38 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození trvale bytem adresa žalované o zaplacení 49 374 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 9 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 170 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, b) částku 795 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 795 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 15 650 Kč, b) částku 23 759 Kč, c) jakož i příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 49 374 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky: a) Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovanou dne datum, na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 15 650 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 220 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 4 496 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7 934 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 561 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum a právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 18 000 Kč, uhradila celkem částku 8 830 Kč. b) Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovanou dne datum, na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 28 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 23 759 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 827 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 6 436 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 12 496 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 863 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, poslední splátka byla stanovena na datum, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 28 000 Kč, uhradila celkem částku 27 205 Kč. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek z titulu uvedených smluv předžalobní výzvou ze dne datum, doporučeně odeslanou žalované dne datum, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do datum, dlužné částky však přesto uhrazeny nebyly.

2. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k žalobě a jejímu doplnění písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřila, jí bylo doručeno náhradně a předvolání k jednání s upozorněním na možnost vydat ve věci rozsudek pro zmeškání, navrhne-li to žalobkyně, jí bylo doručeno rovněž náhradně více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně v nepřítomnosti žalované.

4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouva o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právnická osoba jako úvěrující a žalovanou dne datum a smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - smlouvou o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právnická osoba jako úvěrující a žalovanou dne datum a smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - smlouvou o postoupení pohledávek mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne datum včetně přílohy číslo – seznamem postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávek, adresovaným žalované včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalované ze dne datum včetně dokladu o odeslání ze dne datum.

5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě.

6. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázal tyto prostředky (18 000 Kč a 28 000 Kč) vrátit a zaplatit vždy ujednaný kapitalizovaný úrok a poplatky za poskytnutí zápůjček v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smluv učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu uvedených smluv. Přitom v uvedených případech se jedná vždy o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvy o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedené peněžní produkty. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelské úvěry poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelské úvěry splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

7. Zástupce žalobkyně byl u jednání ze strany soudu upozorněn ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., že žalobkyně dosud nenavrhla dostatečné důkazy, potřebné k prokázání tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně - právnická osoba - řádně a dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Proto byl zástupce žalobkyně vyzván k označení důkazů, z nichž by bylo možno prokázat řádné a zcela konkrétní zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zástupce žalobkyně odkázal na to, co již soudu bylo předloženo v rámci doplnění žaloby ze dne datum s tím, že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to nejen z informací žalované, ale také z dokladů, které žalovaná předložila a právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, přičemž to vše vyplývá ze zákaznických karet, které však předchůdkyně žalobkyně žalobkyni neposkytla. Zástupce žalobkyně proto žádal soud o poskytnutí lhůty 14 dnů za účelem předložení zákaznických karet. Návrhu na poskytnutí lhůty soud – s ohledem na zásadu jediného jednání a skutečnost, že soud již v předvolání k jednání vyzval k předložení všech listinných důkazů o řádném zkoumání úvěruschopnosti - nevyhověl.

8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

9. Po provedeném dokazování tak soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smluv vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto jsou smlouvy o zápůjčce od počátku neplatné, neboť odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

10. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 18 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum) a 28 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum) bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatných smluv částku 8 830 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum) a částku 27 205 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum). Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávky nabyl postoupením, a) zbytek původní jistiny zápůjčky ze dne datum v částce 9 170 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, b) zbytek původní jistiny zápůjčky ze dne datum v částce 795 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne datum anonymizováno rok, prokazatelně odeslané žalované doporučenou poštou ze dne datum, byla žalované stanovena výzva k zaplacení do 30. 4. 2020; žalovaná je tak v prodlení s plněním od datum.

11. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 15 650 Kč (z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum) a částky 23 759 Kč (z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum) soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná měla ve věci převážný úspěch, v řízení jí však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).