38 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalované o zaplacení 49 374 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 9 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 170 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, b) částku 795 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 795 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 15 650 Kč, b) částku 23 759 Kč, c) jakož i příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 49 374 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky: a) Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne [datum], na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 15 650 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 220 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 4 496 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7 934 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 561 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] a právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 18 000 Kč, uhradila celkem částku 8 830 Kč. b) Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne [datum], na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 28 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 23 759 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 827 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 6 436 Kč a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 12 496 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 863 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, poslední splátka byla stanovena na [datum], poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 28 000 Kč, uhradila celkem částku 27 205 Kč. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek z titulu uvedených smluv předžalobní výzvou ze dne [datum], doporučeně odeslanou žalované dne [datum], v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do [datum], dlužné částky však přesto uhrazeny nebyly.

2. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k žalobě a jejímu doplnění písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřila, jí bylo doručeno náhradně a předvolání k jednání s upozorněním na možnost vydat ve věci rozsudek pro zmeškání, navrhne-li to žalobkyně, jí bylo doručeno rovněž náhradně více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně v nepřítomnosti žalované.

4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouva o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou dne [datum] a smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou dne [datum] a smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne [datum] včetně přílohy [číslo] – seznamem postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávek, adresovaným žalované včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání ze dne [datum].

5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě.

6. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázal tyto prostředky (18 000 Kč a 28 000 Kč) vrátit a zaplatit vždy ujednaný kapitalizovaný úrok a poplatky za poskytnutí zápůjček v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smluv učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu uvedených smluv. Přitom v uvedených případech se jedná vždy o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvy o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedené peněžní produkty. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelské úvěry poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelské úvěry splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

7. Zástupce žalobkyně byl u jednání ze strany soudu upozorněn ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., že žalobkyně dosud nenavrhla dostatečné důkazy, potřebné k prokázání tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně - [právnická osoba] - řádně a dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Proto byl zástupce žalobkyně vyzván k označení důkazů, z nichž by bylo možno prokázat řádné a zcela konkrétní zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zástupce žalobkyně odkázal na to, co již soudu bylo předloženo v rámci doplnění žaloby ze dne [datum] s tím, že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to nejen z informací žalované, ale také z dokladů, které žalovaná předložila a právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, přičemž to vše vyplývá ze zákaznických karet, které však předchůdkyně žalobkyně žalobkyni neposkytla. Zástupce žalobkyně proto žádal soud o poskytnutí lhůty 14 dnů za účelem předložení zákaznických karet. Návrhu na poskytnutí lhůty soud – s ohledem na zásadu jediného jednání a skutečnost, že soud již v předvolání k jednání vyzval k předložení všech listinných důkazů o řádném zkoumání úvěruschopnosti - nevyhověl.

8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

9. Po provedeném dokazování tak soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smluv vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto jsou smlouvy o zápůjčce od počátku neplatné, neboť odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

10. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 18 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]) a 28 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]) bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatných smluv částku 8 830 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]) a částku 27 205 Kč (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávky nabyl postoupením, a) zbytek původní jistiny zápůjčky ze dne [datum] v částce 9 170 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, b) zbytek původní jistiny zápůjčky ze dne [datum] v částce 795 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne [datum] [anonymizováno] [rok], prokazatelně odeslané žalované doporučenou poštou ze dne [datum], byla žalované stanovena výzva k zaplacení do 30. 4. 2020; žalovaná je tak v prodlení s plněním od [datum].

11. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 15 650 Kč (z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]) a částky 23 759 Kč (z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]) soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná měla ve věci převážný úspěch, v řízení jí však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.