto listiny k důkazu předloženy nebyly, v kartě jsou uvedeny ostatní příjmy žalovaného 2 000 Kč, opět nijak specifikované či doložené, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 3 500 Kč bez bližšího uvedení, čím jsou výdaje tvořeny s ohledem na zcela konkrétní situaci žalovaného, žalovaný v kartě uvedl, že je svobodný, vykazoval bydlení se spolubydlící osobou, nebyly však předloženy doklady o bydlení, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila.

9. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

10. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně zkoumala a prověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv. Proto jsou smlouvy o zápůjčce od počátku neplatné, neboť odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

11. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 8 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum) a 14 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum) bez právního důvodu. Žalovaný plnil předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatných smluv jednak částku 5 239,86 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum), jednak částku 13 743,14 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum), soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávky nabyl postoupením, - jednak zbytek původní jistiny zápůjčky ze dne datum v částce 2 760,14 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, - jednak zbytek původní jistiny zápůjčky ze dne datum v částce 256,86 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne datum byla žalovanému stanovena výzva k zaplacení do datum; žalovaný je tak v prodlení s plněním od datum.

12. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 6 302,71 Kč (z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum) a částky 12 283 Kč (z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum) soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný měl ve věci převážný úspěch, v řízení mu však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).